Diplomat Michael Žantovský předvedl své umění volby správných slov

OPAVA - O tom, že Michael Žantovský je diplomat ve všech významech tohoto slova, není pochyb. O nikom a o ničem nehovoří negativně, což však neznamená, že by jen chválil a viděl svět růžovými brýlemi. Své umění volby správných slov předvedl nejen během přednášky v pondělí 9. května 2016 v aule rektorátu Slezské univerzity v Opavě, ale i na komornějším setkání s děkanem Filozoficko-přírodovědecké fakulty (FPF) Zdeňkem Stuchlíkem.
Psychologa, spisovatele, překladatele, tlumočníka a diplomata Michaela Žantovského, který je v současné době ředitelem Knihovny Václava Havla, do Opavy pozval režisér, pedagog a člen Centra multimediální tvorby FPF Petr Jančárek, který setkání moderoval.  

Angličtina pod peřinou
Ti, kteří se diskuse zúčastnili, rozhodně nelitovali. Dozvěděli se informace, které v učebnicích nenajdete, a které může a umí zprostředkovat pouze člověk na základě svých výjimečných zkušeností a prožitků. Žantovský se hned v úvodu zmínil o tom, že se psychologem stal díky náhodě, která stojí v pozadí většiny našich důležitých životních událostí.  Hovořil nejen o svém působení psychologa v Psychiatrické léčebně v Bohnicích, ale i o tom, jak se naučil angličtinu natolik, že v ní dnes píše knihy. Mimochodem životopis Václava Havla nazvaný jednoduše Havel, vznikl právě v tomto jazyce. Příčinou byl fakt, že se autor podle svých slov potřeboval oprostit od emocí, které ho jako Havlova přítele po prezidentově smrti při tvorbě životopisu omezovaly. Angličtina mu tak podle rady jeho ženy poskytla „delší sklo“, tedy jakýsi druh nadhledu či odstupu.

Vraťme se však k začátkům jeho učení se angličtině. Měl výhodu jistého „anglického prostředí“ v rodině, maminka byla překladatelkou. Kromě toho ho zajímaly texty jeho oblíbených kapel, takže: „jsem si je v noci pod peřinou při baterce překládal a to mi tak nějak zůstalo“.  Svou první knihu překládal do angličtiny právě s maminkou, o řadu let později pak poskytl stejný „servis“ své dceři.

Na Hradě jsme se nevyznali
Michael Žantovský byl po boku Václava Havla a mnohých dalších disidentů jedním z aktérů Sametové revoluce v listopadu 1989. „Nejdříve se člověk při demonstracích bojí, pak ho to začne vzrušovat. Docela jsme si to tehdy na Václaváku užili,“ podotkl s úsměvem a na otázku, jak se stal mluvčím Občanského fóra a později i prezidenta, odpověděl: „Tak člověk má určité předpoklady, umí cizí řeč a viděl i jiné noviny než Rudé právo.“

Havel a jeho lidé, které si vzal s sebou na Hrad, protože jim důvěřoval, se podle slov Žantovského v rozlehlé budově nejdříve nevyznali. Navíc zde chyběli zaměstnanci i elementární technické vybavení. Sekretářky získali mezi průvodkyněmi cizinců na hradním nádvoří. „Uměly cizí řeči, tak jsme se jich ptali, zda chtějí být sekretářkami prezidenta. Některé na to kývly. Nicméně měli jsme štěstí. Jedna z nich se mnou excelentně pracovala dvacet let. Mimochodem, první měsíce byly opravdu hodně bláznivé. Pocit, jak jsme báječní a vše okolo nás je rovněž báječné, nám však dlouho nevydržel. Zhruba po dvou letech začaly být věci složitější, rozběhla se například privatizace a další věci,“ zavzpomínal Žantovský, který se později stal velvyslancem v USA, Izraeli a Velké Británii.  Nevyhnula se mi ani éra politika, když se v roce 1997 stal členem a předsedou pravicové politické strany Občanská demokratické aliance (ODA). „ODA tehdy měla kontroverzní pobočku tady u vás v Opavě,“ doplnil.
 
V diplomatických službách
Velvyslancem v Izraeli ho jmenoval Václav Havel:  „Člověk se tam naučí pohlížet s odstupem na naše malá evropská dramata a problémy. Tam je totiž každý problém otázkou života a smrti, což bychom tady nechtěli. Ostrý přechod jsem pak zažil jako velvyslanec ve Velké Británii. Když tam z Izraele přiletíte, první dojem je pocit velké zimy. Druhý, že se tam nic neděje. Vše vám připadá klidné, což je ale jen adaptace, protože pak přijdete na to, že to je země žijící jinou dynamikou a problémy. Kdybych měl oba národy srovnat, tak Izraelci jsou ti nejnezdvořilejší ale také nejpřímější lidé, Angličané jejich opak,“ srovnal oba národy.

Autenticita Václava Havla
Ředitel Knihovny Václava Havla rovněž uvedl, že tato instituce má padesát tisíc položek a její sbírky jsou digitalizované, přístupné on-line pro každého registrovaného uživatele. On sám to při tvorbě Havlova životopisu v Londýně ocenil. Knihovna pečující o stále živý Havlův odkaz rovněž vydává publikace, pořádá konference, diskuse, čtení, malé koncerty i divadelní představení.  

Na otázku z publika, co by si dnešní mladí lidé měli z Havlova odkazu vzít, zareagoval osobním vyznáním: „Pro mě to byla jeho naprostá autenticita. Havel byl jednotný v různých aspektech svého života. Byl stejný, ať seděl na pivu, ve vězení nebo byl prezidentem. Byl to jeden a tentýž člověk. Věřil, že aby člověk žil plnohodnotný život, musí zůstat sám sebou. V tom se odlišoval od velké části politiků.“