Festival Na cestě začal bubenickým rejem v ulicích Opavy

OPAVA – Rytmický zvuk žlutých bubnů s nápisem BumBumBand, pestré vesty hudebníků, dirigovaných místo taktovkou píšťalkou, několik desítek lidí v průvodu a nad tím vším velký transparent Festival Na cestě – k osudovým setkáním. Lidé se zastavovali na chodnících, vybíhali z obchodů a jejich nevyřčené otázky „Co to je?“ jim zodpověděla pozvánka, kterou rozdávali pochodující.

Předvolební atmosféru poklidných opavských ulic včera odpoledne alespoň na chvíli narušil zahajovací průvod festivalu studentské a amatérské umělecké tvorby Na cestě, který právě otvíral svůj sedmý ročník. Divadelníci se vydali od univerzitní budovy na Masarykově třídě přes Ostrožnou ulici, Horní náměstí a Olomouckou ulici k Loutkovému divadlu SVČ.  Zde si přítomní vyslechli ještě krátkou bubenickou exhibici, při které si zabubnovaly i přihlížející děti a přišel čas na oficiální slavnostní zahájení festivalového dění.  Vedle tradičních slov díků a představení těch, bez kterých by se festival asi jen těžko mohl uskutečnit, rozesmál sál hlediště moderátor Mgr. Jiří Siostrzonek, Ph.D., několika trefnými komentáři a glosami. Publiku byly představeny i obě hlavní organizátorky festivalu, posluchačky třetího ročníku oboru Kulturní dramaturgie se zaměřením na divadlo Tereza Starostková a Šárka Lisová.

Poté už dostalo prostor první festivalové představení, kterým byla autorská hra Šárky Lisové nazvaná prostě Hra o páté.  Šárka Lisová, která kus rovněž režírovala, vypráví svůj příběh prostřednictvím divadelního spolku, jemuž vévodí Mac, muž neurčitého věku duševně prožívající osudy hrdinů Shakespearových her, nikoli život svůj. Hodnocení hry přenecháme fundovaným odborníkům divadelní branže, kteří je vepsali do festivalového zpravodaje. Ten si otevřete kliknutím na jeho ikonu na začátku tohoto odstavce. Smeknout je ale určitě třeba před tím, jak na pozadí hry dokázala mladá autorka poukázat na chorobnou vášeň k čemukoli, co potlačuje osobnost člověka.

Druhým představením večera byl kus autora Miroslava Oupice Díky brácho, že tě mám v režii loňské absolventky Kulturní dramaturgie Lucie Linhartové. „Zavřete oči a poslouchejte.“ Takový pokyn dostali diváci, než se na jevišti rozehrál komediální příběh o seznamování. Vše odstartovala chvíle, kdy hlavního hrdinu zastoupil na rande jeho mladší ženatý bratr... V obou hrách, patřících do projektu 3jsou3, se představil soubor posluchačů univerzitního oboru Kulturní dramaturgie Přeseděla jsem si nohu. Jeho snahu oceňoval už během hraní plný sál divadla upřímným smíchem a při závěrečné „klaněčce“ přidal veliký potlesk.

Zatímco aktéři hry a další divadelníci „profesí“ se po skončení druhého představení sešli na hodnotícím semináři, festivaloví hosté zamířili do Klubu Art Obecního domu, kde je ještě čekal koncert pražského kvarteta Personal Highway.  

Festivalu Na cestě se věnuje i Festivalový zpravodaj, jehož první číslo si můžete přečíst třeba zde, aktuální číslo najdete zde.