Arteterapie je úspěšná tehdy, když přináší oboustranný prospěch. Potřebnému pomoc, poskytovateli radost.

OPAVA - Projekt „Podpora zavádění expresivních terapií do výuky žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v Moravskoslezském kraji“ se dostává do finální fáze a v minulých dnech naplnil jednu z důležitých vzdělávacích aktivit. Jeho řešitelé z Centra celoživotního vzdělávání uspořádali workshop k využití arteterapie vedený zahraničním lektorem.

Dvě posluchárny Matematického ústavu v univerzitní budově Na Rybníčku se staly 18. a 19. března dějištěm tvůrčího setkání téměř dvou desítek pedagogů z různých míst našeho kraje (Opava, Karviná, Bohumín, Český Těšín, Bruntál, Krnov, Hlučín, Neplachovice na Opavsku) se specialistkou na arteterapii z Irska, jež využila cesty na konferenci Společný prostor 2014 pořádanou katedrou psychologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (20. - 22. března) rovněž k vedení opavského workshopu. Jeho účastníci se shodli na tom, že Norrie Louise Ross byla pro ně tou pravou, tedy tvůrčí a inspirující osobností, pro niž přenesení poznatků a zkušeností z Corku, kde studovala a nyní jako členka Irské asociace pro kreativní terapii také působí, nepředstavovalo žádný problém.

„Myslím, že pro můj obor žádné bariéry neexistují,“ uvedla N. L. Ross a současně potvrdila, že v její zemi je dnes už arteterapie, jejíž kořeny sahají do USA a Velké Británie čtyřicátých a padesátých let, využívána v mnoha oblastech společenského života. „Jako příklad bych mohla uvést třeba vězeňství či zdravotnictví,“ vysvětlila. Sama se nejprve věnovala pedagogice, ale když ji začal zajímat proces vzdělávání prostřednictvím umění, objevila v sobě nový učitelský svět. „V magisterském studijním programu jsem se proto specializovala právě na arteterapii, která mě nepřestává fascinovat pro nevyčerpatelný emociální náboj, ať už jsou vašimi klienty děti, adolescenti nebo dospělí. Nezapomínejme ovšem ani na kategorii těch potřebných, jimiž myslím lidi s různou formou a stupněm postižení, tělesného i mentálního,“ vypověděla.

Od svých počátků prošla arteterapie významným posunem. „To má pochopitelně nejeden důvod, a kdybych měla ukázat na ten hlavní, byl by jím zřejmě onen objev širokých možností její ho využití, který přirozeně vedl i ke zvýšení prestiže tohoto oboru. Navíc je jeho výhodou skutečnost, že ať je praktikován kdekoliv, přístup k němu bývá vždy podobný. Vzdělávat a pomáhat prostřednictvím rozvoje emocionálních stránek osobnosti, umět hledat a též nacházet v sobě, jakož i v jiných tvůrčí projevy a bezprostřední vztah k umění,“ vypočítává specialistka z jižního Irska způsobem, který přesvědčuje o plném zaujetí.

Pro řešitele výše uvedeného 20 měsíců realizovaného projektu, jehož odborným garantem je Mgr. Bc. Martina Friedlová z Univerzity Palackého, představuje dobré vysvědčení, pohled N. L. Ross na účastníky workshopu. „Přišli ti lidé, kteří se chtěli arteterapii učit a své schopnosti pro ni zcela otevřít a rozvíjet. Projevilo se to v jejich reakcích, v kreativitě, s níž ke zvládnutí postupných kroků přistupovali. Sbližoval nás společný profesní zájem zdokonalit se v pomoci druhým, jenž pokaždé přináší také vlastní obohacení,“ zhodnotila průběh dvoudenní společné práce a zdůraznila, že ji potěšilo „natěšení“ pedagogů a jejich chuť a vůle na sobě pracovat.

Mimořádný podíl na tvůrčí atmosféře a úspěchu workshopu měla též volba spolupracovnice z Ústavu cizích jazyků Filozoficko-přírodovědecké fakulty (FPF) Slezské univerzity v Opavě. Mgr. Markéta Johnová, Ph.D., z jeho oddělení anglistiky a amerikanistiky oslnila v poslední době už podruhé. Poprvé při únorovém Dnu otevřených dveří FPF, když pro část prezentace zvolila angličtinu. „Dalo se na první pohled postřehnout, že nejeden z uchazečů o studium tohoto jazyka ji sledoval, obrazně řečeno, s otevřenými ústy,“ nechaly se slyšet její kolegyně z oddělení germanistiky a italistiky. Tentokrát po celé dva dny obětavě a s nevšední frekvencí tlumočila probíhající komunikaci mezi lektorkou a účastníky workshopu, a stala se tak jeho organickou součástí. „Byla to i pro mě nadmíru zajímavá zkušenost,“ sdělila.

Projekt na podporu zavádění expresivních terapií do výuky žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v Moravskoslezském kraji má po několika bězích kurzů arteterapie a muzikoterapie a workshopu arteterapie se zahraničním lektorem před sebou do závěrečné letní konference ještě nejedno zadání. „Tím nejbližším bude teď workshop muzikoterapie, opět se zahraničním lektorem,“ přiblížila nadcházející, ale už nyní intenzivně připravovaný záměr koordinátorka klíčových aktivit projektu Dagmar Kalivodová z Centra celoživotního vzdělávání na Slezské univerzitě. Bude-li stejně úspěšný jako workshop Arteterapeutická praxe s neverbálními klienty s handicapem, při němž účastníci poznali, že Irsko není vůbec daleko a že arteterapie nezná bariér, máme se spolu s nimi na Slezské univerzitě znovu na co těšit.