Historik Martin Pelc provedl posluchače Opavou poloviny 19. století

V rámci výstavy Opavský zámek v prostorách Obecního domu na Ostrožné ulici se v lednu uskutečnily dvě doprovodné akce, které po přednášce Mgr. Martina Čapského, Ph.D., a PhDr. Dalibora Prixe, CSc., z Ústavu historických věd (ÚHV) Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity přiblížily dobu, v níž se Opava proměňovala v moderní město.

Nejprve 23. ledna v Klubu Art vystoupil prof. PhDr. Jiří Kroupa, CSc., z Masarykovy univerzity a po něm 31. ledna Mgr. Martin Pelc, Ph.D., z ÚHV představil posluchačům Opavu jako „nezajímavou turistickou destinaci“, jak se jevila autoru prvního průvodce městem.

Před 160 lety získala tehdy již v tomto směru zkušená společnost Gebrüder Klein zakázku na stavbu železnice ze Svinova do Opavy, jíž měla být dále rozšířena páteř Severní dráhy císaře Ferdinanda; v prosinci 1855 po ní přijel z Vídně první vlak. A právě k této příležitosti byl vydán první turistický průvodce městem.

Původní výpravní budova Severního nádraží (dnes Opava-východ) pak v první polovině devadesátých let 19. století doznala rozšíření, jak to vyžadovaly potřeby dalších budovaných tratí. K její poslední rekonstrukci došlo v letech 2004-2008 a v závěru loňského roku rozhodlo veřejné hlasování v 6. ročníku soutěže vyhlašované Asociací Entente Florale ve spolupráci s Českými drahami o tom, že opavskému východnímu nádraží patří ocenění Nejkrásnější nádraží ČR.

K jeho atmosféře ale nepřispívá pouze rekonstruovaná budova, ale též elektrifikace, nová nástupiště a v neposlední řadě i historický kilometrovník (na snímku) za peronem, z něhož se nastupuje na cestu do blízkého Hradce nad Moravicí. Je dokladem vzdálenosti mezi Opavou a Vídní a svědkem duchovního spojení obou měst v období, o němž M. Pelc přednášel. Ostatně o souvislostech spojení Opavy s Vídní pojednává i monografie, vydaná v roce 2011 jak zásluhou řešení výzkumného záměru Slezsko v dějinách českého státu, tak projektu Opava - Vídeň 1800 - 1918: kultura, civilizace a identita mezi regionem a metropolí, který zastřešil program Podpora vědy a výzkumu v Moravskoslezském kraji 2010. V řadě jejích spoluautorů je M. Pelc jmenován před Pavlem Šopákem a Hanou Šústkovou.

„Kilometrovník zůstává dále stát na okraji města, aby ukazoval konstantní číselně vyjádřenou vzdálenost od vídeňského centra, byť ta mentální a sociální se mezitím radikálně změnila, možno říci zvětšila. Ačkoliv tuto dilataci nelze změřit, neboť mentální prostor není dimenzí ‚skutečných‘ vzdáleností, nýbrž vzdáleností hodnotových, doufáme, že jsme byli schopni ji alespoň zčásti osvětlit,“ říkají v závěru autoři publikace.

Dříve se však v jejím obsahu věnují zprvu výkladu vztahu politického centra a periferie a posléze osudům významných osobností, jejichž tvůrčí aktivity Opavu a Vídeň poznamenaly, jejich profesním kariérám i uměleckým projevům dokumentujícím vztah obou měst, ale i rozdíly mezi nimi, které, jak konstatují, „je potřeba vyjevit, neboť dnes již nejsou zjevné“.

Zatímco ovšem zámek jako jedna z nejpozoruhodnějších památek Opavy už před více než stoletím z města navždy zmizel, dialog měšťanské kultury 19. století mezi periferií a centrem se rychle postupujícímu času přece jen zcela umlčet nepodařilo. Procházka Opavou s M. Pelcem o tom posluchače krůček po krůčku přesvědčila a možná též poopravila skeptické mínění autora prvního průvodce městem o jeho turistické neatraktivnosti.

Ostatně svůj názor nedlouho po prvním kontaktu s ním poopravil rovněž dr. Josef Schwerdfeger, když byl v létě 1897 z Alžbětina gymnázia ve Vídni přeložen na gymnázium v Opavě, aby se tu na základě rozhodnutí c. k. ministerstva kultu a vyučování ujal výuky dějepisu a zeměpisu, jehož šest let trvající „slezský“ příběh citovanou Pelcovu, Šopákovu a Šústkové monografii uvozuje.