Profesor Jaroslav Smítal oslavil pětasedmdesáté narozeniny

OPAVA - Prof. RNDr. Jaroslav Smítal, DrSc., český (opavský) matematik a vědec, zakladatel česko-slovenské školy diskrétních dynamických systémů, se 16. srpna tohoto roku dožil krásných pětasedmdesáti let.

První připomínkou tohoto výročí se stal červnový 7. ročník Visegrádské konference o dynamických systémech, který hostila Slezská univerzita v Opavě a organizačně zajišťoval její Matematický ústav v Opavě. Už zde profesoru Smítalovi k jubileu popřáli nejen domácí matematici, ale také kolegové z dalších evropských zemí či hosté z USA nebo Izraele.

Rodák z Kroměříže, kterého v mládí zajímaly přírodní vědy, zejména chemie, se první dva roky po maturitě v roce 1959 živil jako stavební dělník. Vysoká škola mu zůstala v tu dobu zapovězena. S matematikou spojil svůj život později. Ke studiu byl přijat až na druhý pokus, po odvolání a na Univerzitě Komenského v Bratislavě začal studovat učitelskou matematiku a fyziku. Po druhém ročníku se ale rozhodl přejít na matematickou analýzu. Absolvoval v roce 1966.
„Studium mne bavilo, patřil jsem k nejlepším posluchačům, dokonce jsem získal i stipendium. Prospěch mi kazily jen dvojky z vojenské přípravy,“ vzpomíná dnes na svá studijní léta Jaroslav Smítal.

Na bratislavské univerzitě nakonec zůstal až do roku 1993. Nejprve zde působil na její Přírodovědecké a posléze na Matematicko-fyzikální fakultě. Postupně si rozšiřoval své obzory o jiné matematické oblasti, aktivně se zapojil do vědecké činnosti, několikrát se zúčastnil soutěží (dnešní SVOČ), publikoval své práce. Dodnes jsou myšlenky z jeho prací a knih té doby předmětem citací.
Další vzdělání mu překazil příchod spřátelených armád v srpnu 1968. Ten ovlivnil v Československu vše, včetně vysokoškolského života. Titul kandidáta věd tak získal až v roce 1972, o sedm let později přišla také habilitace a v roce 1985 ještě získal tzv. velký doktorát. Profesorem byl jmenován v roce 1989.
„Už tehdy jsem publikoval také v zahraničí, třeba se mi podařilo vyřešit padesát let nevyřešený problém, zveřejněný Banadem a Steinhausem v roce 1920 a moje řešení vyšlo v časopisu Fundamenta matemathicae, který má dobré jméno i dnes. A poté mne začali zvát také do zahraničí, první moje cesta vedla v roce 1978 do Rakouska,“ připomíná profesor.

Z pohledu Jaroslava Smítala se významným mezníkem stala osmdesátá léta, kdy se setkal a seznámil s pracemi ukrajinského matematika Alexandra N. Sharkovského. Právě on jej přivedl k prioritě zájmu o teorii diskrétních dynamických systémů. Už v roce 1986 publikoval významnou práci věnující se dynamickému zobrazení chaotického intervalu s nulovou topologickou entropií. Další práce následovaly a postupně se stal jedním z nejuznávanějších světových odborníků, zaměřujících se na jednorozměrnou a nízkorozměrnou dynamiku.

Nicméně mu před “sametovou revolucí“ nebylo umožněno působit v některé významnější akademické funkci.
„Matematika byla jedna z mála oblastí, do které se tolik nepromítala politika tehdejšího zřízení. Bylo to pro nás takové odpoutání se od reality běžného života, od normalizace. Také studium matematiky bylo od marxismu prakticky oproštěno, byl tam sice určitý malý vliv, ale v zásadě se do ní nikdo nepletl,“ hledí do nedávné minulosti prof. Smítal s tím, že v té době učil i dvanáct třináct hodin denně, protože nemusel chodit na stranické schůze…
Smítalův odborný ohlas rostl a snad ani nepřekvapí, že začal dostávat také nabídky k působení na jiných univerzitách. Odmítl Prahu, odmítl dokonce americké Massachusetts, až v roce 1993 přijal nabídku působit na Slezské univerzitě v Opavě, nejprve jako vedoucí na Matematickém ústavu jako součásti Filozoficko-přírodovědecká fakulty, později, od roku 1999, pak na samostatném Matematickém ústavu v Opavě, kde několikrát zastával funkci ředitele. Od roku 1995 zastával funkci prorektora univerzity pro vědu, výzkum a zahraniční styky.
„V Opavě v té době vlastně ještě nic nebylo, holé stěny, pár židlí, stolů, prázdná knihovna… Ale byl tam pan profesor Martin Černohorský, kterého jsem sice osobně zatím neznal, ale jeho pověst byla tak silná, že byl pro mne dostatečnou jistotou. Navíc univerzita teprve nedávno vzniklá na zelené louce nám (pan profesor přišel do Opavy společně s manželkou, také významnou matematičkou, pozn. red.) dávala úžasné šance,“ vrací se Jaroslav Smítal do doby svého příchodu na Slezskou univerzitu.
Od svého příchodu do Opavy vždy prof. Jaroslav Smítal věnoval velkou péči a pozornost nejen rozvoji matematického centra, ale také hodnostnímu růstu odborných pracovníků svého ústavu. Už v roce 1994 získal na Univerzitě Komenského v Bratislavě titul doktora věd (DrSc.) Vladimir Iosifovič Averbuch. K 1. listopadu 1996 byla jmenována docentkou RNDr. Olga Krupková, CSc., (habilitace se uskutečnila na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity), v červenci 1997 byl jmenován profesorem doc. RNDr. Jozef Kelemen, CSc. (jmenovací řízení proběhlo na Ekonomické univerzitě v Bratislavě), v září 1997 obhájil na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy disertační práci Ing. Petr Sosík. Dnes se může současný Matematický ústav pyšnit celou řadou úspěšných habilitací a také profesorských řízení.

Prof. Jaroslav Smítal ‘prožil‘ osobně všechny významné okamžiky opavského matematického života. Byl také u vyčlenění Matematického ústavu ze složek Filozoficko-přírodovědecké fakulty a zahájení jeho činnosti coby samostatné univerzitní součásti, k němuž došlo rozhodnutím tehdejšího rektora prof. RNDr. Demetera Krupky, DrSc., k 1. lednu 1999. Dost možná se v tomto kroku odrazily úspěchy, kterých lidé z matematiky dosahovali: „Prof. Krupkovi jsem vděčný, že přes poměrně silnou opozici prosadil zřízení Matematického ústavu jako samostatné univerzitní součásti. Z argumentů pro bych s odstupem let jmenoval dva základní - vysoké procento finančních prostředků na vědu, které naše pracoviště Slezské univerzitě přináší, a skutečnost, že se při případné kategorizaci univerzit může vykázat pracovištěm, které do nejvyšší kategorie patří,“ zavzpomínal při jednom z rozhovorů prof. J. Smítal.

„Vždy mi šlo nejen o rozvoj a dobré jméno opavské matematiky, ale také o vytvoření pracoviště, kde se lidé budou cítit dobře, budou mít kvalitní zázemí pro vědu i osobní rozvoj zaměstnanců. Moravskoslezský kraj není zrovna atraktivní region, přesto se nám na matematice daří získávat na náš ústav špičkové české i zahraniční pedagogy a vědce a ti předávají své zkušenosti našim posluchačům. Jsem rád, že řada našich studentů zde nejen zůstala na navazujícím studiu, ale získala i doktorský titul a dnes usilují o habilitaci. Zkrátka, vychováváme si svoji budoucnost,“ konstatuje prof. Smítal, který loni předal ředitelské otěže Matematického ústavu svému kolegovi, prof. RNDr. Miroslavu Englišovi, DrSc.  

Profesor Smítal se akademicky a vědecky zaměřuje na teorii funkcí, funkcionálních rovnic a v teorii dynamických systémů. Typické pro něj je, že se ve své vědecké práci neizoluje, ale systematicky a cílevědomě k ní vede i své studenty. V Bratislavě a v Opavě vytvořil mezinárodně uznávanou vědeckou školu. Její základy položil už v roce 1981, kdy v Bratislavě založil vědecký seminář dynamických systémů, který se po Smítalově odchodu do Opavy transformoval v tuto mezinárodní matematickou platformu. Směle můžeme říci, že většina současných českých a slovenských matematiků, zabývajících se diskrétní dynamikou, jsou Smítalovi žáci, nebo žáci jejich žáků.
Mezi nejvýznamnější pracoviště Smítalovy česko-slovenské školy dynamických systémů patří vedle Slezské univerzity v Opavě také Fakulta přírodních věd Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici, kde aktivně pracuje jeho žák prof. Ľubomír Snoha, který tu podle Smítalova vzoru založil vědecký seminář dynamických systémů. Není divu, že mu právě bánskobystrická univerzita udělila v roce 2017 titul Doctor honoris causa, kterým ocenila především jeho přínos pro rozvoj matematiky i uznání, za vznik mezinárodně uznávané česko-slovenské školy diskrétních dynamických systémů.

Profesor Smítal vždy věnoval velký díl svého profesního života výchově nových generací matematiků. Dodnes vede nejen odborné semináře a vyučuje studenty, ale s pečlivostí sobě vlastní vede za vzděláním své doktorandy jako školitel. Seznam vědeckých aspirantů a doktorandů, které zasvětil do matematické vědy, by už zabral bezmála dvě desítky řádků. Vedle již jmenovaného prof. Snohy můžeme jmenovat například  doc. RNDr. K. Jankovou, CSc. (UK Bratislava), prof. Dr. T. Gedeona (Montana State University, USA), Dr. N. Franzovou (Langara Coll., Vancouver, Canada), doc. RNDr. J. Boboka, CSc. (ČVUT Praha) či doc. RNDr. M. Štefánkovou, Ph.D., která podobně jako několik dalších Smítalových žáků, úspěšně pracuje na Matematickém ústavu v Opavě.

S tajuplnou krásou matematické vědy také ochotně seznamuje studenty v zahraničí. Jeho přednášky si vyslechli na desítkách zahraničních konferencí a na desítkách zahraničních univerzit (USA, Kanada, Portugalsko, Španělsko, Francie, Irsko, Itálie, Japonsko, Turecko, Rakousko, Německo, Omán, Holandsko, Dánsko, Polsko, Maďarsko, Ukrajina, Velká Británie). Jako hostující profesor působil např. na University of Waterloo, Ont., Canada, University of California, Santa Barbara, opakovaně na University of Massachusetts, Amherst, Universita Milano, CRM Barcelona a dalších vysokých školách a univerzitách.