Studium jazyků v Opavě bylo pro Kamilu Klaškovou ze Šumperku prioritou; dnes už ví, že ji v ničem nezklamalo
Účastí na tematickém pobytu konaném v programu Julius-Maximilians-Universität Würzburg Internacionalizace studia učitelství se Kamila Klašková loučila s roky, jež v Opavě věnovala němčině. Před posluchačkou závěrečného ročníku studia oboru Učitelství pro střední školy v kombinaci angličtina - němčina je teď diplomová práce a státnice z druhého jazyka.
Vlastně prvního, protože angličtinu Kamila, která přišla na naši univerzitu jako absolventka šumperského gymnázia, dlouho považovala za svou hlavní studijní disciplínu. „K jazykům mě to ale táhlo od počátku a při rozhodování mě zaujala možnost zkusit menší univerzitu, na níž, jak se dalo předpokládat, bude rodinná atmosféra. Ta očekávání se naplnila. Dokonce bych řekla, že skutečnost je předčila,“ ohlíží se Kamila za roky strávenými v Opavě.
Přesto rozhodující zlom v jejím studiu přišel až skoro v jeho samotném závěru, kdy se vydala na dvousemestrální stáž na Universität Potsdam, během níž se jejím nejoblíbenějším městem stal blízký Berlín. Stáž ji nakonec umožnila dosáhnout tak výrazného pokroku, že na jaře letošního roku mohla předstoupit před státnicovou komisi a o svých znalostech z němčiny ji přesvědčit. „Byť pobyt v Postupimi znamenal ve studiu určité zdržení, rozhodně nelituji,“ ujišťuje Kamila, která v průběhu cesty za titulem magistr absolvovala rovněž jazykovědný seminář v Sambachshofu. V červenci si pak jako třešničky na dortu dopřála také Würzburk.
Z programu, který pro posluchače-germanisty ze Slezské univerzity, jejich pedagogy a učitele němčiny z dalších škol v regionu pečlivě připravila Julius-Maximilians-Universität Würzburg, si odnesla nejsilnější zážitek ze školy a internátu pro tělesně postižené. „Protože celkově tíhnu k sociální oblasti, hned se mi vybavily reminiscence na již dříve získanou zkušenost z brigády uskutečněné v rámci programu Erasmus v penzionu pro seniory s onemocněním dementního typu,“ netají Kamila, která už má za sebou též praxi na škole pro tělesně postižené v Brně. „Nedivte se, jsem z učitelské rodiny, a tak přípravu na profesi beru vážně nejen já, ale i mé nejbližší okolí,“ usmívá se. „Ještě než začnu definitivně učit, nejlépe samozřejmě na střední škole a ve větším městě, třeba Brnu bych se nebránila, mám kromě dokončení diplomky, její obhajoby a státnic z angličtiny výjezdní plány,“ prozrazuje.
Mají samozřejmě souvislost s dalším zdokonalováním obou studovaných jazyků. „Pokukuji po dlouhodobějším, konkrétně ročním výjezdu, jaký mladým umožňuje např. Evropská dobrovolnická služba (European Voluntary Service). Nejprve bych jistě volila Anglii, přičemž místo si ani příliš vybírat nehodlám, poté by pod hlavičkou jiného podobného subjektu přišlo na řadu Německo. Tady by se mohl stát Würzburk nebo jeho velmi pěkné okolí ověřenou jistotou,“ přibližuje Kamila své představy, v optimálním případě spojené s praxí v nějakém ze školských zařízení. „Pedagogické praxe totiž není nikdy dost,“ dodává přesvědčivě.
Naplnění těchto plánů ovšem předpokládá udělat ty poslední kroky v magisterském studiu. „Pokud jde o diplomku, původně jsem uvažovala o didaktickém tématu. Když však z Ústavu cizích jazyků odešla Mgr. Lorencovičová, svůj záměr jsem přehodnotila. Volba padla na téma jazyka médií, zabývám se germanismy v anglickém tisku, tedy v anglických i amerických novinových titulech, seriózních i bulvárních, a mou práci vede Mgr. Lucie Kučerová, Ph.D.,“ objasňuje Kamila. „Věřím, že diplomku odevzdám do 20. prosince, abych mohla v únoru příštího roku k její obhajobě a státnicím,“ rýsuje osnovu svého studijního programu, k němuž v těchto týdnech přidává ještě jednu školu. „Ano, začala jsem s autoškolou,“ směje se a na adresu diplomky znovu vážně ilustruje hlavní metodu vyhledávání germanismů v ostrovní i v americké angličtině. „Příslušná slova vyhledávám pomocí databáze ProQuest. Jako názorný příklad mohu uvést slovo blitzkrieg, převzaté do angličtiny v roce 1940. V ní zdomácnělo a v přeneseném významu označuje i energickou hudbu, atak či sportovní taktiku,“ vysvětluje.
Od svých jazyků („ty dva mi budou určitě stačit až nad hlavu“) si nejlépe odpočine během, poslechem hudby, návštěvou divadla či kina a četbou krásné literatury. „V literatuře nemám zálibu vyhraněnou čistě jejími autory, ale kým nikdy nepohrdnu, jsou třeba Franz Kafka nebo Jerome David Salinger,“ konstatuje a připomíná, že při studiu jí byla nejednou nezištným pomocníkem fondem se stále rozrůstající Německá knihovna na Filozoficko-přírodovědecké fakultě. „Ale vzpomínat v dobrém budu nejen na ni, roky na Slezské univerzitě jsou pro mě zážitkem na celý příští život,“ loučí se Kamila.
