Doktor Lubomír Hlavienka se ve své disertaci věnoval slovenským bojovým jednotkám na frontách II. světové války

OPAVA – Do letošního léta vstupoval posluchač historie Lubomír Hlavienka jako čerstvý doktor. Svůj diplom si převzal jen několik málo dní před začátkem prázdnin.

Absolvent magisterské odborné historie ročníku 2010 na Ústavu historických věd Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity zůstal své alma mater věrný i při doktorském studiu. Jako námět své práce si zvolil Slovenské jednotky na frontách II. světové války, tedy téma, které by se ještě nedávno dalo považovat za určité tabu.

„Podobně zaměřené téma pojednávající o slovenské armádě v období od září 1944 do konce války, jsem zpracovával již jako magisterskou práci, takže přípravou své disertace jsem jenom dále rozšířil obor svého zájmu. Navíc jsem se vždy zajímal o dějiny druhé světové války, takže to bylo pro mne příhodná a lákavá oblast zájmu,“ říká k námětu své disertační práce Lubomír Hlavienka.

Sám prý nemá k Slovenské armádě žádnou osobní vazbu, co ví, tak žádný z jeho příbuzných za druhé světové války nesloužil ve Slovenské armádě. Přesto ho toto téma lákalo:
„O českých vojácích na východní i západní frontě toho od roku 1989 vzniklo mnoho a v tomto ohledu nezbylo příliš mnoho témat, které by naše historiografie již nějak nezpracovávala. Naopak slovenské útvary zůstávají v Čechách i po čtvrt století od revoluce stále stranou pozornosti, takže toto byl možná jeden z důvodů, proč jsem si vybral právě je,“ konstatuje doktor Hlavienka.

Ve své práci se věnuje jednotkám Slovenské republiky, které sloužily v Sovětském svazu, ale i jejich nasazení na jiných bojištích, či v protipartyzánských operacích. Práci věnuje nejenom bojovému vystoupení Slováků, ale snaží se zmapovat i každodenní život vojáků během jejich nasazení na frontě.
„Hlavní pozornost je zaměřena na osudy Rychlé divize během jejího tažení v Sovětském svazu, tedy boje na Ukrajině, na březích řeky Mius, kde Slováci po sedm měsíců odolávali sovětským útokům, nebo na boje Kavkaze. Práce ale také pojednává o válce s Maďary a Poláky v roce 1939 a věnuje se též Slovenskému povstání z roku 1944,“ popisuje úspěšně obhájenou práci čerstvý doktor, který ji považuje především za historickou studii, i když připouští, že drobné pohledy na problematiku jinýma očima, např. očima sociologa, lze v práci také postřehnout.

Svoji práci začal Lubomír připravovat se školitelem prof. Zdeňkem Jiráskem. Na začátku roku 2014 se ho ale ujal doc. Dušan Janák. Této změny určitě nelituje, jak říká, připomínky a rady nového školitele mu pomohly práci úspěšně dokončit. Badatelská práce Lubomíra Hlavienky se rozprostřela mezi oba státy bývalé federace, opírá se především o výzkum ve Vojenském historickém archivu v Bratislavě a Praze. Zajímali nás reakce zaměstnanců slovenského archivu na to, že se jako Čech zabývá dějinami Slovenské armády za války. Odpověď byla možná trochu překvapivá: „Reakce nebyla nijak výrazná. Možná ze začátku byl menší údiv, který ale po několika návštěvách badatelny zmizel,“ konstatuje Lubomír Hlavienka.

Nicméně badatelská a vědecká práce mu přinesla i nejedno zajímavé setkání.
„Určitě nejzajímavější bylo setkání s Martinem Lackem. Je to v současné době asi největší odborník na problematiku slovenských vojáků za války, pracující nyní na Ústavu pamëti národa. Během jednoho ze svých pobytů v Bratislavě jsem s ním navázal kontakt a vděčím mu za mnohé informace a postřehy, které jsem při tvorbě své disertace zúročil,“ uvádí doktor Hlavienka.

Jak se říká, na konci něčeho starého je, že začíná něco nové. Kam teď povedou kroky Lubomíra Hlavienky? „V současné době působím na Fakultě veřejných politik Slezské univerzity, takže nadále zůstávám na univerzitní půdě, kde se podílím se na vědecké práci,“ naznačuje Lubomír, že v blízké budoucnosti o jeho práci ještě určitě uslyšíme.