Z Kulturní dramaturgie na JAMU
Opava - Michele Tkáčová vystudovala bakalářský obor Kulturní dramaturgie se zaměřením na divadlo na Filozoficko-přírodovědecké fakultě a poté se rozhodla pokračovat na brněnské JAMU. Prozradila nám i to, jaké vidí rozdíly mezi brněnskou a opavskou školou.
„Narodila jsem se ve Frýdlantě nad Ostravicí, v menším městě v podhůří Beskyd. Původně jsem chtěla studovat chemii v Ostravě, ale přiznávám, byla jsem trochu líná dojíždět. Takže jsem skončila na všeobecném gymnáziu ve Frýdlantě. Tam můj zájem začal přebíhat od přírodních věd k divadlu.“
Proč se nakonec rozhodla pro Kulturní dramaturgii v Opavě sama dodnes přesně neví. „Ne, že by to byla jediná škola, kde mě vzali, ani jsem se nenarodila se snem být kulturním dramaturgem, ale lákala mě Opava jako město. Ideální poměr velikosti a zalidněnosti. Dramaturgie mě zajímala pro její širší pole působnosti a velké možnosti následného uplatnění.“
Dnes je už Michele Tkáčová studentkou druhého ročníku bakalářského oboru Dramatická výchova na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Na Slezskou univerzitu stále vzpomíná v dobrém. „Za studium dramaturgie v Opavě jsem rozhodně ráda. Poznala jsem skvělé lidi a získala nejen dobré základy teorie, ale hlavně výbornou praxi. Nepopírám, že od obojího mohlo být více, ale “jaké jsme si to udělali, takové jsme to měli“. Rozhodně jsem ráda za veškeré praktické zkušenosti. Od pořádání Festivalu Na cestě po dílčí praktické úkoly během studia.“
Opavské absolutorium Michele dopomohlo také ke studiu na JAMU: „Když jsem na přijímačkách měla analyzovat záznam krátké inscenace, bylo poznat, že jsem někde jinde než kandidáti ze středních škol. Podobné to bylo i v následujících letech. Myslím, že ze studia KDD čerpám dodnes.“
Nás zajímalo jak Michele vnímá obě školy. Jáké by bolo její srovnání? „JAMU je jiný svět, je to časově hodně náročné, to se pak odráží i na psychické a fyzické únavě. Spolužáci se stávají novou rodinou a pedagogové vlastně také. Vše je hodně intimní, ale jinak by to asi nešlo, když spolu ve škole trávíme celé dny v týdnu, často i víkendy. A když už jste doma, vyměňujete si noční maily s pedagogy. Slezská univerzita v Opavě byla studijní život. JAMU je čistě život. Sice na něj nadáváme, ale máme ho rádi. Člověk to hlavně musí chtít dělat. Ale pro vlastní realizaci vedle studia je Slezská univerzita v Opavě lepší. Mít brigádu, vídat se s přáteli, pracovat na vlastních projektech, studovat i něco navíc. To vše bylo možné a člověk to potřebuje. Náš brněnský ateliér tohle neumožňuje. Nabízí vám intenzivní práci, ale to znamená 120% vaší energie i času po celé tři roky. Ale nevím, zda už to celé není takový bolestivý výlev jednoho jamáka. Nechci aby to vyznělo, že nás tam týrají, ale... ono to tam je tak trochu sebemrskačství“, dodává s úsměvem. V rámci studia je Michele často v kontaktu s dětmi, pro které se spolužáky hrají a zároveň s nimi pracují. „Letos jsme vytvořili participační divadlo pro děti předškolního věku. Je to příjemné, pozorovat je, když se pro příběh nadchnou a chtějí si jej projít spolu s námi. Děti jsou celkově specifičtí diváci. Divadlo pro ně není o iluzi a vnímají ho jinak než my dospělí.“
| „Občas musím reagovat na otázky typu, proč jsem šla na druhý bakalářský obor a navíc takový, při kterém nemůžu nic dalšího dělat. Ale když se otočím třeba za tímhle semestrem, vidím kus práce. Mám za sebou dvě premiéry a třináct repríz. Vytvořili jsme poměrně kvalitní dílnu k inscenaci a celý semestr pracovali na Divadle fóru (Augusto Boal), zažila jsem Workshop na toto téma s Robertem Mazzinim. Těch 120% energie, které škole dáváme občas bolí, ale dovoluje nám vyzkoušet hodně věcí. A to na půdě, kde si ještě můžeme dovolit udělat chybu a poučit se z ní. Což by právě škola měla nabízet. Takže jsem ráda za obě studia.“ |
