Chceme diskutovat k jádru věci, říkají zakladatelé filmového klubu

OPAVA - Studentský Filmový klub, časopis Tmavomodrý svět a společná dostaveníčka s kantory pod krycím názvem SE(S)ANCE, to jsou novinky, se kterými v poslední době vyrukovali studenti oboru Středoevropská studia. O SESácích, jak se mezi sebou odnepaměti titulují, dlouho nebylo slyšet. Jako by po odchodu zakladatelské generace Studentského politologického fóra na ústavu "chcípl pes", alespoň co se týká mimoškolních aktivit. Mnozí ale dlouhodobě cítili, že pouhé lelkování na přednáškách jim nestačí a rozhodli se věnovat úsilí do obnovy studentského života. Dnes představíme zatím nejmladší projekt, kterým je Studentský filmový klub ÚSES. Stojí za ním partička nadšenců, kteří tráví podvečery společným rozjímáním nad zajímavými filmařskými počiny i zásadními díly světové kinematografie. Na jednom ze setkání jsme si krátce popovídali s Jirkou Lexou a Prokopem Honzíkem ze třetího ročníku bakalářského studia, kteří jsou „mozky“ celé události.

Co vás přivedlo na nápad pořádat filmové podvečery?

JL: Především to byl pocit, že se na škole pořádně nic neděje. Proto jsme přemýšleli, jak zaujmout naše spolužáky, ale i veřejnost. Rychle nám došlo, že cestou mnohdy nezajímavých přednášek to nepůjde a po konzultaci s naším vyučujícím Petrem Huškem jsme jako správní filmoví fandové zvolili formu promítání tematických snímků.
PH: Když mě Jirka oslovil, jestli do toho nechci jít s ním, ze začátku jsem váhal. Co si budeme povídat, přece jenom je to práce navíc. Po krátké úvaze jsem ale nápadu přišel na chuť. Myslím, že pokud je studium jen o povinnostech, rychle se z něj stane nuda a šeď. To člověka svádí vším prostě jenom proplout. Filmový klub pro mě byl příležitostí, jak si studium ozvláštnit. 

Realizačním týmem celého projektu jste tedy sami dva?

PH: Ano, ze studentů jsme na to prozatím sami dva.

Co může filmový klub nabídnout v době internetových televizí a stahování filmů z webu? Určitě se najde mnoho lidí, kteří vaše filmy už viděli.

JL: Chceme nabídnout prvek kolektivního sledování a společné diskuse po skončení filmu. Právě sdílení a výměna názorů podle nás tvoří podstatu filmového klubu a jsou pro účastníky tím hlavním přínosem. Dost se to liší od toho, rozvalit se doma na gauči, vypnout mozek a prostě jen zhlédnout nějaký film.
PH: Snažíme se našim divákům připomenout, že každý snímek vznikl na základě nějaké myšlenky, vize v něčí hlavě, která byla ovlivněna prostředím a dobou, ve které daná osoba žila. Dějiny, filosofie, politické a sociální vědy, to všechno moderní filmy obsahují. Naším cílem je tyto myšlenky a souvislosti hledat, bavit se o nich a ukázat, že nic se neděje bez příčiny.

Dostanou v budoucnu příležitost i méně tradiční filmové žánry, co třeba nějaký hororově laděný snímek? A jak vůbec probíhá výběr filmů?

JL: Filmy prozatím vybíráme dle vlastního vkusu a uvážení. Vždy se snažíme, aby měly alespoň nějakou návaznost na náš obor. Výhledově bychom rádi znali témata na delší časový úsek dopředu, abychom mohli do diskuse zvát zajímavé osobnosti a odborníky na danou problematiku. Počínaje Mechanickým pomerančem se určitě vydáváme i směrem ke kontroverzi a překvapení do budoucna nevylučujeme.
PH: Nutno dodat, že se často na výběru filmů neshodneme. Každý máme trochu odlišnou představu o tom, jak by měl filmový klub vypadat. Nakonec mnohdy vítězí kompromis.

Kde vidíte sebe a filmový klub za rok?

JL: S filmových klubem se snažíme zaujmout nejen akademickou obec, ale i veřejnost. Dokázali bychom si představit například zaplněnou větší posluchárnu, mikrofony, atraktivní hosty nebo moderátory… Vše se ale odvíjí od zájmu diváků, který zatím trochu zaostává za naším očekáváním.
PH: Sami sebe bychom rádi viděli na magisterském studiu Středoevropských studií a především v čele univerzitního dění!

Zůstáváte věrní své alma mater, to je sympatické. Takže nehodláte skončit jen u filmového klubu?

JL: To určitě ne! Již dříve jsme se stali členy momentálně „spícího“ Studentského politologického fóra, které bychom rádi znovu postavili na nohy. Aktuálně usilujeme o získání předsednických postů. Určitě bychom věděli, jak s nimi naložit. Na podnět kolegy z ročníku jsme například oslovili jistou internetovou celebritu z prostředí komunální politiky. Tento člověk by byl ochoten do Opavy přijet jako host. Věříme, že podobná akce by byla dostatečným impulzem pro znovunastartování fóra.
PH: Nápadů je nespočet. Jde jen o to, nechat se tím trošku pohltit a pokusit se jich co nejvíce uskutečnit.

Kde je tedy problém?

JL: Trošku nás brzdí přístup bývalých členů SPF, kteří se stále nemají k předání funkcí, přesto, nebo právě proto, že v Opavě již nějakou dobu nepůsobí. Také bychom potřebovali opavské studenty trochu vytrhnout z letargie.

Na rozdíl od filmového klubu, SPF není projekt pro dva nadšence. Asi budete hledat lidi, kteří by do toho šli s vámi.

JL: To je pravda, snažíme se oslovovat především prváky a druháky. Primárně bychom je rádi zapojili do SPF a až potom můžeme přemýšlet o posile do filmového klubu.
PH: Určitě bychom uvítali nové tváře. Pokud by se s námi chtěl někdo zkontaktovat, nejsnazší cesta je přes náš Facebook.

Co byste vzkázali studentům, kteří o filmovém klubu slyšeli, ale zatím se neodhodlali k návštěvě?

JL: No přece aby neměli strach a přišli. Většinou jsme to totiž my dva, kdo má největší obavy o výsledek. Nevadí, že film znají. Jde o to, udělat si vlastní názor a ten si v diskusi obhájit, nebát se ho vyslovit nahlas a prodat. A pokud na to přijde, být schopen ho přehodnotit nebo pod váhou argumentů třeba úplně změnit.
PH: Vůbec nehraje roli, že je někdo nesmělý, nemá na probíraná témata ucelené názory nebo se v dané oblasti neorientuje… Ta tíha, být na každé promítání připraveni, spočívá na nás. Naopak se snažíme, aby promítání vždy provázela neformální a pohodová atmosféra a nikoho do diskuse nenutíme.