Šermíř Robert Zwinger na akademickém mistrovství svůj cíl splnil

Opavská šermířská škola na Akademickém mistrovství České republiky v šermu 2017 - Eva Havránková, Robert Zwinger a Kateřina Seidlová. Foto: archiv Roberta Zwingera

BRNO, OPAVA - Stříbro a bronz. To jsou odstíny kovu nejčerstvějších medailí, které si na šermířském kolbišti vybojoval student třetího ročníku oboru Lázeňství a gastronomie na Filozoficko-přírodovědecké fakultě v Opavě Robert Zwinger.

V pátek 24. listopadu se na letošním Akademickém mistrovství České republiky v šermu 2017 v hale brněnského Sokola se utkali muži i ženy ve všech kategoriích, tedy v soubojích šavlí, kordem i fleretem. Robert se vydal startovním polem za medailemi v šavli a ve fleretu.

V šavli, kterou Robert považuje spíše za svoji doplňkovou zbraň, se reprezentant Slezské univerzity v Opavě nakonec postavil na třetí pozici stupňů vítězů, o kterou se podělil se Salvadorem Ábalosem Martinezem z Polytechniky v Jihlavě. „Těší mne, že jsem v jednom duelu porazil dokonce šavlového specialistu a v jiném zase fleretistu, jako jsem já. Myslím, že třetí místo bylo pro mne příjemným začátkem šampionátu,“ svěřuje se opavský šermíř. My jen dodáváme, že o zlato se utkali Petr Waschberger z pořádajícího VUT a Václav Kundera (MU), kdy první jmenovaný celkem překvapivě hladce svého soka porazil.

V kategorii fleret to bylo o poznání náročnější, protože se do soutěže přihlásili i specialisté na kord. A kdo zná rozdíly mezi oběma zbraněmi, ví, že zatímco u kordu se nectí právo útoku a obrany a je to “bodni, kam bodni, vždy je to zásah“, u fleretu se soupeři důsledně střídají v útoku a obraně a zásah platí jen do trupu nebo zad. Ne, že by kordisté měli nějakou výhodu, ale přece jen jsou techničtější a agresivnější oproti “gentlemanštějším“ fleretistům. A také rozhodčí mají výraznější možnosti zápas ovlivnit svým bodováním.

První turnajový duel pro Roberta nezačal nijak dobře a najednou prohrával 1:4. Pak se začal lépe soustředit a otočil na neskutečných 5:4, další skupinové zápasy již Robert nekompromisně vyhrál. Také v semifinále měl Robert hodně práce. S Ondřejem Habartou ze Zlína byl sice papírovým vítězem, ale v boji to tak úplně nevypadalo. Nakonec “Baťovce“ udolal 15:9, ale za cenu hodně sil. Porážku tak poznal jen od jediného soupeře, zkušeného českého reprezentanta, účastníka Světových pohárů a mistrovství světa Václava Kundery, bojujícího tentokrát za Masarykovu univerzitu v Brně. Oba soupeři si tak zopakovali loňské finále, stejný pak byl i jeho výsledek.
„Proti Vaškovi jsem vlastně neměl co ztratit, o to klidněji se mi šermovalo. Vašek měl jasnou převahu a já prohrál 15:5. Loni to přece jen bylo vyrovnanější, když mne porazil 15:13. Ale i tak jsem spokojený, stříbrná medaile byla pro mne povinnost, zlatá sen. Takže svůj cíl jsem splnil,“ vrací se do Brna Robert Zwinger.

Podle pořadatelů z České unie univerzitního sportu byl letošní turnaj vysokoškolských šermířů obsazením i počtem startujících mírně nadprůměrným vůči předchozím rokům a věří, že trend zvyšování kvality i počtu startujících bude i v následujících letech.  Stejný názor má i Robert:
„Na turnaji nás startujících bylo sice jen osm v šavli a sedm ve fleretu, ale o to to bylo náročnější. Většina šermířů totiž skončí po střední škole, protože přechod na vysokou znamená velké změny a nároky. Dá se tedy říct, že kdo šermuje na vysoké škole, ten už něco umí. Když je v nějaké soutěži třeba třicet šermířů, je postup relativně jednodušší, protože tam jsou také výkonnostně slabší soupeři. V Brně to bylo dost vyrovnané a nikdo nebyl výrazně slabší, než ostatní,“ konstatuje Robert, který zatím v barvách Slezské univerzity v Opavě vybojoval tři medaile - loni stříbrnou, letos stříbro a bronz. Protože Robert má ještě jedno akademické mistrovství v příštím roce před sebou, můžeme mu jen přát, aby mu za rok ta zlatá medaile a akademický titul mistra republiky konečně vyšly.

Řekne-li se v Opavě jméno Zwinger, asi každý automaticky dodá “KONĚ“. Ano, Robert patří do rodiny, která zde přispěla k založení novodobé tradice jezdeckého sportu a mezi příbuznými má i několik profesionálů v tomto oboru. Robert měl ale původně našlápnuto do světa tenisu. Za to, že má Opava tak nadaného šermíře, nemohou paradoxně rodiče, ale Robertova babička.
„Jako všichni kluci jsme si hráli na vojáky a šermíře. A jednou, když nás babička pozorovala, jak se šermujeme klackama, řekla, že bych měl jít šermovat do Slezanu. Do té doby jsem o nějakém oddílu šermu v Opavě netušil. A tak jsem ve svých deseti držel poprvé v ruce opravdovou, i když sportovní, zbraň a stál na planši (rozuměj vyznačeném prostoru pro šermířský souboj). A už jsem u toho zůstal jedenáct let,“ vzpomíná dnes Robert. Prakticky od té doby má také jako sparing partnerku Evu Havránkovou, která rovněž byla v Brně - reprezentovala Ostravskou univerzitu, vyhrála mezi ženami fleret a brala i bronz za šavli. Na třetím místě skončila Kateřina Seidlová (VUT), která má své šermířské kořeny také v opavském Slezanu…

Šermířský oddíl Slezanu Opava, který má své vlastní tréninkové centrum na ulici Boženy Němcové v Opavě, patří v současné době mezi nejlepší týmy v České republice. Tréninky jsou od pondělí do čtvrtka, samozřejmě podle typu zbraně. Kdo by chtěl jít ve stopách Roberta a Evy, může se přidat třeba hned v lednu, kdy oddíl tradičně přijímá do svých řad nováčky. A nemusí jít jen o děti, před kterými se může otevřít úspěšná soutěžní kariéra. Mohou se přidat i dospělí, začít se dá v každém věku, šerm se může stát dobrou zábavou a zdrojem aktivního pohybu.

Zajímalo nás, kolik šermířů u nás v republice je. Robert odpověděl, že asi tak tisíc pět set. A po kratičké odmlce dodal: „Stejně, jako ve Francii oddílů!“ Tím poukázal na postavení šermu v zemi. Je to sice olympijský sport, ale je tak trochu na okraji zájmu médií. Asi by potřeboval najít svojí Martinu Sáblíkovou. Zatímco tzv. A soutěží světového poháru se ve světě účastní prakticky výhradně profesionální šermíři, v českých zemích ty, kteří dostávají za šerm alespoň nějaké peníze, můžeme spočítat na prstech rukou.

Přesto, že na domácí scéně patří Robert mezi špičku a sbírá medaile nejen na akademické půdě, v zahraničí společně s naprostou většinou českých šermířů patří do kategorie B. Nic ve zlém, To B nemá původ v tom, že by našinci neuměli šermovat, jen nemají srovnatelné podmínky. Jak se říká, peníze jsou i v šermu až na prvním místě (inu je to sport), ale hlavně je tu, řekněme, určitý systémový problém. Aby mohl třeba Robert vyjet na světový šampionát nebo třeba na světovou univerziádu, musí mít za sebou účast na již zmiňovaných A turnajích světového okruhu, tedy v Soulu, Káhiře, Havaně, San Jose a dalších. A tam se v zásadě dostanou jen profesionálové. Ve srovnání se světem jsou těch našich několik profíků z pohledu podmínek stále na amatérské úrovni.

Skvělý zásah Roberta Zwingera. Foto: archiv Slezanu Opava