Archeologové ze Slezské univerzity se vrátili do Pustějova, na výjimečné nálezy jsou pyšní

PUSTĚJOV, OPAVA - Sekyrka, sekeromlat, část obytného domu či úlomky keramiky s výzdobou připomínající notovou osnovu. To je jen část předmětů, které nyní archeologům z Filozoficko – přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě (FPF SU) vydala země na poli v Pustějově u Fulneku. Na některé z těchto nálezů jsou přitom opavští archeologové obzvláště pyšní. „Významným nálezem je právě broušená sekyrka. Je samozřejmě bez topůrka, malá a ulomená, ale takové artefakty se běžně nenacházejí,“ uvádí Mgr. Kateřina Papáková, doktorandka  z Ústavu archeologie. Na pole na samém okraji Pustějova se spolu se svými kolegy vrátila už po čtvrté a lokalita ji pokaždé něčím překvapí.

 

Naši předci byli schopní logistici
Země svá tajemství vydává postupně. Loni zde archeologové Slezské univerzity s šéfem Ústavu archeologie docentem Vratislavem Janákem učinili objev, který svým významem přesahoval hranice České republiky a zajistil jim slušnou pozornost médií. Zjistili, že u Pustějova na pravém břehu Odry bývalo pravěké překladiště kamene. Jeho chod a fungování pravěcí lidé žijící zde v době 5 200 let př. n. l., zajišťovali jako velmi schopní logistici. Kamennou suť přiváželi pustou krajinou až od 150 km vzdušnou čarou vzdáleného Krakova. Jak? Nejspíše po vodě, s využitím Visly, Olše a Odry. „Tehdejší čluny, dlabané z mohutných kmenů, tuto dodávku v plavebním období zvládly,“ vysvětlil docent Janák a zdůraznil, že naši předkové byli schopnější a chytřejší, než si mnozí z nás myslí.
Drobný plochý kámen, tzv. pazourek, který býval pravěkým škrabadlem, nožem určeným k opracování masa či kůže, pak z Pustějova posílali různými způsoby dál na západ, a to v původní podobě či zčásti zpracovaný. „I letos jsme získali poznatky, že se zde skutečně jednalo o pravěké překladiště kamene z Krakova,“ podotýká  archeoložka.

Fotoreportáž z místa akce najdtete na facebooku

Objev obytného domu
Tým je s letošními nálezy spokojený. „Objevili jsme mimo jiné část obytného domu. Šlo o dřevěné, sloupové, dlouhé stavby lidu s kulturou lineární keramiky z období neolitu,“ pokračuje Kateřina Papáková a na otázku, jak tento lid „skončil“, odpovídá: „To nevíme. Obdělali, využili krajinu a šli dál.“ Tito první zemědělci svůj způsob života přinesli do střední Evropy z Balkánu v 6. tisíciletí př. n. l. Jejich dávné překladiště kamene však svědčí o tom, že nezůstali jen u zemědělství.

Noty vyryté v kameni
Lid s kulturou lineární keramiky nebyl jediným obyvatelem pustějovské lokality. Později zde žili také lidé kultury lengyelské, jejichž sekeromlatu s obdivuhodně hladkým otvorem uprostřed si opavští archeologové považují stejně jako keramiky s výzdobou notových značek. Kateřina Papáková ukazuje jeden z nich: malý střep výdutě s důlky jakoby navlečenými na zdvojených až ztrojených linkách. Když si představíte notovou osnovu, nebudete daleko do pravdy.

Neolitické “vychytávky“
Naši neolitičtí předci měli některé předměty, které bychom dnešním jazykem označili jako  “vychytávky“. Mezi roztříděnými nálezy se nachází zdánlivě obyčejný kámen. Je drsný a archeologové mu říkají těrka. To proto, že se na něm druhým hlazenějším kamenem drtilo obilí. V sondě našli i kamínky s zářezy, do nichž se upevnila rybářská síť. Lidé u Pustějova totiž byli také rybáři a v nedaleké Odře, po jejímž protějším břehu dnes fičí pendolino, lovili ryby.

Pustějov, běh na dlouhou trať
Opavští archeologové každým rokem navazují u Pustějova na sondy z předešlých let a snaží se odhalit, jak zdejší pravěké sídliště vypadalo celé. Nemají například pec, kde se keramika vyráběla, nenašli zatím výrobní objekty. Pokud tedy dostanou i v budoucnosti  finanční prostředky, budou se zde vracet a hledat.  „Je to běh na dlouhou trať, třeba i na patnáct let,“ usmívá se Kateřina Papáková a její šéf, Vratislav Janák to potvrzuje. Výzkum pustějovské a dalších lokalit u Studénky považuje i v příštích letech za hlavní badatelský úkol.

Více informací na webu Ústavu archeologie.

TEXT: Zuzana Urbánková/Centrum multimediální tvorby