Studenti Audiovizuální tvorby točili v Krakově a v Osvětimi o romském holocaustu

POLSKO, OPAVA - DIK I NA BISTAR neboli OHLÉDNĚTE SE A NEZAPOMEŇTE se jmenovalo mezinárodní setkání mládeže, které se u příležitosti vzpomínky na romskou genocidu za druhé světové války konalo ve dnech od 30. července do 4. srpna v Krakově. Akci zorganizovala mládežnická síť TernYpe. Mezi 450 mladými lidmi z 20 zemí celé Evropy byli i tři studenti Audiovizuální tvorby Filozoficko-přírodovědecké fakulty (FPF) Slezské univerzity, kteří mimo jiné natáčeli materiál pro výukový dokument o romském holocaustu. „Po úspěchu výukových cyklů Sami proti zlu a Dějiny na vlastní kůži pro občanské sdružení PANT se snažíme v zaznamenávání svědectví lidí, kterých se dotkly dějinné událostí v minulém století, pokračovat. O romském holocaustu se toho u nás zatím mnoho nenatočilo, přitom během druhé světové války bylo vyvražděno devadesát procent českých Romů,“ vysvětluje vedoucí oddělení audiovizuální tvorby (AVT) Ústavu bohemistiky a knihovnictví Mgr. Monika Horsáková.

Studenti se mohli v Krakově setkat například se Zoni Weiszem z Holandska, který v roce 1944 unikl při deportaci své rodiny do Osvětimi. Akce určená Romům i neromům nabídla také řadu workshopů nebo veřejnou konferenci na půdě krakovské univerzity. „Vystoupení se týkala historie genocidy Romů, protiromského dění v minulosti a současnosti a také míry vzdělanosti mladé generace o holocaustu,“ upřesňuje Filip Šnajdr, student 2. ročníku AVT. Vrcholem mezinárodního setkání byla návštěva koncentračního tábora v Osvětimi. „Pořád to tam dýchá těmi stovkami tisíc mrtvých. Člověka mrazí i po sedmdesáti letech,“ míní Petra Mužíková, studentka 2. ročníku AVT. Po návštěvě muzea v Osvětimi proběhla kondolenční ceremonie v Březince, kde se vzpomínalo na 2. srpen 1944, kdy bylo v tamních plynových komorách zavražděno 2 897 Romů.

O romské genocidě se stále napříč Evropou neví mnoho, a to ani mezi mladými Romy, i proto přijal záštitu nad akcí Martin Schulz, předseda Evropského parlamentu, i polská vláda. „Zjistila jsem, že základ všeho je tolerance. Člověk nesmí dávat na první dojem, musí poslouchat názory ostatních, i když s nimi třeba tolik nesouhlasí. Vždycky se najde někdo nebo něco, z čeho se člověk může poučit, něco se přiučit, něčemu i někomu porozumět. Líbilo se mi být součástí toho všeho, být tam s dalšími lidmi, které tato problematika zajímá a chtějí něco změnit. Cítila jsem ze společných setkání sílu se do všeho pustit a nebát se. Jen aby to teď nevyprchalo,“ uzavírá Petra Mužíková.