Výrazná aktivita umožňuje Janě Dobešové stíhat studium na třech univerzitách i rychlou relaxační chůzi
Z Horní Suché jako maturantka havířovského gymnázia přišla Jana Dobešová na Slezskou univerzitu (SU) s touhou učit. Vzorem jí byla maminka, učitelka mateřské školy, největší oporou tatínek a prvními žáky mladší bratr a plyšáci. „Když jsem se připravovala, zvykla jsem si jim naučenou látku vykládat,“ ohlíží se Jana.
V Opavě dnes sama žije a dál intenzivně studuje, a to nejen na Slezské univerzitě, kde je druhým rokem doktorandkou Ústavu cizích jazyků (ÚCJ) Filozoficko-přírodovědecké fakulty v oboru Korpusová lingvistika se zaměřením na konkrétní jazykovou skupinu (němčina), ale i na Vysoké škole báňské - Technické univerzitě Ostrava, kam ji zlákal studijní program Hospodářská politika a správa. V Ostravě už pokročila do 3. ročníku. „Jeden ze dvou bratrů má ekonomické vzdělání, mně prarodiče říkali, že jsem jen učitelkou,“ usmívá se Jana, ale pravý důvod volby ekonomického oboru okamžitě vysvětluje. „Logické zvýšení uplatnitelnosti na trhu práce a jednou možná úplná vybavenost pro výuku připravovaného předmětu Finanční gramotnost,“ má jasno. Abychom výčet jejích studijních aktivit uzavřeli, musíme připomenout ještě přerušené doktorské studium didaktiky českého jazyka, přesněji Teorie vzdělávání v bohemistice na Filozofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. „I když němčinu dělám od 4. třídy, přece jen se v ní necítím tak kovanou, a proto je mi čeština zatím bližší,“ objasňuje. A důvod přerušení? „Pracuji teď na plný úvazek. Se svými svěřenci ve škole mám vzájemně dobrý vztah, nejde tedy o žádné krocení draků a zapískat na děti jsem ještě nemusela,“ dodává s tím, že se žádné práce nebojí.
Před prvním absolutoriem
Po úvodních řádcích možná nepřekvapí informace o tom, že při studiu v Opavě Jana šestým rokem zastává post pomocné vědecké síly. Ještě poměrně dlouho před prvním absolutoriem (obor Učitelství pro střední školy v kombinaci čeština - němčina, 2011) si pro ročníkovou práci u tehdy Priv.-Doz. PhDr. Ivy Kratochvílové, Ph.D., z ÚCJ vybrala téma prvků mluvenosti v německém chatu, které později pod vedením doc. PhDr. Evy Höflerové, Ph.D., z Ústavu bohemistiky a knihovnictví proměnila v téma diplomové práce Expresivita v e-mailové komunikaci. „Základem se stala více než stovka e-mailů, jejichž shromáždění a uspořádání trvalo rok. Stejnou dobu si vyžádalo vlastní psaní, v němž jsem se soustředila na strukturu a emotivní prvky e-mailových výstupů,“ prezentuje Jana. Ani otázka na přínos práce ji nijak nezaskočí. „Myslím, že se mi podařilo přinést důkaz o mluvenosti v e-mailech a dále též prokázat, že se odlišují od dopisů,“ reaguje pohotově.
„Vezměte si už oslovení a rozloučení v e-mailové komunikaci, naprosto odlišné od toho, na něž jsme zvyklí z klasické korespondence ve formě dopisů,“ přibližuje autorka práce, v níž ji právě tyto části komunikace zajímaly nejvíce. Navíc však může odkázat na specifika korpusu sdělení, a to jak ve vztahu k užívání verzálek v textech, tak třeba při zmnožování písmen a používání grafických prvků, tedy emotikonů. Rysy mluvenosti v e-mailové korespondenci na materiálu z Opavska pak představila ve svém stejnojmenném příspěvku, který se stal součástí sborníku Současný úzus běžně mluvené řeči na Opavsku vydaného v podobě monografie dialektologických a bohemistických studií posluchačů SU v roce 2011. „Výzkum v této oblasti umožnil shrnout grantový projekt Studentské grantové soutěže SU. Editorem sborníku byl PhDr. Zbyněk Holub, Ph.D., oponent mé diplomové práce,“ shrnuje též Jana, která mimo jiné čerpala z odborných prací PhDr. Světly Čmejrkové, DrSc., z Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR, v. v. i., např. Jazyk a styl elektronické komunikace: čeština a počítatština, 2003 a Čeština v síti: Psanost či mluvenost (O stylu e-mailového dialogu), 1997. „Nemohu vyloučit, že se v budoucnosti k tématu vrátím, teď je ovšem prioritní jiné,“ potvrzuje Jana.
Disertace u Norberta Richarda Wolfa
Téma si vybrala sama; jejím školitelem a vedoucím práce Zum Gebrauch deutsch-tschechischer Korpora im Fremdsprachenunterricht Deutsch (Využití česko-německých korpusů ve vyučování němčiny) není nikdo jiný než únorový jubilant prof. Norbert Richard Wolf (1943) z Julius-Maximilians-Universität Würzburg (JMUW) hostující i v Opavě, kde se stal už před časem čestným doktorem SU. „V disertaci chci provést nejprve popis korpusů, pak podat výklad o jejich využití didaktickým způsobem a nakonec poskytnout učitelům hotové pracovní listy,“ charakterizuje obsah práce Jana, jejíž cesty dopravními prostředky nyní vedou za školitelem do Würzburku, v každodenním životě pak se sluchátky na uších pokračují terénem Opavy a okolí. „Svižná chůze dokáže část mé hyperaktivity zkrotit,“ přiznává Jana, která vedle všeho, o čem už byla řeč, vede na ÚCJ kurzy Němčina pro anglisty I a II a je též zapojena do projektů, a to výukou kurzu Rakouské kulturní dějiny (projekt ISPAN, Inovace studijních programů Angličtina a Němčina) a lektorováním a interním evaluátorstvím (projekt Interní grantové soutěže na SU). „Na hru na kytaru mi tedy zůstává čas jen někdy, ale když po ní sáhnu, slyší to v paneláku dobře také sousedé,“ přiznává.
Sen o ředitelském postu
Jak úspěšná absolventka i studentka zároveň netají, jsou v životě záležitosti, které nechává na partnerovi. Takovou je též úvaha začít připravovat svatbu s tím, koho poznala za studií. „Je taky absolventem SU a učitelem a pro mé hyperaktivní projevy má pochopení,“ připouští Jana. Na oplátku ví předem, že s návrhem termínu sňatku nebude mít problém. „Vždyť i já se umím přizpůsobit,“ říká a spěchá za knihovnicí Zlatuší Vlhovou, aby znovu využila fondů Německé, případně Rakouské knihovny. „Ale rovněž v knihovně ve Würzburku jsem jako doma,“ doplňuje s tím, že JMUW už za magisterských studií navštívila několikrát.
Jakou má Jana představu o své profesní budoucnosti? Vyhraněnou. „Ráda bych zůstala v Moravskoslezském kraji, a i když se zatím zdá, že o Opavě, která mě od prvního pohledu nadchla, se mi může zřejmě jen snít, předem nikdy nic nepokládám za nemožné,“ konstatuje. Za dobu samostatnosti si vyzkoušela, že zhruba sedmdesátikilometrová vzdálenost od místa, odkud přišla a kde žijí rodiče, je přímo ideální. „Není to ani moc daleko, když zatoužíte rozjet se za nimi, ani moc blízko, když chcete raději zůstat nezávislým,“ zdůvodňuje. „Největším snem je ovšem získání ředitelského místa na nějaké střední škole,“ říká na rozloučenou.
