K aktivitě v publikační činnosti nemusejí pedagogové studenty Institutu tvůrčí fotografie přemlouvat

V aktivitách Institutu tvůrčí fotografie (ITF) Filozoficko-přírodovědecké fakulty zaujímá publikační činnost přední místo. Na jejích výsledcích se však nepodílejí pouze pedagogové; stejnou měrou se o ně zasazují též posluchači. Zatím posledním dokladem toho byla nedávná prezentace dvou nových titulů vydaných Dereckem Hardem a Milanem Burešem.

Publikace s názvem Street Kids vyšla jako tištěná nadstavba virtuálního street magazínu Are we Bastards a autorem všech fotografií v ní je D. Hard. O činorodosti tohoto studenta Institutu nemůže být pochyb. Nedávno se např. zúčastnil mimořádně působivé a svou ideou originální skupinové výstavy posluchačů ITF věnované interpretaci aktu, která byla představena návštěvníkům opavského Domu umění i Galerie Opera v ostravském Divadle Jiřího Myrona.

Matěj „Dereck“ Hard již absolvoval bakalářské studium, získal tedy titul BcA., a titul Street Kids si vybral jako premiérový pro svou HARD Art Production. Pořídil k němu texty a také ho graficky upravil. Víc o něm zatím neprozradíme - o jeho obsahu jednak napovídá samotný název, jednak lze dodat, že byl pražskou tiskárnou Pressterminal vydán v poměrně vysokém nákladu čtyř tisíc výtisků, takže ho projeví opravdový zájem, může se k němu dostat. Snad tyto řádky „odblokují“ zatím přísnou ochranu autorských práv na zveřejněné fotografie a texty; Dereck Hard nadále zůstává v našem hledáčku zajímavých současných posluchačů ITF.

Milan Bureš absolvoval nejprve Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně (Fakulta multimediálních komunikací), ale dnes už obléká „dres“ ITF. Ve své tvorbě se dlouhodobě soustřeďuje na dokumentární projekty především ve východoevropských destinacích. Výstupem z posledního takového projektu (Krym) je publikace Sevastopol, k jejímuž vydání přispěla s.r.o. MAVA a kterou autor na březnovou konzultaci ITF do Beskyd přivezl přímo z tiskárny (T. A. Print).

Co Milana Bureše v ukrajinském městě se zvláštním statutem zajímalo? Architektura, krajina lidé, jak se říká v úvodu publikace. A to dokonce tak silně, že se sem M. Bureš po prvním pobytu ve městě v zimě 2009 vrátil, aby tu třeba na Nový rok 2012 pořídil snímek půvabné Mariny. A také aby lépe pochopil realitu rodiště Nasti, která ale dnes žije v Moskvě, a běžný život automechanika Michaila, pracovníka bezpečnostní stráže Antona, zdravotníka Vitalije nebo Anastazie Augustovny z Balaklavy, prakticky sevastopolského předměstí, jejíž syn tragicky zahynul před deseti lety při nehodě ponorky K-159 v Barentsově moři.

Sevastopol - „carské město“ (podle řeckých slov, z nichž to první je ekvivalentem pro latinský titul Augustus) a „Město-hrdina“ - dokumentaristu M. Bureše oslovilo. Objevil v něm to, co hledal, a svou publikací přiblížil jeho atmosféru i druhým. Dovedl se dívat zaujatě a současně nezaujatě, k čemuž ho vede také studium na ITF. Figuruje-li tedy mezi těmi, jimž v závěru publikace děkuje (jedná se např. o fotografa prof. Pavla Diase, s nímž přišel do kontaktu při studiích ve Zlíně), také jméno prof. Vladimíra Birguse, vedoucího ITF, není to určitě od autora gesto znamenající pouhé dodržení společenské konvence.