Zájem o dialektologii absolventku Petru Neubertovou sice neopustil, teď však chce být především dobrou učitelkou
Slezskou univerzitu Mgr. Petra Neubertová opustila v roce 2010 a od té doby pedagogicky působí na Mendelově gymnáziu v Opavě. Jako absolventka oboru Učitelství pro střední školy v kombinaci čeština - němčina ale vůbec nevylučuje další spolupráci s alma mater a očekává, že podnět, jenž k ní už z domovského Ústavu bohemistiky a knihovnictví dorazil, bude rozvinut.
Učitelské poslání
„Pro učitelství jsem byla pevně rozhodnuta dlouho předem, vždyť i maminka je učitelkou, byť na základní škole,“ říká Mgr. Neubertová a dodává, že ani s volbou oboru a univerzity nebyl velký problém. „K němčině mě vedlo vlastně i německé příjmení,“ usmívá se. „Na základce jsem ji měla od 5. třídy a ráda si zavzpomínám na Renátu Řádkovou, jež mě jako učitelka k němčině vedla,“ ilustruje přirozený zájem o jazyk, který měla možnost zdokonalovat také kontakty se vzdálenými příbuznými v SRN a nyní rovněž vzájemnými kontakty Mendelova gymnázia s partnerským gymnáziem v Rothu. Se žáky sexty se tam podívala vloni na podzim. „Byl to zážitek umocněný též návštěvou tréninkové jednotky fotbalistů Bayernu Mnichov. Se třemi z nich mám dokonce společnou fotografii,“ neskrývá Petra své velké fandovství pro přední evropský tým. „Má rodina je totiž učitelsko-fotbalová. Tatínek hrával i trénoval, bratr hraje v Opavě a přítel nedávno přestoupil do Zbrojovky Brno,“ charakterizuje své nejbližší zázemí.
Věrnost Chuchelné a Opavě
Pokud jde o místa, kde Petru hledat, dominují mezi nimi Chuchelná a Opava. „V tom druhém jsem se narodila a chodila na Mendelovo gymnázium a Slezskou univerzitu, v tom prvním stále žiji a neměnila bych. Na dojíždění jsem zvyklá, provozuji ho od 15 let,“ tvrdí a projevuje radost nad tím, že se jí splnilo přání vrátit se v nové učitelské roli na střední školu, kterou sama absolvovala. „Aprobaci tu plně využiji. Ve třech třídách mám češtinu, ve třech němčinu, navíc jsem třídní sekundy,“ vypočítává Petra s tím, že její prvořadou ambicí je teď být dobrou učitelkou.
Předpoklady k tomu má - přípravě na výuku se denně intenzivně věnuje a prostředí dokonale zná. Už v posledním ročníku studia si učit na Mendelově gymnáziu vyzkoušela v rámci praxe a získala dokonce miniúvazek. Později byl rozšířen a netrvalo dlouho a stal se z něj i rozsahem standardní pracovní poměr. Aby se svým gymnazistům mohla stoprocentně věnovat, rozhodla se zhruba po roce opustit zahájené doktorské studium na Masarykově univerzitě, ačkoliv ani návrat k němu nemůže zcela vyloučit. „Prof. Marii Krčmové jsem vše vysvětlila a dohodly jsme se, že dveře k ní pro mě nezůstanou zavřeny,“ potvrzuje Petra.
Zájem o dialektologii
Když se po maturitě (2005) rozhodovala mezi Ostravskou a Slezskou univerzitou, vyslyšela doporučení starších, kteří měli s vysokoškolským studiem v Opavě pozitivní zkušenosti. „Nejprve jsem samozřejmě hledala to, co by mě zajímalo nejvíc. A pak přišly přednášky dr. Sukače a o mé volbě dialektologie bylo prakticky rozhodnuto. Navíc do Opavy přišel dr. Holub,“ ohlíží se Petra. Ve jmenovaných nakonec našla oponenta a vedoucího své diplomové práce, kterou věnovala tématu Současný stav nářečí v obci Chuchelná. „Představovala bezpočet setkání s těmi, kdo prajzsky běžně mluví, hodně mi během těch osmi měsíců, které si diplomka vyžádala, pomohla na slovo vzatá znalkyně Regina Olejáková z Chuchelné, takže bylo opravdu o čem psát,“ připomíná aktivní účastnice jazykovědných konferencí v Českých Budějovicích, v Opavě i v blízkém polském Bořutíně (tištěný výstup z ní obsahuje též práci Z. Holuba, P. Neubertové a V. Skaličky Několik poznámek ke specifice osídlení a mluvy tzv. Moravců, Prajzáků a Slezáků na česko-polském pomezí Hlučínska, Opavska a Ratibořska).
Uchopení tématu její diplomové práce by pochopitelně vydalo na samostatný text, zůstaňme tedy u jediného příkladu jazykových zvláštností, jimiž se zabývá.. Podařilo se jí zjistit, že dokonce v prostředí jediné rodiny se může dost lišit používání koncovek při skloňování podstatných jmen. „Zatímco jeden z manželů používá vyjádření lezu do butkuf (psáno foneticky - pozn. autora), druhý totéž vyjádří větou lezu do butkuch,“ potvrzuje Petra a ani na otázku, zda dialektologii využívá i v nynější praxi, nemůže odpovědět jednoznačně. „Na gymnáziu sice v osnovách není, přesto v komunikaci zvláště se studenty z Hlučínska na typická tamější slovíčka nejednou dojde,“ přiznává a vzpomíná si na to, jak je jednou zcela zaskočila běžně užívanou gardynou (prajzsky záclona). „Jejich babičky jim to doma rychle vysvětlily, bylo to úsměvné,“ konstatuje.
Její nelíčenou radost nad nedávným vydáním titulu „Dialektologie a geolingvistika v současné střední Evropě“ a již dříve též Slezskou univerzitou (SU) vydané práce „Současný úzus běžně mluvené řeči na Opavsku“, v jejichž obsahu je zastoupena (v prvním se vyjadřuje k tématu své diplomky, ve druhé pojednává společně s dr. Holubem o jazykové situaci na pomezí českého, polského a původního pruského Slezska, konktrétně na modelu tzv. prajzského nářečí v obci Chuchelná), provází očekávání další spolupráce zejména s PhDr. Zbyňkem Holubem, Ph.D. „Snad se nám posledně jmenované téma podaří dále rozšířit výzkumem i na blízkém polském území. Vždyť třeba do Bořutína se dá z Chuchelné dohodit kamenem,“ loučí se s mírnou nadsázkou Petra, jejímiž zájmy jsou rovněž četba, hra na klavír a flétnu a sport. „Pokud vím, můj školní rekord ve skoku do výšky - 153 cm - nebyl dosud překonán,“ uzavírá sympatická středoškolská učitelka.
