Projekt interní grantové soutěže zavedl pedagožku a psycholožku Martu Kolaříkovou až na pobřeží Pacifiku

OPAVA - Spokojená s tím, že dokázala překonat četné obavy, a naplněná novými poznatky a netušenými zážitky se z týdenní pracovní cesty do USA, jejíž výsledky překonaly veškerá očekávání, na konci první zářijové dekády vrátila Mgr. et Mgr. Marta Kolaříková, Ph.D., z Ústavu pedagogických a psychologických věd Fakulty veřejných politik (FVP).

Seattle ve státě Washington a zvláště jeho dětské centrum spjaté s University of Washington jí nabídly víc, než mohla předpokládat. Když se před rokem zamýšlela, jak co nejefektivněji využít možností, jež na Slezské univerzitě (SU) v Opavě nabízí interní grantový systém (IGS) podporující rovněž zahraniční vědeckovýzkumnou spolupráci, rozhodla se navázat kontakt s Donem Meyerem. Ředitel tzv. Subling Support Project ji velmi oslovil prostřednictvím šesti odborných prací, které se zabývají problematikou podpůrných programů pro členy rodiny pečující o dítě se zdravotním postižením. „Těm totiž až dosud nebyla věnována pozornost, přičemž jsou podle D. Meyera a jeho nejbližších spolupracovníků příliš důležití na to, aby mohli zůstat ignorováni,“ potvrzuje M. Kolaříková a s tímto stanoviskem se na základě praxe získané ještě před příchodem na SU plně ztotožňuje.

Na písemné oslovení z listopadu loňského roku D. Meyer reagoval kladně a pro návštěvu M. Kolaříkové si vyhradil čas na počátku letošního září. Osa projektu IGS 4/2014 „Sourozenci dětí s postižením, jejich role a potřeby“ nabyla konkrétní podoby. „Ani v našich podmínkách, myslím tím teď Českou republiku, se touto problematikou vlastně nikdo soustavně nezabývá. Přesto je její řešení potřebné, což mj. vyplynulo z komunikace s pracovníky středisek rané péče a speciálně pedagogických center, kterou jsem vedla v rámci přípravy disertační práce,“ konstatuje M. Kolaříková a vidí v ní prostor pro svou další vědeckovýzkumnou činnost (disertaci Psychologické aspekty fungování rodin s dětmi se zrakovým postižením obhájila na katedře psychologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci v červnu 2012).

Kdyby měla po prohlídce zázemí, jež dětské centrum v Seattle může v kampusu University of Washington využívat, odhadnout, jaký je v tomto ohledu náskok USA před střední Evropou, asi by si na to ani netroufla. „Možná tak dvacet let, pokud začneme hned něco konkrétního podnikat,“ burcuje sebe a ty, které ve sféře svých profesních zájmů poznala. „Příští rok bych se pokusila pozvat svého hostitele do ČR, aby tu vedl školení facilitátorů tzv. Sibshops (workshopy pro sourozence postižených dětí), jež by poté byli sami schopni se cílové skupině odborně věnovat. Uvažuji, že by náklady s jeho cestou mohl pokrýt projekt, o jehož podání budu jednat na Základní škole pro zrakově postižené a žáky s vadami řeči v Opavě na Havlíčkově ulici, k níž mám z dřívějška nejblíže,“ naznačuje směr. O své poznatky ze Seattlu se chce ovšem s odbornou veřejností nejdříve podělit prostřednictvím publikace v odborném časopise Speciální pedagogika vydávaném Pedagogickou fakultou Univerzity Karlovy.

I když se jí D. Meyer nakonec věnoval mnohem intenzivněji, než bylo dohodnuto, a seznámil ji navíc s dalšími osobnostmi oboru, např. Gregem Schellem, ředitelem Washington State Father´s Network Kindering Center, a s odborníky z University of Washington, zůstal čas také na, byť jen letmé, poznání této krásné části světa. „Ne nadarmo se Seattlu říká Smaragdové město, jeho zeleň je skutečně úchvatná. Neopakovatelné zážitky mám též z nádherné vyhlídky ze 73. patra mrakodrapu, k němuž mě při náhodném setkání nasměroval student University of Washington, když mě přesvědčil, abych oželela slavnou vyhlídkovou věž Space Needle, která podle něj takový rozhled neposkytuje. Poslechla jsem a nelituji,“ přibližuje M. Kolaříková, jež pak takto získaný tip předala s velkým ohlasem svým hostitelům. „Přiznali, že tam nikdy nebyli,“ dodává a pro cestovatele nabízí výlet v podobě plavby na lodi do blízké kanadské Victorie s pozorováním velryb, jenž se jí osvědčil. „Přes Pugetův záliv (Puget Sound) to není daleko, velryby skákaly jako na povel a byly skutečně na dosah,“ usmívá se.

Jako proděkance FVP by jí pochopitelně nedalo, aby týden zůstala bez spojení se školou. „To, co se stalo nového, jsem ale sledovala v časech, kdy tu všichni spali,“ přiznává. Přesto byl skype v plné permanenci také pro denní kontakt s rodinou. „Vedle skryté kontroly domácnosti jsem potřebovala i poradit. Zvláště poté, kdy mi Číňan, jehož jsem požádala, aby mě s Donem Meyerem vyfotografoval, aparát vyřadil z provozu,“ líčí své krásné dobrodružství, jemuž lze přisoudit přívlastek americký sen. „Že o sen nešlo, o tom mě úplně přesvědčila aklimatizace. Za mořem jsem zívala už po obědě, kdy hostitelé byli ve vrcholné kondici, a ani po návratu jsem se v obvyklých standardních časech dne necítila zrovna odpočinutá,“ přiznává. Ze své cesty však bude ještě dlouho čerpat.