Studenti mezinárodního programu navštívili srdce evropské byrokracie

Poznámka autora: Článek vznikl před tragickými událostmi, ke kterým došlo v belgické metropoli 22. března 2016. Pojednává o zcela jiném městě, o Bruselu před útoky. Přesto jsme se rozhodli text uveřejnit v původním znění.

OPAVA, BRUSEL - Dva studenti nového joint degree oboru Fakulty veřejných politik navštívili na přelomu února a března sídlo Evropského parlamentu v Bruselu. Naskytla se jim jedinečná příležitost nahlédnout pod pokličku jedné z nejvlivnějších parlamentních institucí současnosti, která zastupuje druhý největší demokratický elektorát na světě. Cíl cesty nebyl zvolen samoúčelně, právě orgány a fungování Evropské unie jsou látkou, kterou musí mít v malíku všichni absolventi oboru Veřejná politika a veřejná správa ve střední Evropě. A pokud to dokáží, mohou si po získání magisterského titulu najít v evropských institucích uplatnění. Dalo by se tedy říci, že naše studentka Bára Dluhošová a Peter Madej z Univerzity Pavla Jozefa Šafárika v Košicích si jednoduše jeli obhlédnout terén.

Kdyby ale mělo zůstat u pouhé poznávací návštěvy, byla by to škoda. Dnes je důležité nejen vidět, ale i být viděn, proto se oba studenti objeví v propagačního klipu, který upozorní na široké možnosti uplatnění absolventů oboru Veřejná politika a veřejná správa ve střední Evropě. Zároveň se stanou aktéry krátkého dokumentu z prostředí evropské legislativy, který lze chápat jako přidanou hodnotu celého natáčení.

Kvalitní klip nevznikne sám od sebe, proto druhou polovinu expedice Brusel tvořili režisér a pedagog oboru Multimediální techniky Filozoficko-přírodovědecké fakulty Petr Jančárek s absolventem tohoto oboru a dnešním studentem Audiovizuální tvorby Jiřím Grossmannem. Ti měli na starosti tvůrčí a technickou stránku natáčení a ve dvou lidech museli zastat práci celého štábu. Dokumentaristu Petra Jančárka jsme při této příležitosti poprosili o několik postřehů z celé cesty.

Kde se vzal nápad vzít studenty do Bruselu a kdo cestu zařizoval?

S nápadem na natočení klipu, který by upozornil na nový mezinárodní studijní obor, mě oslovilo vedení Fakulty veřejných politik. Napadlo mne, že by bylo dobré nabídnout potenciálním studentům nějakou inspiraci, ukázku toho, jaké pozice dnes mohou úředníci zastávat, ukázat jim, že se nemusí připravovat jen na práci ve městech či regionech Slovenska nebo České republiky. Obrátil jsem se pak na svého dávného kolegu, kamaráda a učitele novinařiny, dnešního europoslance Jaromíra Štětinu a jeho kancelář celou návštěvu umožnila a připravila.

Z průběhu cesty má vzniknout video. Můžete už teď prozradit, jak bude vypadat a co se z něj dozvíme?

Videa budou vlastně dvě. Byla by škoda, kdyby většina kvalitního materiálu skončila na podlaze střižny, proto nyní chystám krátký dokument a z nejlepších záběrů vznikne samotný propagační šot. Oba klipy by měly studentům a zájemcům o studium především ukázat, co od práce v nejvyšší administrativě a v mezinárodním prostředí mohou čekat a co se naopak očekává od nich. Chtěl bych, aby se v hlavách studentů nastartovaly úvahy o širokých možnostech stáží a pracovního uplatnění, které se jim dnes nabízejí. Naše informace by je měly motivovat, aby neseděli doma a pokusili se získat zahraniční zkušenosti.

Jak velký problém je dostat se s kamerami do Evropského parlamentu?

Po celou dobu jsme byli oficiálními hosty europoslance, takže po objektu jsme se mohli pohybovat a natáčet relativně volně. Jakmile splníte požadované vstupní formality, jde všechno jako na drátkách. V Evropském parlamentu, který denně navštěvují davy hostů a novinářů, je to naprosto běžné a nikoho to nepřekvapuje. Ale samozřejmě žádná kamera, tedy ani naše, nesmí na uzavřené hlasování.

S kým jste se nakonec setkali a o jakých tématech jste hovořili?

Kromě již zmíněného Jaromíra Štětiny za Českou republiku a europoslance Ivana Štefance za slovenskou stranu jsme měli možnost hovořit s asistenty, tiskovými mluvčími, se zástupci měst Košice a Praha a potkali jsme i několik stážistů. Celkem se jednalo o desítku osobností, s nimiž se nám povedlo natočit rozhovor. Nejvíce nás zajímala potřebná kvalifikace a osobnostní předpoklady pro práci v úřadech Evropské unie. Bohužel nás velmi tlačil čas, takže se hodně improvizovalo a spoustu zajímavých lidí jsme vyzpovídat nestihli.

O aktuálních tématech, kterých není zrovna málo, jste se s nikým nebavili?

Ne, současným problémům jsem se schválně vyhýbal. Našim úkolem nebylo natáčení dokumentu o politice.

Přesto bych očekával, že s ohledem na současné politické komplikace bývají nyní pondělní rána v Bruselu rušná a člověk se před aktuálním děním neschová…

Evropský parlament je moloch, těleso s obrovskou setrvačností, ve kterém diskutuje a nějakým způsobem se musí shodnout 750 europoslanců, tedy 750 týmů lidí. S tím samozřejmě souvisí fakt, že to důležité se řeší v kuloárech. Tak to ve velké politice vždycky bylo, je a bude. Co zrovna hýbe Evropou, to přímo na chodbách parlamentu vypozorujete jen zprostředkovaně. Z pohledu návštěvníka je nejlepším způsobem, jak identifikovat aktuální kauzy a nejpalčivější problémy starého kontinentu, navštívit některou z mnoha výstav nebo doprovodných akcí, které jsou denně v Evropském parlamentu pořádány.

Měli studenti možnost sledovat poslance přímo při práci a dozvědět se například, co vše předchází schválení zákonů?

Ano, dostali jsme příležitost zúčastnit se hlasování Evropské lidové strany o pozměňovacích návrzích. Bylo neuvěřitelné sledovat, jak se poslanci největší ze sedmi politických skupin evropského parlamentu dokázali vyjádřit k 60 bodům během 40 minut. Ale nenechte se zmást, samotné hlasování je už pouhá technická formalita, všechny návrhy mají poslanci načteny a projednány dávno předem. Přesto působí impozantně, jak se v minutových intervalech zvedají ruce v souhlasném či nesouhlasném gestu. Při své práci jsou europoslanci v podstatě závislí na informacích, které pro ně přichystá někdo jiný, většinou jejich asistenti nebo tiskoví poradci. Mnozí se s tím spokojí, ale najdou se ale i takoví, kteří hodně cestují, často na vlastní pěst, aby si sami udělali obrázek. To je něco, čeho si já osobně velmi vážím.

Váš tým pobyl v metropoli EU jen chvilku. Co jste kromě natáčení ještě stihli?

Vlastně už nic. Když se zpětně ohlédnu za natáčením, uvítal bych minimálně den navíc. Nebo i dva… Brusel je hezké město, ale určitě bych se rád podíval nejen na Atomium, ale třeba i do problematické čtvrti Molenbeek… Ostatně, Mirek Štětina, který se nedávno vrátil ze Sýrie a Ukrajiny, ve vzkazu našim současným i budoucím studentům řekl: „Nedejte se opít rohlíkem, řiďte se vlastním rozumem a spoléhejte na vlastní oči…“ Je to jedna z důležitých věcí, které jsem se od něj naučil a jsem přesvědčený, že tato důležitá slova by měli mít na paměti i budoucí vrcholoví úředníci.