Nová kniha Jindřicha Štreita „Kde domov můj“ je experiment, který nemá v tuzemsku obdoby

SOVINEC, OPAVA - Výjimečná kniha i výjimečná událost. Do těchto slov se dá shrnout křest zcela nové fotografické knihy pedagoga Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě profesora Jindřicha Štreita. Slavnostní událost se odehrála na nádvoří hradu Sovinec, v jehož sousedství světoznámý fotograf se svou ženou Agnes bydlí, v sobotu 3. září 2016. Kniha nesoucí název „Kde domov můj“ mapuje život a osudy lidí bez domova, a to napříč celou Českou republikou. Předcházela jí řada fascinujících výstav v řadě měst a připomeňme fakt, že Jindřich Štreit na tomto svém projektu pracoval čtyři roky.

Fotoreportáž ze křtu knihy najdetete na facebooku Slezské univerzity v Opavě

Všichni, kteří se na vzniku knihy podíleli, o ní hovoří jako o knize – experimentu, která nemá v tuzemsku obdoby.  „Ještě nikdy v České republice nevznikla kniha, která knihou je i není,“ glosoval to sám autor.  Bára Baronová, která s ním úzce spolupracovala, ji označila za knihu – objekt a experiment vydaný v české i anglické verzi. Nakonec jen si to představte: jde v podstatě o krabici z tvrdé lepenky, převázenou obyčejným provázkem. Tedy o materiály, které lidé bez domova potřebují ke svému životu. Uvnitř pak jsou pak volně naskládány jednotlivé fotografie, které najdete ještě jednou v menších rozměrech pohromadě na velké papírové „plachtě“. Na jejím rubu pak můžete číst text zástupce vedoucího ITF Mgr. Jiřího Siostrzonka, Ph.D., rozhovor s Jindřichem Štreitem i poděkování jednotlivcům, firmám a institucím, bez nichž by kniha nevznikla.

Poděkování z úst Jindřicha Štreita zaznělo mimo jiné na adresu jeho manželky Agnes, která mu vytváří zázemí, i přítele Jiřího Siostrzonka, který celou slavnostní událost moderoval. „Jiří je mým dalším dobrým andělem. Píše texty, uvádí výstavy, je dobrou duší Institutu tvůrčí fotografie a celé Slezské univerzity v Opavě,“ složil mu poklonu profesor Štreit a nezapomněl například také na svého studenta Svatopluka Klesnila, jež mu ve svém olomouckém fotografickém studiu poskytuje technickou pomoc.

„Potkáváme v životě mnoho lidí, ale člověků je málo. Jindřich člověk je. I kdyby nefotografoval a jen tak vás objal, i tak jeho člověčenství pocítíte. Ať jsme tedy na základě prohlížení a čtení této knihy lepšími lidmi,“ zdůraznil Jiří Siostrzonek.

Prezentace a křtu knihy se zúčastnily desítky hostů. Mnozí přijeli ze vzdálených míst České republiky,   manželé  Štreitovi však pozvali i své sousedy - obyvatele Sovince - s nimiž zde sdílejí každodenní život. Přítomni byli také zástupci Armády spásy, s jejímiž terénními pracovníky vyrážel autor do terénu za lidmi bez domova. „Jindřichu Štreitovi se od lidí bez domova, kteří bývají nedůvěřiví a zklamáni, dostalo velikého vyznamenání. Ptají se nás totiž, kdy zase přijede ten fotograf,“ řekl s úsměvem zástupce Armády spásy Antonín Plachý.

O tom, že jeho slova mají váhu, svědčí i skutečnost, že fotografovaní lidé profesoru Štreitovi nabízeli , že může bydlet s nimi. „Co si přát víc? Díky nim vím, že sám nikdy na ulici nezůstanu,“ ocenil jejich nabídku světoznámý fotograf ve své knize ne-knize.