Historici v popularizaci své vědecké práce nepolevují

Řešení evropského projektu, jehož posláním je popularizovat nejnovější výzkumné a vědecké výsledky odborných pracovníků Ústavu historických věd (ÚHV) Filozoficko-přírodovědecké fakulty v rámci středoevropské komparace, intenzivně pokračuje. Jak posluchačům ÚHV, tak široké veřejnosti byly 7. a 8. listopadu určeny hned tři přednášky realizované na akademické půdě samostatně, v Kulturním domě Na Rybníčku pak v jednotném odpoledním bloku.

Pozvání řešitelů projektu k těmto vystoupením v Opavě tentokrát přijali prof. PhDr. Lubomír Slavíček, CSc., z Centra pro dějiny obrazu a vizuální kultury Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a Mgr. et Mgr Art. Barbara Balážová, Ph.D., z Ústavu dějin umění Slovenské akademie věd. Za ÚHV je v postižení tematiky sběratelství, emblémů a kulturní zkušenosti v raném novověku doplnil PhDr. Ing. Jaromír Olšovský, Ph.D. (na snímku).

Při veřejných přednáškách určených zejména středoškolákům, jichž se však pro termínovou kolizi s jejich jinými aktivitami na Mendelově i Slezském gymnáziu nedostavil očekávaný počet, vystoupili jmenovaní v obráceném pořadí. Jako první tedy J. Olšovský prezentoval umění emblému. V úvodu představil strukturu emblematického knižního díla a připomněl počátky emblematiky, za něž je považováno vydání Emblematum liber Andrease Alciata v roce 1531. Další výklad soustředil ke druhé emblematické knize vydané v českých zemích (Olomouc, 1597), jíž byla Emblemata VII Artes Liberales studentů jezuitské koleje bratrů Coryciniových. Přiblížil její originalitu spočívající v reprezentaci sedmi svobodných umění právě prostřednictvím emblémů, k jejichž symbolickému zpodobnění stačil jediný obrázek, mědirytová pictura kruhové kompozice.

B. Balážová svůj příspěvek věnovala osobnosti a světu Ulricha Reuttera žijícího na konci 16. a na počátku 17. století v Banské Štiavnici, který se do dějin umění zapsal svými památníky (štambuchy). Na jeho životních osudech, jejichž dobrá znalost nám zásluhou v památnících skrytých rukopisů zůstala uchována, demonstrovala kulturní zkušenost muže střední Evropy kolem roku 1600. Reutter absolvoval řadu cest a stal se vnímavým pozorovatelem kulturního prostředí řady německých, rakouských, českých i slovenských měst. Měl blízký až niterný vztah k dobovému výtvarnému umění a na základě vlastní zkušenosti byl do detailu seznámen se situací ve středoslovenských hornických centrech (Banská Bystrica, Banská Štiavnica, Kremnica). Přednášející na Reutterově příkladě ukázala, jak kulturní antropologie přispívá k poznání širších souvislostí životní reality v různých historických etapách.

V závěrečném výkladu se L. Slavíček vyslovil k úsvitu dějin českého barokního sběratelství. Postihl proces rozvoje sběratelství od počátků, kdy bylo vnímáno v prvé řadě jako projev prosperity, až k situaci, kdy se stalo prokazatelným výrazem vytříbenosti vkusu a skutečné znalosti umění. V té souvislosti vyzdvihl především příklad arcivévody Leopolda Viléma (1614-1662), bratra císaře Ferdinanda III., pro sběratele z řad české šlechty. Objasnil rovněž význam kavalírských cest mladých šlechticů směřujících zvláště do Itálie a Francie pro zrod a další posilování jejich mecenášského vztahu k umění. Zároveň poukázal jak na shodné, tak i na rozdílné prvky pojetí dřívějších šlechtických kunstkomor a v baroku nově budovaných uměleckých sbírek.

Všechna vystoupení poskytla zejména mladým posluchačům řadu cenných nových poznatků z tematiky, na jejíž bližší zprostředkování není ve výuce dějepisu na gymnáziích (o jiných středních školách už ani nemluvě) dostatečný prostor.

Přednáškový cyklus byl realizován v rámci projektu Popularizace VaV histor. věd (č. CZ.1.07/2.3.00/35.0037) financovaného z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky.