SERIÁL: Chtěla bych si založit vlastní čajovnu nebo bar, přiznává Neli Christovová z Bulharska

KARVINÁ – Neli Christovová se narodila v Sofii, hlavním městě Bulharska, ale po čtyřech letech se přestěhovala do moravské Kroměříže, kde žije dodnes. Po maturitě na Střední škole hotelové a služeb v Kroměříži se rozhodla pro studium Hotelnictví na Obchodně podnikatelské fakultě v Karviné, kde dnes studuje 3. ročník.

V Bulharsku jsem mluvila česky a v Česku bulharsky
Pro své studium se Neli rozhodla už na základní škole: ,,Věděla jsem, že chci dělat něco, co je spojené s hotelnictvím a turismem. První krok byl, že jsem šla na střední hotelovou školu, a když mě všichni přemlouvali, ať jdu i na vysokou, tak jediné pro mě možné řešení byla Slezská univerzita, protože to byla jediná státní škola, kterou jsem našla, kde by v oboru Hotelnictví byly předměty jak z hotelnictví, tak turismu.“ Českému jazyku se věnuje už mnoho let a sama říká, že čeština je jazyk, ve kterém rozumí všemu. ,,Učila jsem se ji již odmalička. Rodiče a celkově rodina mě učili. Říkají, že jsem si sice pořád pletla češtinu s bulharštinou – v Bulharsku jsem mluvila česky a v Česku bulharsky… Ale nakonec vše zdárně dopadlo a už vím, kde mluvit jakou řečí,“ říká s úsměvem a dodává: ,,Necítím se nijak znezvýhodněna co se týče řeči. Ba právě naopak. Myslím, že dokážu právě díky více řečem lépe pochopit či si zapamatovat nějaká cizí slova používaná přednášejícími nebo vydedukovat, co tím chtěli říct. A to, že jsem jiné státní příslušnosti, mě taky nijak neznevýhodňuje. Studenti to ani často neví, právě díky znalosti češtiny. Ale když jim to pak řeknu, že jsem z Bulharska, tak vždycky mi odpoví něco ve smyslu, že si mysleli, že nejsem Češka.“

Hlavní rozdíl mezi Českem a Bulharskem je asi v přístupu k životu
A jaký je její názor na Českou republiku? ,,Nemůžu si na ni v zásadě stěžovat, mám ji ráda a líbí se mi tady.“ Na otázku, jaký vidí rozdíl mezi Bulharskem a Českem, odpovídá: ,,Hlavní rozdíl je asi v přístupu k životu – v Bulharsku jsou přívětivější, milejší, ochotnější, bezstarostnější, což je na jednu stranu pěkné, ale v něčem to není zrovna dobré, protože bezstarostný přístup se projevuje podle mého názoru i v sektorech jako je školství nebo zdravotnictví.“ Neli Bulharsko popisuje jako zemi možností: ,,Každý tam někde najde vždy to, co hledá. Mají tam od všeho něco – hory, moře, nížiny, jezera, velkoměsta i vesnice… Lidé jsou radostní, veselí, rádi se baví, čas jim většinou taky nic moc neříká,“ usmívá se a pokračuje ,,Mají krásné památky, jak přírodní, tak kulturní či architektonické. A cenově pro Čechy je to tam levné, nebo stejně drahé“. Co se školství týče, to může srovnat pouze z doslechu: ,,Řekla bych, že se to asi moc lišit nebude. Možná jen v tom, že v Bulharsku nejsou učitelé tak nároční na to, co požadují od studentů. A někdy taky spíše známkují podle sympatií. Jedna studentka z Bulharska mi přímo říkala, že „můžou být vůbec rádi, že jim tam někdo chodí.“

Karviná mi přirostla k srdci
Neli si své studentské město oblíbila: ,,Je to malé město, což je možná i jeden z důvodů, proč jsem si je vybrala. Je pravda, že tady není někdy vidět nebe a jak jeden známý řekl „jen v Karviné je vidět vzduch“, (samozřejmě s nadsázkou), ale je tu i mnoho míst, kam je možno si zajít, několik parků a celkově můžu říct, že mi Karviná přirostla k srdci. Navíc jsem tu našla lukostřelbu – sport, který jsem chtěla dělat už od dětství.“ V Karviné se rozhodla bydlet na privátu, vzdálenost přes 120 kilometrů, která ji dělí od domova, ale překonává každý týden. A s úsměvem přiznává: ,,Mamka je ráda, že si ode mě odpočine“. Do Bulharska pak jezdí zhruba jednou ročně, podle časových možností.

Chtěla bych si založit vlastní čajovnu nebo bar
Neli nám připodobňuje i několik tradic z její země: ,,Prvního března se uvazují lidem na ruku tzv. marteničky (červenobílé náramky většinou udělané z bavlnek), nebo se zavěšují na oblečení v podobě červenobílých panáčků nebo jiných ornamentů. Symbolizují zdraví a štěstí, a až uvidíte vlaštovku, čápa nebo nějakého jarního ptáka, tak si ji sundáte a pověsíte na nějaký strom, aby dobře rostl a plodil. Nebo tradice na Velikonoce jsou také jiné, nešlehá se pomlázkou, ale ťuká se vařenými vejci. Uvaří se vajíčka, můžou se obarvit, pak si každý vybere vajíčko a jeden druhému ťukne do vajíčka. Buď špičkou vajíčka o špičku, nebo jinou částí o jiné místo. A ten, komu zůstane neporušené, bude celý rok zdravý. To jsou takové netypické tradice, co mě teď napadly. Jinak tam mají slavnosti vína, třešní a podobně.“
A kde se Neli vidí za pár let? ,,Tak to vím přesně. Chtěla bych si založit vlastní čajovnu nebo bar. Už se na tom i pracuje,”svěřuje se a dodává: ,,Ale kdyby to náhodu z nějakého důvodu nevyšlo, tak bych chtěla pracovat v odvětví hotelnictví a turismu”.

VIZITKA
Neli Christovová, 22 let, Kroměříž
Co ji baví: sportovat, vymýšlet a míchat koktejly (,,občas si i zahážu s lahvemi a šejkrem, dělám tzv. Flair“), lukostřelba, procházky v přírodě
Co má ráda: oříškovou hořkou čokoládu a koktejly, zelený čaj a klid, dlouho spát a poslouchat hudbu, cestovat a navštěvovat různé památky
Co čte: momentálně hlavně skripta a přednášky do školy, ale když má čas, tak něco o čaji, koktejlech nebo náhodnou knihu z babiččiny knihovny