Začalo to před lety telefonátem a skončilo (prozatím) knihou

PRAHA, OPAVA - Jmenuje se Pane profesore, uděláme vám scénu, pokřtěna byla 7. března v pražské Vinárně Na šikmé ploše a mezi její autory patří pedagožka oboru Kulturní dramaturgie se zaměřením na divadlo Slezské univerzity v Opavě – Mgr. Jana Cindlerová, Ph.D.

Publikace, o které je řeč, je sborníkem o divadle a titulním „panem profesorem“ je Jaroslav Vostrý: významná osobnost českého divadla, dramatik, dramaturg, režisér, divadelní teoretik, historik a kritik, významný šéfredaktor časopisu Divadlo, spoluzakladatel Činoherního klubu, pedagog DAMU a jeden z jejích nejlepších rektorů – a ovšem zakladatel a tvůrce české scénologie, jak je charakterizován na stránkách knihy, jejíž název je tedy z mnoha hledisek příznačný.

„Nápad na sborník jako dárek k narozeninám pana profesora Vostrého vzešel od jeho přátel, kolegů a členů Scénologické společnosti, kterou Jaroslav Vostrý založil a která sdružuje řadu významných osobností zdaleka nejen z oblasti divadla. Jejich společným zájmem je scéničnost a scénovanost lidského chování a jednání – a především pak uměleckých projevů, které z nich vycházejí,“ říká ke knize Jana Cindlerová, která do sborníku přispěla osobněji laděnou statí s názvem Dopis, na jehož řádcích se panu profesorovi vyznává, popisuje a hodnotí léta strávená pod jeho vedením na doktorském studiu, děkuje mu za ně a samozřejmě přeje vše nejlepší. A také vzpomíná:
Nikdy nezapomenu na to nedělní odpoledne v pozdním létě před mnoha a mnoha lety (bylo to ve čtvrtek, ale ta atmosféra platí), kdy mi na druhém konci drátu položil pan profesor Gajdoš pamětihodnou otázku: „Jano, jak to teď máte se životem?“ – „Děkuji za optání, to je milé, já ho tedy v první řadě mám, ten život.“ [] Tak. Čekala jsem, co bude. A bylo! Novina VOSTRÁ nad všechna očekávání: „Mohla byste zvážit doktorát u profesora Vostrého a vědeckou pozici v Centru základního výzkumu – hodila byste se jim, projevili o vás zájem, zvažte to, nechtěla byste tam?
Pocit úžasnosti předběhl rozum. Realizujíc metaforu lapání po dechu pronesla naivka náležitě: Jako do Prahy?“ A tím to všechno začalo.

A tím to skutečně začalo. Jak Jana Cindlerová přiznává, k profesoru Vostrému má mimořádný osobní vztah už proto, že je jednou z jeho žaček. Netají se tím, že právě on ji připravil pro profesi, kterou miluje a které se rozhodla zasvětit svůj život. Podobné pocity a zkušenosti s ní nepochybně sdílejí i další autoři almanachu, kterých je na dvě desítky. Každý z nich vyjádřil svým příspěvkem, co pro něj Jaroslav Vostrý znamená a co mu tento bard českého divadla dal, čím jej inspiroval.

„Obsah sborníku je tedy velmi bohatý a pestrý, a to nejen z hlediska rozmanitosti oborů jednotlivých přispěvatelů (což se obráží v tématu a stylu jejich textů) a samotného jejich množství, ale i zvolené formy,“ komentuje sborník opavská pedagožka s tím, že někteří z autorů se rozhodli napsat exkluzivně pro účel sborníku odbornou stať, jiní využili této příležitosti k osobnímu vyznání (jako právě Jana Cindlerová), ale samostatným příspěvkem jsou též umělecké fotografie, které dílo doplňují spolu s těmi dokumentárními. Význam i jistý pel osudovosti dodává publikaci i fakt, že dvě z významných osobností české kultury, které do sborníku přispěly svým textem, se křtu nedočkaly; jejich “text pro pana profesora“ tak představuje zřejmě jejich vůbec poslední původní veřejný projev.

Samotný křest publikace měl ráz krásně slavnostní – i když šlo vlastně “jen“ o schůzi Scénologické společnosti. Pro Jaroslava Vostrého byla knížka překvapením. „Je až neuvěřitelné, že se její vydání podařilo autorům a redaktorům do poslední chvíle utajit. Oslavenec snad něco tušil, ale překvapení nastalo: věřím i myslím si, že nadmíru radostné,“ konstatuje Jana Cindlerová a dodává, že k mimořádnosti večera přispěl i křest dalších tří (!!) publikací vydaných ve výjimečné edici Disk, které zde osobně představili jejich autoři: Denisa Vostrá, Štěpán Pácl a Stanislav Slavický.