Australská anabáze Petra Huška a Kateřiny Tvrdé: text opavských akademiků si našel cestu do prestižního vědeckého časopisu

OPAVA, BRNO, MELBOURNE - Mgr. Petr Hušek, Ph.D. a Mgr. et Mgr. Kateřina Tvrdá z Ústavu středoevropských studií Fakulty veřejných politik zahájili nový rok výrazným úspěchem. Jejich příspěvek The collective singularity of anti-racist actors: a case study of the Roma minority in the Czech Republic (Kolektivní singularita antirasistických aktérů ilustrovaná na příkladu Romské menšiny v České republice) byl publikován v prestižním časopise Ethnic and Racial Studies. Kudy vedla cesta mezi vědeckou elitu v oboru, jaká byla úskalí a co takový článek pro mladého vědce znamená, o tom jsme hovořili přímo s Petrem Huškem.

Jak už tomu bývá, na začátku všeho stála náhoda a smělá myšlenka přihlásit svůj příspěvek na mezinárodní vědeckou konferenci, jež se měla konat v australském Melbourne. „Ještě jako posluchače doktorského studia na Masarykově univerzitě v Brně nás s Kateřinou Tvrdou zaujal email od prof. Mareše z Radicalisation Awareness Network. Informoval o chystané konferenci, jejíž název Reconfiguring anti-racism, což by se dalo volně přeložit jako bilancování anti-rasismu, v nás probudil zvědavost. Přemýšleli jsme, co se tam asi bude probírat a k předpokládaným tématům jsme zaujímali většinou kritický postoj. Postupně v našich hlavách začal vznikat určitý koncept, který jsme se rozhodli rozpracovat a vtělit do abstraktu.“ objasňuje prvotní impuls Petr Hušek.

Připravovaný příspěvek se měl věnovat problematickým aspektům protirasistických akcí v českém prostředí. Konkrétně měl poukázat na v té době rozšířený fenomén tuzemských kampaní, z nichž některé nevědomky pracovaly s naprosto stejnými předsudky, proti kterým se snažily vymezit. Příkladem může být kampaň, která měla ukázat, že i Romové jsou pracujícími občany. Jejím ústředním motivem byl přitom romský malíř pokojů nebo romská uklízečka, což nepřímo potvrzovalo stereotypní předpoklad, že Romové se dokáží uplatnit převážně v nekvalifikovaných profesích. „Kromě teoretického základu, kterým nás vybavilo studium, jsme čerpali i z praktických osobních poznatků, protože jsme oba dlouhodobě participovali na antirasistických kampaních. Právě tato zkušenost a potřeba se s tímto tématem nějak vypořádat pro nás byla nejsilnější motivací, proč do toho jít a pokusit se dospět k nějaké obecnější teorii objasňující skrytá zákoutí vztahu my versus oni,“ vysvětluje odborník na politickou antropologii a problematiku protestních a sociálních hnutí.

Autorská dvojice následně abstrakt příspěvku odeslala k protinožcům, a přestože oba mladí vědci o účast na zahraniční vědecké konferenci moc stáli, nedělali si přehnané naděje. Zaujmout na mezinárodní úrovni totiž není pro akademiky z bývalého východního bloku vůbec jednoduché, natož když se jedná o studující doktorandy. O to více je překvapila pozvánka, která po nějaké době z Melbourne dorazila. „Naše tehdejší katedra nám vyšla vstříc a zafinancovala letenky. Bez této pomoci bychom byli zřejmě nucení pozvání odmítnout. Do Austrálie jsme odlétali s vědomím, že už samotná účast na konferenci je vrcholným úspěchem. Proto, když na místě určení poprvé zaznělo, že pět vybraných příspěvků se objeví v prestižním vědeckém časopise Ethnic and Racial Studies, nevěnovali jsme této informaci přílišnou pozornost. Soustředili jsme se hlavně na doladění prezentace a bezchybné přednesení příspěvku. Zpočátku jsme měli obavy, ať neuděláme ostudu nejen univerzitě, ale celé středoevropské vědě. Nervozita nás trochu přešla po prvním dni konference, kdy jsme tušili, že náš příspěvek nezapadne a svou úrovní by mohl zaujmout. Pořád jsme se ale utěšovali vědomím, že Austrálie je daleko, nikdo nás tam nezná a nejhorší co se může stát je, že nás příště nepozvou,“ vzpomíná dnes již s úsměvem Petr Hušek.

Už v úvodu článku jsme prozradili, že spolu s Kateřinou Tvrdou v Austrálii nakonec zaujali a naskytla se jim příležitost dostat výsledky svého bádání k uším a očím předních odborníků z celého světa. „Už před naším příspěvkem jsme zaznamenali určité ohlasy a po jeho prezentaci se objevila spousta pozitivních reakcí. Účastníci konference nás oslovovali a diskutovali s námi, přesto pro nás byla pozvánka do prestižního časopisu příjemným překvapením“ říká Petr Hušek a jedním dechem dodává, že zájem o jejich práci zprvu přičítal spíše vřelosti Australanů a také skutečnosti, že konference se kromě nich nikdo ze střední nebo východní Evropy neúčastnil, takže působili poněkud exoticky. Zároveň odmítá, že by byli v Austrálii na dovolené. Po dlouhém 24 hodinovém letu měli oba naprosto převrácený biorytmus, většinu času trávili na konferenci a krátký prostor pro seznámení s nejmenším kontinentem světa si tak našli až po jejím skončení, kdy navštívili národní parky Arapiles a Grampians. I tento výlet měl ovšem jeden háček. „Australský venkov ve vnitrozemí státu Victoria je velmi specifický, mísí se tam vliv anglické malebnosti zasazené v exotickém prostředí s nadnesenou drsností amerického divokého západu, která v australském prostředí působí docela komicky. Moc jsme si ale Austrálii neužili, protože jsem dopisoval další učebnici, takže jsme většinu času strávili v zapadlých motelech podél dálnice,“ nezapře v sobě správného akademika Petr Hušek.

Příležitost publikovat v mezinárodním časopisu rozběhla zcela nový kolotoč příprav, a přestože podstatná část textu již existovala, neměli čeští vědci ani zdaleka vyhráno. Článek nejprve předělali podle reakcí a ohlasů z konference, zapracovali do něj nové poznatky a text rozeslali akademikům, kteří se tématu věnují. „Zpět se nám nevrátily jen pozitivní ohlasy, obdrželi jsme i kritické podněty, jeden z oslovených dokonce neváhal své připomínky označit za destruktivní. Kromě toho jsme museli vzít v potaz poznámky editora, a tak ve výsledku celý proces transformace přednášky do výsledné podoby článku zabral více než dva měsíce čistého času,“ vzpomíná s odstupem autor.

Vše se nakonec podařilo a výsledný text mohou zájemci najít v prvním letošním čísle časopisu, které vyšlo pod názvem Special Issue: Reconfiguring anti-racism. A protože Petr Hušek spolu s Kateřinou Tvrdou již nějakou dobu působí na Slezské univerzitě v Opavě, má tento příběh i pro zdejší univerzitu příjemnou tečku. Jako afiliace autorů pod článkem je totiž uveden Ústav středoevropských studií Fakulty veřejných politik v Opavě. Ani brněnská univerzita ovšem nepřijde zkrátka. „Článek v prestižním časopise je totiž z pohledu financování vysokého školství v České republice velmi lukrativní záležitostí,“ vysvětluje Petr Hušek, ale vzápětí dodává, že tato lukrativnost je vykoupena velkou časovou náročností s nejistým výsledkem. „Kvalitní texty nelze produkovat jako na běžícím pásu a bez adekvátní institucionální podpory. Autor by měl dospět do stavu, kdy je přesvědčen, že má znalost nebo výjimečný koncept, kterým může vědu obohatit a přinést něco nového. Samozřejmě bychom rádi publikovali v impaktovaných časopisech každý rok a co nejdříve, ale k tomu je ještě dlouhá cesta.“