Vyslovit se k tématu letošního opavského festivalu Další břehy Skrze hříchy do nebe dokáže i fotografie

Asi neodoláte pokušení nahlédnout pod povrch hříchu! Zvláště když k tomu s ujištěním, že se ani poté vaše cesta do nebe neuzavře, nabádá 17. ročník festivalu Další břehy pořádaný městem Opavou. K jeho bohatému obsahu přispívá rovněž výstava kopírující zvolené téma, jíž navíc 12. dubna připadla role celé téměř měsíc trvající kulturní slavnosti zahájit.

Stojí za ní prof. Mgr. Jindřich Štreit a jeho kolega z Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity Mgr. Jiří Siostrzonek, Ph.D. První v roli autora, druhý v roli jejího dramaturga a také toho, kdo ji před účastníky zahájení festivalu a hosty vernisáže uvedl. Některé myšlenky a asociace, s nimiž byl soubor utvářen, však poskytl ještě před otevřením výstavy.

„Nic nevíme, a i když je nám to stokrát jasně řečeno, stále zkoušíme, experimentujeme a dotýkáme se mezních hranic dobra a zla, krásy a ošklivosti, hříchu i vykoupení. Potřebujeme se na vlastní kůži přesvědčit, že kromě osobního poznání nic neplatí. A tak se celý život pohybujeme po dávno prošlapané pěšině s pocitem, že jsme věrozvěsti,“ říká J. Siostrzonek a dodává, že vše na cestě od zrození ke smrti je zataveno v Štreitových fotografiích.

„Fakt, že autor je celý život zaměřen na jediný cíl, totiž zachycovat člověka v jeho přirozeném sociálním a přírodním prostředí, přináší výpovědi o lidských bytostech v jejich každodennosti a přirozenosti,“ vypovídá dále a smutek, radost, vinu a trest, odpuštění, lásku, nudu a žárlivost řadí k tématům, jichž se tvůrce zmocňuje inspirován hodnotami z děl F. M. Dostojevského a A. P. Čechova. S tím, že i v okamžicích, v nichž se zdánlivě nic neděje, se v jeho fotografiích odehrává drama lidského bytí. Proto mohou podle J. Siostrzonka připomínat obrazy Pietera Brueghela, ať se sakrálními, či světskými náměty a zachycením života na vsi a v krajině.

„V malířově i fotografově pojetí je člověk bytostnou součástí přírody,“ líčí J. Siostrzonek s tím, že oba jeho konání sledují bez patosu a idealizace, a to ve všech možných podobách činnosti. „A tak v charakteristikách jimi zobrazovaných postav vidíme shovívavost i nelichotivý obraz člověka, jenž ovšem nevychází ze zloby, opovržení a výsměchu, ale naopak z úcty, pokory a pochopení. Motivy Brueghelových Sedmi smrtelných hříchů a Sedmi ctností najdeme také ve Štreitově díle,“ tvrdí a sám hříchy považuje za součást harmonického života každého člověka. „Jde jen o to, zda nás hřích posouvá k poznání a změně postoje k životu, nebo nás pohltí a uvězní v temnotě,“ uzavírá své zamyšlení nad výstavou Skrze hříchy do nebe, která až do 12. května zaplňuje prostory bývalého kostela sv. Václava (dnešní součásti Domu umění), J. Siostrzonek.