Vzpomínka na Natálčin úsměv, na krásná slova její maminky, na růži od rektora

Videoreportáž z koncertu

OPAVA - Benefiční koncert, jehož výtěžek byl určený Natálce Kotasové, dívce trpící dětskou mozkovou obrnou, a který se uskutečnil v úterý 14. listopadu v Klubu Art Obecního domu Opava, je za námi.

Fotoreportáž z koncertu najdete na facebooku Slezské univerzity v Opavě

Ano, musíme přiznat, že v době jeho příprav byly určité obavy, jak vše dopadne. Přece jen Slezská univerzita nedělá takovou akci každý den. Přijdou lidi? Budou ochotni naši snahu podpořit? Budeme schopni Natálce zajistit další rehabilitace? I takové otázky běhaly našimi hlavami. Ale na druhou stranu nás uklidňovalo, že v pokladničkách, které studenti Ústavu lázeňství a gastronomie nosili po univerzitě, už rostly hromádky peněz a na transparentním účtu už také dávno nebyla nula. Nicméně den D přišel a téměř zaplněný Art ještě před zahájením večera jasně naznačoval, že vše dopadne dobře.

Po úvodním slovu moderátora doc. Jiřího Siostrzonka, rektora doc. Pavla Tuleji (který jako správný muž nezapomněl na květiny pro hlavní pořadatelky a Natálku), tiskového mluvčího univerzity Mgr. Daniela Martínka a Natálčina “patrona“ prof. Jindřicha Štreita dostala slovo muzika. Nejprve Light & Love, po nich se objevil Mirai a závěrečná hodina patřila Poetice. V Artu někdo moudrý nechal před podiem kus prostoru pro tancechtivé, a jak se ukázalo, bylo do přesně to, co bylo třeba…Tančili (nebo se alespoň pohupovali v kolenou) snad všichni, ani Natálka se svojí maminkou nechyběly v první řadě.

„Nemám asi dostatek slov, abych popsala naše pocity z benefičního večera! Bylo to neskutečné a nádherné. Náš obrovský dík patří všem našim sponzorům, kteří přispěli neskutečnými částkami! Moc vám děkujeme - Avio s.r.o., Kaufland, Gascontrol, zaměstnanci hypermarketu Globus Opava, Zikado... A vůbec to největší DĚKUJI patří nejskvělejším kapelám, které do toho šly s námi a vykouzlily Natálce úsměv na tváři! Dovolím si citovat z SMSky, která mi přišla od paní Hanky - maminky Natálky: „Jsem plná dojmů a zážitků. Moc jsme si to užily. Bála jsem se, jak bude Naty reagovat, hlavně na hlasitou hudbu, ale že bude celou dobu tancovat, jsem nečekala. Ta si to opravdu užila. Děkuji." A to je pro nás hlavní! Takže muzikanti - kluci z Light & Love, Poetiky a Mirai, vám patří nejedno obrovské děkuji! Jste skvělí, bez vás by to prostě nešlo!“ svěřila se se svými dojmy Lucie Zelinková ze spolupořádající Asociace studentů a přátel Slezské univerzity v Opavě (dalšími zásadními byla Opavské kulturní organizace OKO a samozřejmě Slezská univerzita v Opavě), jinak studentka Fakulty veřejných politik v Opavě a jedna z těch, kdo za beneficí stáli.  

Podobně na tom je i Nikola Konečná, jinak ta druhá, která za vše může (samozřejmě to myslíme v dobrém slova smyslu):
„Nevím co říct, cítím strašně moc emocí najednou a nejspíš mi bude ještě pár dní trvat, než ten zážitek pořádně zpracuji. I když benefiční koncert tvoří jen část veřejné sbírky pro Natálku, na jeho zrealizování se pracovalo nejdéle, dát ho dohromady trvalo několik měsíců. Mrzelo mne snad a byla jsem smutná z malého zájmu studentů, na druhou stranu mě velice potěšilo, že přišli pedagogové i další zaměstnanci univerzity. Ačkoliv byl koncert komornější, atmosféra byla skvělá. Kapely dokázaly publikum rozproudit a všichni hudbu užívali. Přesně jako máme na plakátech: Hudba je záchranou před obyčejným slovem.“

Stejně jako ostatní i Nikola byla nadšena z toho, že Natálka přišla a bavila se s ostatními:
„Velmi důležité pro mě bylo, že si vystoupení kapel užily i Natálka s maminkou. Natálka sice přijela na vozíčku, ale ten nechala zaparkovaný daleko vzadu a s pomocí maminky tančila u pódia. Celé ty měsíce jsme jen přemýšlely, jak vydělat pro Natálku co nejvíce peněz (což je samozřejmě důležité, protože její rehabilitace je nákladná) a vůbec nás nenapadlo, že samotný koncert bude pro Natálku velkým zážitkem. To jsem si uvědomila až v momentě, kdy začala hrát hudba a Natálka se hrnula k pódiu a usmívala se. V průběhu večera zazněla i Natálčina oblíbená "Když nemůžeš, tak přidej", kterou si zpívá při rehabilitacích. Když zpěvák Mirai zjistil, co pro ni píseň znamená, byl sám dojatý,“ vrací se do Artu Nikola.

Jak také zaznělo z podia, benefice pro Natálku je přesně takovou příležitostí, jaké lze zařadit do tzv. třetí role univerzity, neboli jejího působení směrem a ve prospěch veřejnosti. Z pohledu Slezské univerzity je to (tušíme) poprvé, kdy se uskutečnil přímo benefiční koncert, ale už v nedávné minulosti se několikrát uskutečnila finanční sbírka na pomoc hendikepovaným či na pomoc lidem v oblastech postižených živelnou pohromou nebo válečným konfliktem. Dobrou zprávou je, že mezi akademiky je ochota angažovat se a chtějí ukázat, že jim nejsou nelehké osudy druhých lhostejné. Opomenout ale nemůžeme ani charitativní aktivity již zmiňované Asociace studentů a přátel Slezské univerzity – počínaje dárcovstvím krve až po potravinovou sbírku, jejíž další ročník znovu vypukne za několik týdnů.

Vraťme se však zase na benefici. Vše jednou končí a také zde kapely odehrály poslední tóny…

„Nejsilnějším momentem pro mě bylo, když Natálka s maminkou odjížděly domů a loučily se s námi. Maminka plakala a Natálka mě objala, dala mi pusu a řekla mi: Děkuji, moc děkuji. Stále jsem plná emocí a jenom vzpomínka na Natálčin úsměv, na krásná slova její maminky, na růži, kterou jsem dostala od rektora... To všechno mě přivádí zase k pláči. Ale pláči radostnému,“ svěřuje se ještě Nikola Konečná.

Nám už zbývá jen povinnost připomenout, že bankovní transparentní účet 117900133/0300 je stále otevřený. Můžete tedy ještě do konce listopadu „rozmnožit“ částku, která Natálce pomůže učit se “capkat“ (rozuměj chodit) v rehabilitačním centru Arcada v Porubě. Popřípadě lze také něco přisypat do úředně zapečetěných pokladniček, které se budou otvírat také až listopad vystřídá prosinec.