Ondřej Durczak pokřtil svou knihu Ostrava v důchodu netradičně, šampaňským to nebylo

OSTRAVA, OPAVA - Nikoli šampaňským, jak bývá zvykem, ale peletami z železné rudy ve tvaru kuliček pokřtil student Institutu tvůrčí fotografie (ITF) Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě Ondřej Durczak svou knihu nazvanou Ostrava v důchodu. Křest se konal v úterý 24. listopadu 2015 v ostravské Fiducii, a nutno podotknout, že malý sál byl zaplněn do posledního místa.

Čtyřleté autorovo úsilí stálo za to. Čtenář najde v jeho publikaci černobílé fotografie vybraných památek na území Ostravy se stručným textovým doprovodem o jejich historii. Kromě snímků pořízených v letech 2011–2014 se v ní objevuje i několik historických fotografií.

Křest knihy zahájil jako vždy excelentním úvodním slovem zástupce vedoucího ITF Mgr. Jiří Siostrzonek, Ph.D. Poté dostal slovo Ondřej Durczak, který zdůraznil, že různá ostravská zátiší začal fotografovat od roku 2011, nicméně jeho projekt začal už na střední škole, když dokumentoval různé prodejny a obchůdky. „Má kniha obsahuje také mapu šestapadesáti zanikajících či zaniklých míst, jejich výběr byl ryze subjektivní,“ uvedl autor.

„Největším úskalím současného soužití s Ostravou je její momentální ztráta osobnosti a neuchopitelná proměnlivost. Architekti, urbanisté, developeři Ostravu převlékají do stále nových, ale nepadnoucích šatů. Její kdysi prostý, skromný, přesto důstojný oděv utkaný z režných cihel, ozdobený šperky z ocelových potrubí, je bezradně nahrazován něčím provizorním, co je předurčeno na jedno použití," svěřil se se svým pohledem na Ostravu Jiří Siostrzonek a své myšlenky rozvedl dál: „Ostrava, která kdysi nosila v kabelce černobílá líčidla a voněla při prvním schůzce parfémem koksovny, je najednou sterilní, není už ani černobílá jen divně šedá. Ostravská slova zněla syrově a pravdivě, dnes jsou inspirací pro parodii a umělý folklor. Ostrava byla hrdá, mluvila hlasitě, dnes jen nezřetelně šeptá."
Stará Ostrava podle doktora Siostrzonka skomírá v důchodu a nová se ještě nenarodila. Město je rozkročeno mezi zanikající minulostí a beztvarou přítomností a v úzkosti čeká… „Možná se časem podaří změnit její poetiku a tvář, ale kontinuita s historií už byla přetržena. Nastalo bezčasí. Vytváření nových mentálních map a závislostí na městě je vždy dlouhodobý proces, o tom však pravděpodobně pojedná jiná kapitola v jiné knize o Ostravě," konstatoval závěrem.