Jazyky jsou u Fabiana Schmittnera z Julius-Maximilians-Universität Würzburg pilířem jeho evropanství

Ve skupině německých studentů z Julius-Maximilians-Universität Würzburg, jimž program Internacionalizace studia učitelství a velké organizační úsilí pracovníků oddělení germanistiky Ústavu cizích jazyků Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity umožnily zblízka vidět český školský systém, představoval Fabian Schmittner výraznou osobnost.

Při studijním pobytu v Opavě, ale i na školách v Ostravě, Městě Albrechticích a Klimkovicích byla ve dnech od 22. září do 2. října hojně využívána především čeština čtyřiadvacetiletého posluchače a současně už také pedagoga partnerské Julius-Maximilians-Universität Würzburg (JMUW). To samo o sobě, zhodnoceno dál informací, že Fabian vládne dokonce osmi jazyky, vedlo k individuálnímu setkání s ním. Před Dlouhou nocí krátkých textů (Lange Nacht der Kurzen Texte) nechal 1. října v Obecním domě v Opavě ochotně nahlédnout do profesních i občanských postojů, k nimž patří také touha osvojit si jazyk sousedů jeho rodné země.

„Vaše mateřština mi dává zabrat, musím se pořádně soustředit, ale učit jsem se ji začal sám, bez nucení, a nelituji toho,“ reagoval Fabian na očekávanou otázku a přiznal, že Česko se od roku 2000, kdy byl poprvé v Karlovarském kraji, stalo cílem jeho cest už mnohokrát. Pramení to jak z jeho záliby cestovat, tak z filozofie, s níž ke studiu jazyků přistupuje. „Abych jednou mohl být opravdu dobrým učitelem, k tomu znalost výrazových prostředků jazyka v mých očích nestačí. Je potřeba si ho prožít, být v úzkém kontaktu s jeho rodilými mluvčími, poznat mentalitu lidí, kteří jím mluví, a realitu země, v níž žijí,“ uvedl Fabian. Největší přízní obdařil francouzštinu, španělštinu a ruštinu, ty jsou hlavním předmětem jeho studia, ale je vybaven též dobrými základy latiny, češtiny, polštiny a turečtiny. „Abychom dopočítali do těch osmi, němčina je mou mateřštinou,“ usmívá se a mezi koníčky řadí i klavír a digitální fotografii.

Na Institutu nové filologie JMUW má za sebou čtyři roky studia, z nichž šest měsíců strávil díky programu Erasmus ve Francii, kde působil na střední škole. Žije v Aschaffenburku, který je od Würzburku vzdálen asi 80 km a počtem obyvatel snese srovnání s Opavou. „Považuji se za příslušníka nové evropské generace, jejíž povinností je překonat předsudky, ale i jazykové a kulturní překážky. Pobyt u vás mě přesvědčil, že mladá generace studentů, s nimiž jsem se tu setkal a některé znal už z Würzburku, se na to dívá velmi podobně. Nekategorizujeme se na Němce a Čechy, cítíme se být Evropany,“ formuloval Fabian. Tak uvažuje i tehdy, když přemítá o svých budoucích plánech. „Víte, rád bych na delší dobu pobýval v Rusku, protože ruštinu považuji za důležitý jazyk početného národa, ale současná situace tam, přiznávám, se mi vůbec nelíbí,“ řekl. Stejnou touhu ovšem projevil rovněž ve vztahu k bližšímu poznání Španělska a nevyloučil dokonce ani studium v ČR. „Nerad bych ale v tuto chvíli dělal nějaké ukvapené závěry, všechno ukáže až čas,“ dodal.

Nijak nezatížen smutnými kapitolami historie česko-německých vztahů přijel do naší země opakovaně, ale zatím nikdy tak daleko na její východ s otevřeným srdcem. „Pobyt zde naplnil má očekávání, s jakými jsem se pro něj okamžitě poté, kdy jsem se dozvěděl o možnosti absolvovat ho, rozhodl. Z Opavy si navíc stihl odskočit též do Hodonína a ve společnosti svých moravských přátel se rád zúčastnil, pochopitelně svátečně oděn do bavorského kroje, svatováclavských slavností. „Slivovice tekla proudem. Pochopil jsem dobře, jak k přátelství s lidmi odtud úplně nerozlučně patří,“ potvrdil a premiérový pobyt v sídelním městě Slezské univerzity označil za první kontakt s ním. „Bude-li opět příležitost přijet, určitě se nestane, že bych ji nevyužil,“ rozloučil se sympatický polyglot, v kapse jehož saka si našel stálé místo stručný výkladový německo-český slovník.

„Snažím se jej sice nepoužívat často, ale někdy je to přesto zcela nezbytné, vždyť jsem daleko toho, myslet si, že jsem se vaší krásné řeči naučil už tak, jak bych jednou chtěl. Ostatně některé listy příručky dokládají, že je otevírám se značnou dychtivostí. Čeština sice nepatří do přízemí symbolické budovy jazyků, kam, i když se o ní říká, že je mrtvou, řadím latinu, to jí však na slovanském půvabu pranic neubírá,“ uzavřel Fabian.