Trojí návštěva středověku osvětlila jeho pohledy na ekonomiku a peníze, prostor a komunikaci a vnímání času

OPAVA - Naposledy se 19. března v Kulturním domě Na Rybníčku v rámci řešení projektu popularizujícího vědecké a výzkumné výsledky a řadícího je do středoevropského kontextu sešli pracovníci Ústavu historických věd Filozoficko-přírodovědecké fakulty a jejich hosté se středoškolskými studenty. Možná i proto zvolili symbolické téma „Čas jsou peníze“.

Podtitul závěrečného cyklu tří přednášek prozrazoval, že mluvit se bude o penězích, čase a informacích ve světě středověkého města. Postarali se o to v Opavě již známý polský historik dr Wojciech Dominiak, ředitel Muzea Ziemi Prudnickiej v Prudniku, a jeho čeští kolegové, Mgr. Tomáš Borovský, Ph.D., z Masarykovy univerzity v Brně a Mgr. Martin Čapský, Ph.D., ze Slezské univerzity v Opavě.

„Středověk neznal záporná čísla a zpočátku ani nerozlišoval majetek soukromý a společný,“ řekl prvně jmenovaný, jehož vystoupení zdatně překládala doktorandka Ústavu historických věd (ÚHV) Mgr. Hana Miketová. W. Dominiak se v něm zabýval problematikou účetnictví a nastínil vývoj tohoto oboru lidské činnosti od jeho kanonizované podoby, kterou zasazujeme do italského prostředí 12. století. Objasnil instituty úvěru, směnky a úroku a upozornil též na vydání první příručky o účetnictví (1494), jež se stala praktickým návodem k tomu, jak ho vést. „Její autorství patří tomu, koho dnes právem považujeme za zakladatele účetnictví. Byl jím františkánský mnich a matematik Luca Bartolomeo de Pacioli,“ přiblížil W. Dominiak. Vynález podvojného účetnictví potom označil za vynález epochálního významu. „V dějinách ekonomie má stejnou důležitost jako vynález parního stroje v dějinách techniky,“ konstatoval polský historik, který pobytu v Opavě využil též pro přednášku o počátcích města Prudniku pro studenty a pedagogy ÚHV.

Pohledu na informace ve středověku věnoval svůj výklad M. Čapský. Objasnil jejich význam pro tehdejší vojenství a obchod, způsob jejich předávání tak, aby byla ošetřena nejen rychlost, ale v případě potřeby i utajení, a posluchače vedl k vědomí, že už v této době byly budovány informační sítě. „Právě pro kvalitu té své byl Norimberk nazýván okem a uchem říše,“ uvedl, aby ilustroval, že středověk znal hodnotu informací a pracoval na zkvalitnění jejich přenosu. „Přesto bychom v pohledu na ně našli oproti dnešku přirozeně odlišnosti,“ potvrdil a poukázal např. na list, jenž byl pokládán za veřejný statek, či posla jako nejdůležitější součást zprávy, kterou nesl. Připomněl dále formu letákových novin známou už z poloviny 15. století a podal vysvětlení vzniku štafetové pošty a poštovní sítě, posléze využívané i pro zásilky soukromého charakteru. „Také ve vztahu k informacím a jejich šíření je tedy v mnohém potřeba poopravit dlouho prosazovaný názor na středověk jako dobu konzervující vývoj a nepřející pokroku,“ uzavřel poutavé a struktuře posluchačů přizpůsobené vystoupení M. Čapský.

Než vypršel pro setkání stanovený čas, přišel ještě čas na slovo T. Borovského „Vnímání času ve středověku“. V něm se přednášející vrátil ke sv. Augustinovi a zdůraznil existenci několika základních přístupů k postižení času jako filozofické kategorie. „Dříve jsme neměli hodiny, ale měli čas, dnes máme hodiny, ale času se nám nedostává,“ zopakoval T. Borovský starou pravdu a situaci, kdy si lidstvo začalo uvědomovat hodnotu času, zasadil do 14. století. Čas poté prezentoval z hlediska úseku od stvoření po poslední soud, institutu očistce i fenoménu věčnosti a zdůraznil tři stěžejní kritéria jeho vnímání, a to v podobě subjektivního prožitku, úsilí o jeho měření a nakonec též jako konceptu dějin. Mladé auditorium informoval mimo jiné o první hodinové věži v Miláně, kterou se město honosilo od roku 1336 (jak se záhy ukázalo, Opava v tomto ohledu nezůstala nadlouho pozadu) a pak, aby vytvořil dostatečný prostor pro otázky posluchačů a očekávanou následnou diskusi, svůj výklad při významném pohledu na hodinky ukončil.

Žádné otázky sice nakonec nepadly, ale i tak se přednášejícím, určitě zcela vědomě, podařilo parafrázovat slova literární postavy Matěje Broučka z díla Svatopluka Čecha. Myšlenka, že by člověk dalekých příštích věků přišel mezi dávné předky své, se při výkladu W. Dominiaka, M. Čapského a T. Borovského, jenž už o něco dříve, v dopoledních hodinách téhož dne, na ÚHV zaujal přednáškou na téma symboliky zvířat ve středověku, nezdála být nijak šílenou.