Martin Petrásek: Název filmu GRYGAR jsme hledali čtyři roky

OPAVA - Celovečerní dokument o astronomu a popularizátoru vědy Jiřím Grygarovi, který natočili studenti Slezské univerzity v Opavě, má za sebou úspěšné tažení napříč televizí, kiny i kinosály. Dělá tak dobré jméno nejen univerzitě a Filozoficko-přírodovědecké fakultě ale i městu Opavě.
Za filmem stojí studenti oboru Multimediální techniky Ústavu fyziky a jejich dva pedagogové: autor námětu a scénáře Leoš Kyša a režisér Martin Petrásek, s nímž vznikl následující rozhovor.

Kdy vznikl nápad natočit film o Jiřím Grygarovi? Pamatuješ si ten okamžik?
Na tohle paměť nemám. S naším externím pedagogem Leošem Kyšou jsme na toto téma delší dobu vtipkovali, ale považovali jsme to za příliš veliké sousto. O Jiřím Grygarovi bylo navíc známo, že takové věci vždy odmítal. Až mi jednou Leoš do telefonu řekl, že s Jiřím Grygarem hovořil, a že by do toho šel, když to budou točit studenti Slezské univerzity v Opavě, k níž má úzký vztah.
Při samotném natáčení jsme vycházeli z akcí, které Jiří Grygar absolvoval. Jinými slovy: stínovali jsme ho při jeho běžných činnostech. Až na tři scény jsme nic neinscenovali. První byla v úvodu filmu, kdy jsme ho vytáhli na Vaňkův kopec u Velké Polomi a čekali, až za ním vyjde Měsíc. Druhá spočívala v jeho ranním vstávání před cyklistickou vyjížďkou, třetí se natáčela v Argentině při provádění studentů v observatoři.

Jak dlouhá doba uběhla od nápadu k realizaci filmu?
Dva až tři měsíce. Sestavili jsme studentský tým a v roce 2014 začali natáčet. O dva roky později jsme měli na stole tlustý spis, z něhož vznikl scénář. Loni v létě se pak práce ujala nadějná střihačka ze Zlína Jitka Chocholatá, která odvedla velký kus práce. Letos byl film představen divákům. Rád bych zdůraznil, že se jedná o jakýsi popis z vnějšku bez jakékoliv snahy zasahovat divákovi do jeho světonázoru.

Čeho si na Jiřím Grygarovi nejvíce vážíš?
Jednoznačně skromnosti. Spolupráce s ním byla během natáčení velice jednoduchá. Vycházel nám vstříc, odpovídal na každou otázku, vždy si na studenty našel čas, i když má velmi nabitý program.

Kolik studentů se na natáčení podílelo?
Přesné číslo uvést nelze, šlo o většinu studentů oboru Multimediální techniky. Největší podíl má Vít Kanyza, Karel Šindelář za kamerou, zvukař Tomáš Bauer, nebo náš absolvent a nyní student Počítačové fyziky Luděk Lazarczyk, který nám dělal barevné korekce, a který nás svou dobře odvedenou prací zachránil.   

Jaké nejdůležitější profesní zásady svým studentům vštěpuješ?
Připomínám jim, že Multimediální techniky nejsou umělecký obor. Učíme je řemeslu, získávají řemeslné dovednosti. Učíme je kvalitně zrealizovat audiovizuální dílo, bavíme se o tak konkrétních věcech, jako je nastavení zvuku, kamery…. Je úžasné mít umělecké schopnosti, ale pokud nezvládnete řemeslo, je umění k ničemu.

Film Grygar má velký úspěch. Čeho si v této souvislosti nejvíce ceníš?
Toho, že se film podařilo dokončit, byl to těžký oříšek. Největší zásluhu na tom má sám Jiří Grygar, a to díky svému známému jménu i díky své roli během natáčení. Těší nás hlavně fakt, že film byl uveden v televizi v plném rozsahu 84 minut v hlavním vysílacím čase na Prima ZOOM, kde ho zhlédlo jen během premiérového vysílání 110 tisíc diváků. V prestižní filmové databázi ČSFD se v tuto chvíli jedná o 31. nejlepší dokument české historie a 61. nejlepší český film vůbec. To je obrovská pocta.

Existují nějaké kritické připomínky k filmu?
Ano, slabinou je zvuková část, k ní připomínky jsou. Jsme si toho vědomi, na druhou stranu je třeba mít na paměti, že se jedná o studentský film.

Vznikl název filmu Grygar spontánně, nebo po dlouhých úvahách?
Název jsme hledali čtyři roky! Musel být krátký, stručný, výstižný. Ale prostě nic nevystihovalo Jiřího Grygara lépe než prostě jeho příjmení.

Máš v hlavě další film podobného charakteru?
Ano, jedná se o tři náměty, které bychom na Multimediálních technikách rádi zrealizovali, ovšem již v menším rozsahu. První se týká příbramských meteoritů. V roce 2019 uběhne šedesát let od objevení největšího z nich. Druhý námět je na téma osobnosti českého astronoma Luboše Pereka, který bude mít příští rok sto let. Luboš Perek zformuloval kosmické právo a stál u konstrukce ondřejovického dalekohledu. Protagonistou třetího uvažovaného snímku je Petr Bezruč.