Student David Salzmann získal Stříbrnou medaili prof. MUDr. Jana Janského i rektorské stipendium

OPAVA - Zcela jistě je jedním z nejmladších, ne-li nejmladším vůbec. Ve svých dvaceti pěti letech se posluchač druhého ročníku navazujícího magisterského studia oboru Středoevropská studia Fakulty veřejných politik v Opavě Bc. David Salzmann stal nositelem Stříbrné medaile prof. MUDr. Jana Janského, udělované dobrovolným dárcům krve za 20 bezpříspěvkových odběrů.

Většina dárců v tomto věku totiž výjimečně dosáhne “jen“ na bronzovou medaili (tu David má už od prosince 2012). Pro Davida to znamenalo, že celkem jedenáctkrát věnoval svoji krev a devětkrát krevní plazmu.

„Někdy v zimě roku 2009 mne oslovil tehdejší spolužák ještě ze střední školy a vlastně mne namotivoval tak, že jsem se poprvé do transfuzní stanice vydal. Poznal jsem, že to mi to nedělá žádný problém a já se rozhodl stát se bezplatným dárcem krve,“ uvádí David Salzmann, který tuto věc vnímá jako dobrou možnost pomoci těm, kdo to potřebují. „Navíc takto pravidelně získám přehled o svém zdraví, o své krevní skupině a přesto, že darování krve je jinak zdarma, mám možnost využít příspěvek na nákup zdravotních potřeb – naposledy jsem si takto koupil alkoholtester,“ komentuje s úsměvem na rtech David své dárcovství.

Stříbrnou medaili mu předali loni v říjnu. „Bylo to pro mne překvapení, odběry, i když jsou zaznamenány v průkazce, jsem nijak nepočítal a najednou mi na transfuzní stanici předali medaili a certifikát, který k ní patří. Bylo to nečekané, ale o to milejší,“ vrací se dnes k momentu, kdy “stříbro“ získal. David má ještě jednu výhodu – jeho krevní skupina je O+, tedy velmi žádaná krevní skupina. To prý znamená, že nemusí sledovat požadavky nemocnic a transfuzních stanic a může přijít kdykoli a ví, že mu krev vezmou. Přesněji řečeno, kdykoli, kdy mu to umožní současná legislativa a podmínky, které s darováním krve souvisí. I když se to Davida netýká, určitá omezení jsou u lidí po žloutence, po pobytu v nebezpečných lokalitách, ale také je třeba dodržet časový odstup po aplikaci piersingu či tetování. Jaké jsou konkrétní podmínky, se každý dozví na stránkách transfuzních stanic nebo Českého červeného kříže.

„Darovat krev trvá pět až deset minut, u plazmy je to pak trochu delší, přibližně tři čtvrtě hodiny, což může být někomu nepříjemné. Lidé nemusí mít strach, nebolí to, jen po odběru plazmy někdo může zůstat modřina po vpichu,“ říká David a všem, kteří o darování krve přemýšlí, vzkazuje: „Jde jen o to rozhodnout se, vzít s sebou občanský průkaz a zajít na transfuzní stanici – mimochodem ta opavská je moderní a pracují zde velmi milé a ochotné sestry. Pokud je člověk zdravý, vyplní krátký dotazník a nic mu už v darování nebrání.“

Dnes už David sám motivuje další. Poprvé na transfuzní stanici letos zamířila jeho sestra, která začala studovat v Praze, a při jeho zatím posledním březnovém odběru ho do Slezské nemocnice doprovodil kamarád, který si také už dnes může říkat prvodárce. „Jak se mi svěřil, příště půjde znovu,“ konstatuje David na jeho adresu.  

Vedle stříbrné Jánského medaile má ale David za svoji ochotu přece jen určitou finanční odměnu. Je prvním z těch, kdo si požádal o nové motivační stipendium rektora Slezské univerzity v Opavě a získal jej. „Upozornila mne na to kamarádka. Já si pak zjistil, o co jde, zašel pro informace na děkanát naší fakulty, kde mi řekli vše potřebné, odevzdal požadované dokumenty a za tři týdny mi přišla SMSka, že mám na účtu peníze – bylo to moc fajn, přišlo to před Vánoci,“ pokračuje David Salzmann.

Pro Davida je teď hlavním studijním zájmem jeho diplomová práce, kterou píše pod vedením prof. Zdeňka Jiráska. „Pracuji na tématu Německá sdružení v Opavském Slezsku po roce 1990. Nápad, věnovat se právě těmto aktivitám, není u mne nový, už na gymnáziu jsem se s tímto spolkovým životem setkal a později i v rámci svého bakalářského studia navázal. Teď bych vše chtěl dotáhnout do konce a připravit ucelený přehled spolků, které u nás působí. Scházím se proto s předsedy a se členy německých spolků, mapuji jejich aktivity, zájmy a význam, je to pro mne stále zajímavá badatelská práce,“ uzavírá David Salzmann své vyprávění.