Školství potřebuje advokáta, prohlásila vystudovaná právnička Kateřina Valachová

OPAVA - Strávila v Moravskoslezském kraji celý den. Navštívila Střední odbornou školu Třineckých železáren, prohlédla si Science a technology centrum ve Vítkovicích a zavítala na jednu vysokou školu – na Slezskou univerzitu v Opavě. Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mgr. Kateřina Valachová, Ph.D., nepřijela do Opavy s žádnou uzívanou přednáškou, ani prezentací, jak bývá až příliš často zvykem. Přijela si pro názory studentů a pedagogů a podle toho celé setkání vypadalo. Pan rektor se improvizovaně chopil role moderátora a bez dlouhých okolků se šlo rovnou na věc.

Fotoreportáž ze setkání s ministryní Valachovou najdete na facebooku Slezské univerzity

Akademici, kteří naplnili rektorátní aulu “k prasknutí“ měli k paní ministryni otázek hodně. Hned na začátku se slova chopili děkani obou opavských fakult a chvíli to vypadalo, že se studenti ani nedostanou ke slovu. Hovořilo se o financování školství a vědy, od celkového systému státní podpory všech tří stupňů vzdělávací soustavy, přes hodnocení pedagogů či nepoměr ve financích v oblasti tvůrčí činnosti a profesních oborů, zpoplatňování studia… Vše se s trochou nadsázky dá shrnout do jediné věty: Na konkrétní peníze si musíme počkat na novou vládu. Velkým tématem diskuze byly také akreditace, hodně se hovořilo o tom, kdo by měl v akreditačním úřadu zasednout a především kdo by mu měl šéfovat: „Zatím se nám takového člověka z kandidátů, kteří byli navrženi, najít nepodařilo. Žádná z osobností, se kterými jsme jednali, se nechce vzdát akademické dráhy, což je ale hlavní podmínka, která má zabraňovat střetu zájmů. Na druhou stranu mě ale těší, že akademici si natolik cení své vědecké práce, že nejsou ochotni ji vyměnit za lukrativní funkci.“

Ještě než přišla řada na studenty, musela ministryně Valachová vyvracet domněnku, že je vlastně zakuklenou neomarxistkou, která provádí šílený experiment s názvem inkluze. Na svou obranu uvedla, že přece jako neomarxistka vůbec nevypadá. Zároveň ale neuvedla, jaké znaky má správný vyznavač Marxova učení splňovat, takže je otázkou, zda jí všichni přítomní uvěřili. Zajímavou diskusi pak otevřela otázka vzájemného respektu žáků a učitelů, kterou Kateřina Valachová za souhlasného přikyvování pana rektora ještě rozšířila na vztah učitel – rodiče. Připomněla, že v tomto směru má naše republika unikát v tom, že zaměstnanec jakékoli jiné profese má v případě potřeby možnost domáhat se nápravy u příslušných orgánů, učitel vlastně takovou možnost nemá. „Situace učitele ve třídě plné dětí je naprosto unikátní. Kantor musí žáky nejen učit, ale také si získat jejich respekt. V případě špatných vztahů ve školách vidím stoprocentní odpovědnost na vedení školy, které nesmí případné náznaky nikdy nechat dojít tak daleko, aby se už třída nedokázala vrátit zpět do normálního stavu,“ mimo jiné poukázala ministryně na nedávný tragický případ z Třebešína.

Ve druhé polovině doslova odpálila bombu studentka Ústavu ošetřovatelství z FVP, která se zeptala ministryně, jaký má názor na časově velmi náročné praxe studentů tohoto oboru. Paní ministryně, která až do té doby žila v domnění, že studenti medicínských oborů se do terénu téměř nedostanou a zamýšlela jim pár hodin přidat, byl očividně zaskočená. Následující argumentační cvičení, do kterého se zapojily také vedoucí ústavu s vedoucí studentských praxí, bylo pro nezaujatého diváka jistě atraktivní a v podstatě ukázalo, o čem především by měla podobná setkání být.

Mimo jiné se paní ministryně opavské akademické obci svěřila, jak cenné je pro ni a práci v resortu vzdělání právničky. Když však v závěru monologu pronesla: „Školství potřebuje právníka!“ nebylo to už myšleno na její osobu, ale na fakt, že obhajovat kroky a plány, které se školství jsou a být úspěšný v neustálém meziministerském boji o peníze (co se dá dělat, peníze se promítají do všeho) je podobné, jako souboj právníků – kdo má pádnější argumenty a ostřejší lokty, vítězí.

Zrovna když se aula dostávala do správné provozní teploty, začaly z předních řad přicházet signály, že už je načase jít zase o dům dál. Celé setkání ještě stihl vtipně a trefně uzavřít doktor Jiří Siostrzonek, když deklaroval, že paní ministryně se znalostmi získanými v Opavě a s podporou svého šarmu jistě z ministra financí těch dvě stě milionů (které vysokému školství schází) dostane.

Po nějakých sedmdesáti minutách se ministryně Valachová musela se Slezskou univerzitou rozloučit. Na obličejích akademiků bylo vidět zklamání, že program skončil v nejlepším. Z pozitivních ohlasů je zřejmé, že diskuse by bez problémů snesla dvojnásobnou stopáž. Nesmírně nás ale potěšilo, že mezi studenty i pedagogy na Slezské univerzitě je zájem o setkávání s významnými hosty. A pokud se hosté budou střetávat s takovým obecenstvem, jaké přišlo ve čtvrtek, věříme, že to nebude dlouho trvat a na univerzitě se dveře netrhnou.