Přednosti modulárního systému výuky Ošetřovatelství považuje Dagmar Mastiliaková za průkazné

V čem vidí základní rozdíly mezi předmětovým a modulárním systémem výuky studijního programu? „Stávající předměty ve studijním programu Ošetřovatelství nemají formulovány učební výstupy a není u nich konkretizována studijní zátěž posluchače, tedy různé studijní aktivity, které by odpovídaly kreditnímu systému ECTS,“ objasňuje doc. Mastiliaková. K tomu dodává, že výuka těchto předmětů je ze strany vyučujících uzavírána izolovaně, zápočtem, případně zkouškou na konci semestru, bez ohledu na dosaženou úroveň profesních kompetencí. „V předmětech neprobíhá průběžné hodnocení znalostí a dovedností, nejsou uplatňovány metody hodnotící kritické myšlení studentů,“ říká a dále konstatuje, že předměty jsou pro jejich velký počet ohodnoceny nízkým počtem jednoho až čtyř kreditů. „To při naplňování povinnosti dosáhnout 60 kreditů za akademický rok způsobuje komplikace při mezinárodních mobilitách studentů, kteří jsou nuceni si chybějící předměty v jednotlivých semestrech dostudovat,“ hodnotí řešitelka projektu a poukazuje i na vysokou administrativní náročnost organizace výuky předmětovým systémem a fakt, že se značné procento externích vyučujících nevyrovnává se samostatnou prací s univerzitním informačním systémem.

„V modulárním systému výuky představují moduly tematicky integrované celky, tedy témata z vybraných předmětů, a jejich zvládnutí koresponduje s kredity ECTS. Každému modulu je přiřazen vyšší počet kreditů, deset, a jsou u něj naprosto přesně formulovány učební výstupy,“ přibližuje doc. Mastiliaková. Výhodnou shledává též konkretizaci nižších učebních výstupů a oceňuje propojení učebního výstupu z modulu s výukou, samostudiem a hodnotícími postupy. „Tematicky integrované celky v jednotlivých modulech jsou sestaveny tak, aby stanovené učební výstupy umožnily posluchačům vyhovět vzestupným požadavkům na jejich kritické myšlení a kompetence,“ charakterizuje a závěrem specifikuje díky projektu nově vytvořené distanční eletronické opory. „Opory s rozdílnými tématy, jichž je šest desítek, umožňují jak řízené samostudium, tak zásluhou elektronických testů sebehodnocení, které je předepsáno po nastudování každé kapitoly učiva. Všechny distanční e-opory mají náhodně vygenerovaný závěrečný test, jehož výsledek se stává součástí závěrečného hodnocení studenta v modulu,“ vypočítává doc. Mastiliaková. „Navíc modulární struktura významně usnadňuje mezinárodní mobility studentů, protože uznává kredity, nikoliv předměty,“ připomíná řešitelka, ale sama nejpředněji vyzdvihuje skutečnost, že modulární systém umožní zcela jednoznačnou profilaci posluchačů oboru vyhovující aktuálním potřebám zdravotnických a sociálních zařízení.