Premiéra filmu o Jindřichu Štreitovi bude v Olomouci, do Opavy přijde v březnu

OLOMOUC, OPAVA - Na tělo. A možná i s podtitulem Obyčejný svět neobyčejného muže. Tak to je název dokumentu o opavském profesoru fotografie, pedagogu Institutu tvůrčí fotografie Jindřichu Štreitovi, který v úterý 27. února 2018 od 20 hodin premiérově uvede olomoucké kino Metropol.

Proč film o opavském profesoru uvedou právě tam? Odpověď je jednoduchá: Jindřich Štreit je olomoucký absolvent a navíc v loňském roce získal prestižní Cenu primátora města Olomouce.

Celovečerní snímek režisérky Libuše Rudinské chce poodhalit životní filozofii tohoto světoznámého českého fotografa. Diváci se ponoří do tajemství jeho vztahů s nejbližšími, s jeho okolím a budou také svědky událostí jeho života, a některých dramatických momentů dokonce i v přímém přenosu.

Na stránkách Muzea umění v Olomouci se pak můžeme o filmu dočíst (citujeme):

Film NA TĚLO byl původně zamýšlen jako pocta ke Štreitovým sedmdesátinám v roce 2016 a jeho hlavním tématem mělo být sepjetí fotografa s krajinou Sudet a jejími lidmi, kde Štreit celý život žije. Téma ale přerostlo autorku, která se díky dlouhému času stráveného přípravou a komunikací s fotografem rozhodla pro intimnější sondu do jeho života. Štreit, se kterým autorku (dříve jeho studentku fotografie na FAMU), pojí už pětadvacetileté přátelství, na tuto linku váhavě přistoupil a autorce pomalu dovolil dostat se mu pod kůži, ba přímo NA TĚLO.

Na dokumentu, který vznikal tři roky, bude patrné plynutí času, to bude hrát zásadní roli ve vnímání příběhu, z něhož čiší místy až krutá beznaděj nad neúprosností onoho plynutí, jež bohužel nelze zastavit. Zub času poznáme nejvíce na svých blízkých, na proměně, kterou jim čas neúprosně uštědřuje. I my zde pocítíme onu nemilosrdnou pravdu o pomíjivosti a limitu našich životů a proto se film celou dobu zabývá smyslem života, tím, co po sobě chceme zanechat a pro co má smysl žít. Nejde zde ale o těžký ani nijak náročný příběh, který by diváka usazoval hluboko do sedadla. Už ze samé podstaty člověka, o kterém dokument pojednává, to ani není možné. Film je protknutý humorem a radostí ze života a právě na pozadí vážnosti nabízí příjemný intimní, místy až dechberoucí zážitek.

Muzeum umění v roce 2016 vystavilo při příležitosti autorových sedmdesátin více než dvě stě fotografií, přičemž zhruba polovina z nich dosud nebyla publikovaná. Autor po skončení výstavy daroval muzeu dvacetimetrový pás z térového papíru hustě pokrytý sto sedmdesáti šesti fotografiemi.

Těm, kdo by snad netušil, kdo je Jindřich Štreit, jsou určeny tyto řádky:

Jindřich Štreit (* 5. září 1946 Vsetín) je mezinárodně známý český fotograf a pedagog. Zaměřuje se na dokumentování života na venkově a obyvatele českých vesnic. Ženatý je od roku 1971, manželka Agnes, dcera Monika. Jeho hlavním tématem je vesnice, ale v posledním období se věnoval těžké práci v továrnách (knihy Lidé třineckých železáren, Vítkovice, Ocelový svět) a mnoha sociálním tématům o drogově závislých, handicapovaných, nevidomých, starých lidech, cizincích, kuřácích, lidech bez domova. Ve volné tvorbě fotografuje i sakrální témata.