Netradiční pohled na rodinu fotografky Michaely Spurné
OSTRAVA, OPAVA - Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě (ITF) a Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě představí od začátku září v galerii Opera v Divadle Jiřího Myrona fotografickou výstavu studentky 3. ročníku ITF Michaely Spurné. Slavnostní zahájení výstavy s úvodním slovem vedoucího ITF Vladimíra Birguse a pedagoga Josefa Mouchy proběhne dne 13. září v 17 hodin. Výstava potrvá do 24. října 2017 a je otevřena vždy hodinu před představením.
Michaela Spurná (1981) začala fotografovat po narození své dcery v roce 2008. Studovala fotografii na Fotoškole Brno pod vedením Evžena Sobka a na Lidové konzervatoři v Ostravě, nyní studuje na ITF. Za své práce byla několikrát oceněna v prestižní soutěži novinářky orientované fotografie Czech Press Photo, v zahraničí ve dvou ročnících na Young Portfolio Acquisitions v Kiyosato Museum of Photographic Arts v Japonsku nebo v soutěži jednoho z nejprestižnějších fotografických webů Lens Culture.
V Ostravě představí svůj mnoho let vznikající dokumentární cyklus U nás vztahující se k její rodině a nejbližším přátelům. V něm, jako v jakémsi výtvarném deníku, využívá barevnou fotografii, jemné náznaky abstrakce, skvěle využívá příznačné detaily a světelné atmosféry. Teoretik fotografie Josef Moucha však zároveň v katalogu této výstavy nepřisuzuje projektu charakter diáře, protože autorka v něm užívané obrazové prvky neopakuje, ale vybírá ty vizuálně zcela netradiční. „Michaela destiluje z rozličných událostí výjimečná optická dobrodružství. Zároveň lze říci, že svou tvorbou sleduje situace, které nejsou vymyšlené, natož smyšlené, i když bývají ozvláštněné.“ přibližuje Moucha.
Osobité pojetí ztvárnění posunuje prosté památeční snímky na daleko vyšší zobecňující úroveň, hodnotnou i pro nepoučeného diváka. Spurná s velkou empatií skvěle vystihuje složité období dorůstání vlastní dcery z dítěte v mladou dívku, ukazuje její zmatky, nejistoty, smutky i radosti, jemně naznačuje peripetie svých vztahů k dceři i k dalším členům rodiny. Právě nekonkretizováním řady fotografií dává autorka možnost pro vlastní divácké interpretace. „Vnějším pozorovatelům není adresováno přespříliš vzkazů, které by jim dovolovaly orientaci ve vrstevnicích vztahů, předurčujících v reálu role aktérů fotografií.“píše ve svém textu Josef Moucha. Mnohý tak může ve fotografiích Spurné nalézt vlastní vzpomínky na dětství. Zároveň však Moucha k souboru fotografií Michaely Spurné dodává, že „Nejsme zváni do abstraktních plánů, nýbrž do hájemství, které by k příležitostnému návštěvníkovi se zájmem o fotografování jistě zaujalo postoje značně odměřené.“
