„Osvědčeným platidlem je láhev becherovky,“ říká genealožka Petra Nevelöšová

OPAVA – Třídílný přednáškový cyklus věnovaný genealogii, tady tvorbě rodokmenů, připravila v uplynulých dvou týdnech pro akademickou obec i veřejnost Asociace studentů a přátel Slezské univerzity. Lektorkou těchto setkání se stala Petra Nevelöšová.

I když je Petra v současnosti studentkou dvouoborového studia Archeologie a Historie na Ústavu historických věd Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity, už před časem založila společně se spolužačkou Lenkou Filípkovou agenturu Pátráme po předcích, která nabízí tvorbu rodokmenů a vyhledávání předků. Podnětem k tomu prý bylo, když se v prvním ročníku učila číst německé novogotické písmo a zúčastnila se kurzu genealogie v Havlíčkově Brodě. Genealogie ji zasáhla natolik, že se jí začala věnovat prakticky na úrovni profesionála. Dnes rodokmeny tvoří na zakázku a věnuje se přednáškové činnosti i osvětě.

„První přednášku, nebo můžeme říci kurz pro veřejnost, jsem měla asi před třemi roky v knihovně v Českém Těšíně. Dnes přednáším na gymnáziích a vedu večerní školu genealogie pro veřejnost v Ostravě,“ říká Petra s tím, že takto chce upozorňovat na možnosti, které lidé díky elektronizaci archivů mají a dát jim návod, kde a jak hledat prameny a jak tvořit onen známý “rodový strom“. 

Také přednášky na půdě Slezské univerzity měly takový cíl. Ve třech setkáních se zájemci z řad “standardních“ studentů i posluchačů univerzity třetího věku dozvěděli proč a hlavně jak vytvořit rodovou genealogii. „Téma první přednášky bylo Genealogie a matriky jako hlavní pramen a věnovali jsme se zejména seznámení s genealogií, písmem a jazykem matrik a druhy matrik. Druhé setkání se nazývalo Začínáme pátrat a obnášelo praktické ukázky pátrání v archivech ČR, na stránkách FamilySearch.org a seznámení se s projektem indexace matrik. Závěrečný podvečer vyplnily informace o dalších genealogických zdrojích, jakými jsou především pozemkové knihy, urbáře, katastry, mapy a listy sčítání lidu,“ popisuje rozsah přednášek Petra.

„Velkou výhodou je stále se zvětšující objem digitalizovaných pramenů, takže lidé už nemusí dojíždět do archivů osobně, ale mohou si vše dohledat z pohodlí svého domova na internetu. Já jim jen ukáži, kde a jak se k těmto údajům dostanou, jak je číst a jak s nimi pracovat,“ zjednodušeně vysvětluje lektorka.

Možná si myslíte, že zájem o rodokmeny a genealogii mezi lidmi přišel po odvysílání televizního cyklu, který mapoval rodokmeny mediálně známých osobností. Petra nás ale vyvede z omylu. „Ten hlavní prvotní boom přišel ve chvíli, kdy se začaly zveřejňovat první digitalizované dokumenty a otvíraly virtuální badatelny jednotlivých archivů. V tomto směru patřil mezi první právě opavský zemský archiv. Televizní seriál měl určitě veliký vliv, ale přišel až poté. Souhlasím ale s tím, že při jeho vysílání se lidé začali více zajímat o své předky.“
Co Petru mrzí, je, že v televizním seriálu nebyla vidět práce badatele taková, jaká je ve skutečnosti. Hodiny, dny a měsíce vyhledávání dat, jejich ověřování a porovnávání s dalšími případnými zdroji a teprve až poté sestavování rodokmenů. V seriálu to vypadalo, že člověk přijde do archivu, archivář jen otevře na stole připravený spis a hned má před očima příslušný zápis. Nicméně tak úplně jednoduché to není, vyžaduje to stále hodně času, velkou trpělivost, občas znalost jazyků, především němčiny a základní znalosti o historii a náboženství. Nejčastěji totiž jsou první třídícím znakem matrik a dalších spisů náboženské vyznání a příslušná farnost.

Fotoreportáž z druhé přednášky najdete na facebooku Slezské univerzity

 
Přesto všechno, co už je dostupné na internetu, se badatel nevyhne ani cestám do archivů. Ne všude jsou pružní a zdaleka ne vše je tak digitalizováno. Vedle matrik jsou totiž pozemkové knihy, urbáře, knihy sčítání lidu, kroniky… Výčet pramenů, které mohou práci genealoga či historika podpořit, by byl docela dlouhý. „Pak nemáte jinou možnost, než vyrazit do terénu. Moji předci pocházejí částečně z Maďarska a částečně také z Polska. V těchto zemích není digitalizace zdaleka tak běžná, jako u nás, a tak jsme musela vyrazit za hranice. Potkala se s ochotou i nechutí pomoci,“ říká Petra. I s tím prý musí genealog počítat. Osvědčeným platidlem je v takových případech láhev becherovky, ta prý umí u řady lidí z neochoty vyčarovat vstřícnost.

Jak už bylo uvedeno, Petra dělá rodokmeny také na zakázku. To občas přináší zajímavé situace. „Před časem mne oslovil jeden pán z Polska. Věděl, že rod pochází odněkud z Čech, ale nevěděl odkud. Já jsem také zpočátku tápala a nevěděla, od čeho se odpíchnout. Nakonec jsem na stránkách FamilySearch.org (o tom ještě budeme mluvit později, pozn. red.) zjistila, že rod pochází ze Slovenska a postupně se mi začalo i dařit v hledání,“ vzpomíná Petra a připojuje i jednu historku z aktuální současnosti: „Teď připravuji rodokmen pro zákazníka z Francie, a protože neumím francouzsky a on zase nemluví jinak, než francouzsky, je tam velká jazyková bariéra. Nakonec jsme ale cestu našli – dopisujeme si přes Google překladač. Teď čekám na jeho plnou moc, protože nejsem rodinným příslušníkem a tedy nemám přístup ke všemu, co by bylo potřeba.“

Nejnovější aktivitou Petry je dobrovolnictví v rámci celosvětového projektu indexování matrik. „Připojila jsem se asi před dvěma roky a postupně teď pracuji na indexování záznamů z archivu v Třeboni,“ říká Petra a hned vysvětluje smysl takového konání: „Principem je sjednotit evidenční záznamy z jednotlivých matrik světa tak, aby se daly předci dohledávat celosvětově. Záznamy od všech dobrovolníků na celém světě se tak shromažďují na jednom uložišti a na webu FamilySearch.org jsou postupně zpřístupňovány všem badatelům. Není žádným tajemstvím, že řada předků se stěhovala do zahraničí nebo dokonce za oceán a tento systém by měl umožnit doplnit rodokmeny i o ty, kteří nejsou uváděni v “domácích“ matrikách a dalších dokumentech. Klasickým příkladem jsou Češi, kteří odešli ve své době do Vídně za prací, zde zakořenili a založili novou větev rodu,“ říká závěrem Petra Nevelöšová.