Kameramani, fotografové, produkční, dramaturgové… To byly prázdniny posluchačů Audiovizuální tvorby

OPAVA – Pro mnohé studenty Slezské univerzity nebyly končící prázdniny jen dobou volna a odpočinku: Na některé čekaly druhé pokusy u zkoušky, pro další dokonce státní závěrečná zkouška, ale byli i tací, kteří v letním čase plnili své povinné či dobrovolné praxe. Jedněmi z těch, kteří měli o prázdninách „nejvíce práce“, byli posluchači oboru Audiovizuální tvorba.

Už v průběhu prázdnin se na univerzitním webu a facebooku objevovaly různé příspěvky o práci studentů na festivalech a dalších prázdninových akcích. Kde všude vlastně posluchači Audiovizuální tvorby působili? Na ty nejzajímavější akce jsme se zeptali Mgr. Moniky Horsákové, vedoucí oddělení Audiovizuální tvorby Filozoficko-přírodovědecké fakulty v Opavě.
„Ty nejvýznamnější akce, na kterých jsme se nějakým způsobem podíleli, byly z mého pohledu jednoznačně ostravský Festival v ulicích a Colours of Ostrava. Pro oba festivaly jsme jednak připravili Ozvěny Opavského páva, jednak jsme se podíleli na jejich audiovizuálních výstupech,“ odpovídá Monika Horsáková a je i konkrétnější: „Michal Berger byl například oficiálním fotografem Festivalu v ulicích. Radim Kaller a Jiří Vávra zase vyrobili aftermovie festivalu. Navíc, spolu s Petrem Janošem a Michalem Bergrem, natáčeli selfie videa kapel na Colours of Ostrava (selfie Marka Eliyahu najdete vpravo nahoře) a také záběry pro aftermovie z tohoto špičkového festivalu. Kamila Návratová a Kristina Pupáková se zase postaraly o každodenní videoreporty z festivalového průběhu Colours of Ostrava. Workshopy na Cineport Stage zase natáčeli Patrik Moravčík a Klára Jančíková, diskuse na scéně Voices of Freedom zaznamenal Mikuláš Odehnal. Mimochodem, na této scéně se promítalo hned několik filmů z našich cyklů výukových dokumentů, které jsme v posledních třech letech vyrobili pro portál Moderní dějiny.cz. Beata Beinhauerová s Kristiánem Šmulíkem se zase postarali o aftermovie z Poetry stage Colours of Ostrava.“ To si můžete pustit vlevo.

My ale víme, že na patrně nejznámějším festivalu Colours of Ostrava se opavští studenti zapojili i jinak než s kamerami. Kromě zmíněných audiovizuálních aktivit se jednalo o dramaturgickou či produkční práci. Jednou z letošních nových scén na Colours of Ostrava byla Cineport stage. Mezi jejími dramaturgy a produkčními bychom přitom našli Kláru Šebestovou (atmosféru pixelačního workshopu na Colours of Ostrava nasajte z videa vpravo dole). Na velmi populární Poetry stage zase svou produkční stopu zanechala Lucie Fojtíková, která tu působila už loni při velmi úspěšné festivalové premiéře této scény. A zapomenout nemůžeme ani na Jaroslava Zajíčka, který se zase osvědčil jako stage manažer na jedné z diskusních scén.

Mezinárodní festival s konferencí
V Ostravě se konal v polovině července také mezinárodní festival s konferencí Czech Music Crossroads. A ani na něm nechyběli posluchači audiovize: „Práci našich studentů na této akci považuji za další obrovský úspěch. Pomáhali s produkcí a natáčeli záznam z koncertů kapel, které byly na festival nominovány. Všechny tři ostravské akce – teď mám na mysli Czech Music Crossroads, Festival v ulicích a Colours of Ostrava – jsou v hudebním i festivalovém světě nesmírně prestižní, což ostatně potvrdily i osobnosti, které přijely na Czech Music Crossroads. Šlo o hvězdy mezi hudebními publicisty i organizátory festivalů, všechny se přitom shodly, že ostravské festivaly, zejména ‚Colours‘, patří svou úrovní nejen mezi evropskou, ale i světovou špičku. Fakt, že se naši studenti do těchto akcí mohli aktivně zapojit, považuji za pro ně nesmírně užitečnou zkušenost a pro obor zase za prestižní záležitost a dobrou reprezentaci fakulty i celé univerzity,“ míní Monika Horsáková.

Zatím co tři zmiňované festivaly zná prakticky každý a jejich ohlas je slyšitelný i ze zahraničí, v Ostravě jsou i jiná centra, která na své výsluní teprve stoupají. Moniku Horsákovou tak zaujaly aktivity ostravského Cineportu (video z pixelačního workshopu Cineport na Colours of Ostrava se otevře po kliknutí na obrázek vprvo níže). Navíc i Cineport je spojen s jejími studenty, konkrétně s Klárou Šebestovou: „Tohle nové filmově-kulturní centrum ve zrekonstruovaném prostoru bývalého Dolu Hlubina přináší zajímavé akce od svého květnového otevření. Unikátní projekce, workshopy, Deepcamp, teď se chystá filmový semestr, bude tam i festival Ostrava – Kamera – Oko,“ konstatuje vedoucí oddělení Audiovizuální tvorby.

Pro studenty Audiovizuální tvorby se tak ostravská nejen prázdninová kulturní scéna stala místem, kde sbírají to nejcennější pro svůj profesní život – praktické zkušenosti. Potkají se nejen s řešením konkrétních úkolů, ale také s odborníky z branže, navazují kontakty pro svou budoucí profesi. Monika Horsáková je jim tak trochu stále v patách a sleduje, jak si vedou. Ani ona totiž neseděla doma. Poslední otázka tedy míří přímo na její aktivity – Kam prázdninový vítr donesl, Moniko, vás?

Mám z nich radost
„Kromě běžných prázdninových pedagogických povinností, jako je čtení závěrečných prací, psaní posudků, zkoušení u dílčích zkoušek, státnic či přijímacích zkoušek, jsem se podílela na organizaci už zmíněných tří ostravských festivalů. Vyjmenovat, co všechno to obnášelo, by bylo na několik stran, tak vyberu jen dvě záležitosti. Fakt, že pracuji ve štábech zmíněných festivalů, mi umožnil angažovat do jejich dění naše studenty. Využila jsem toho, jak jen to bylo možné, protože je to pro ně fantastická zkušenost. Ale samozřejmě to pro mě znamenalo, že si je musím nějak produkčně organizovat, což při jejich množství a počtu akcí byla slušná směna. Ale zároveň musím dodat, že byli zodpovědní a svou práci odvedli velmi dobře. Takže z nich mám radost. No a na Colours of Ostrava jsem byla dramaturgem diskusních scén. Znamená to, že jsem už od ledna musela komunikovat hned s několika subjekty, které scény zaštiťovaly (Evropská komise, Reflex, Ostravská univerzita, O.s. PANT), o tématech, hostech a obsahu besed, vše jsem pak musela koordinovat také produkčně, komunikovat se stavbou scén, s techniky. No a v době konání festivalu jsem se automaticky proměnila ve stage manažera,“ konstatuje Monika Horsáková.

30 kilometrů
Možná si teď někdo sám pro sebe řekne, že to může být celkem pohoda, být na festivalu, občas něco zařídit a užívat si. Monika Horsáková ho ale rychle z omylu vyvede. „Na koncerty ani nějaké užívání není čas. Jako stage manažer scény se kompletně staráte o její organizaci, dodržování časů, dostatek vody pro hosty, řešíte všechny technické problémy, navigaci v prostoru, každodenní úklid atd. A když je těch scén víc... Tak třeba pro představu, jak se takový stage manažer nalítá: jen na malém prostoru Dolu Hlubina, kde byly všechny scény, které jsem měla na starost, soustředěny, jsem za čtyři dny konání festivalu nachodila víc než 30 kilometrů. Ale nelituju toho. Bavilo mě to a přes veškerou mou dlouholetou praxi to byla nová a velice zajímavá i podnětná zkušenost,“ uzavírá Monika Horsáková.