Projekt Inovace studijního programu Ošetřovatelství na Slezské univerzitě neřeší jen modulový systém výuky

V pořadí už pátá monitorovací zpráva shrnula stav řešení tříletého projektu Inovace studijního programu Ošetřovatelství na Slezské univerzitě v Opavě k poslednímu lednovému dni. Její zpracování vedlo k nikoliv prvnímu a zřejmě ani poslednímu setkání s vedoucí řešitelského týmu doc. PhDr. Dagmar Mastiliakovou, Ph.D., z Ústavu ošetřovatelství.

Citovaný evropský projekt se totiž zabývá širšími souvislostmi inovace a v něm uplatňované pohledy lze v nejednom případě zobecnit. „Těžiště sice spočívá ve vytvoření žádoucí ECTS modulární struktury v konkrétním studijním programu, ale jedním dechem dodáváme, a tak to je zakotveno i v jeho oficiálních dokumentech, že sleduje její propojení s obory zaměřenými na studium pedagogiky, psychologie a veřejné správy na Fakultě veřejných politik,“ potvrzuje doc. Mastiliaková. Sama je ovšem skálopevně přesvědčena, že problematika projektu má dosah ještě podstatně větší.

Učební výstupy
Řešitelé nyní pokračují ve specifikaci obsahu vytvořených 24 povinných výukových modulů. Co si má pod tím nezasvěcený představit? „Jednoduše řečeno, je potřebné odpovědět si na otázku, o čem jednotlivé moduly jsou, popsat jejich obsah, formulovat učební výstupy a zadat jak elektronické studijní materiály, tak zahraniční a naši literaturu,“ konstatuje hlavní řešitelka s upozorněním, že polovina modulů je věnována teorii a druhá polovina praxi. „Počítáme také s vytvořením několika nepovinných modulů,“ dodává, ale ještě se vrací k učebním výstupům. „Popis učebních výstupů v modulech umožňuje porovnávat kvalifikace podle jejich obsahu a profilu absolventů, nikoliv jen podle použitých metod a způsobu výuky,“ objasňuje a myslí tím i na kategorický požadavek implementace Národního kvalifikačního rámce terciárního vzdělávání v České republice (Q-RAM) navazující na Rámec kvalifikací pro Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání (QF-EHEA) „V něm je zapotřebí vidět nástroj vývoje a zajišťování kvality kvalifikací v terciárním vzdělávání prostřednictvím vymezení úrovně prokázaných znalostí, dovedností a způsobilostí absolventů. Jde tedy o významnou změnu ve způsobu, jakým bylo dosud vzdělávání, výuka a studium pojímáno a popisováno,“ akcentuje.

Studijní zátěž
Pokud bychom se chtěli dotknout obecnějších hledisek potřeby inovace studijního programu Ošetřovatelství, má doc. D. Mastiliaková za to, že řešení projektu obnažuje problém u nás zatím nepříliš sledované studijní zátěže, a to ve smyslu hodnoty kreditu jako její průměrné jednotky. „Studijní zátěž představuje průměrnou dobu potřebnou k úspěšnému dokončení plánovaných studijních aktivit. Vyjadřují ji kredity Evropského systému převodu a sběru kreditů (ECTS), kde jeden kredit ECTS znamená 25 - 30 hodin studia. Pro studijní program Ošetřovatelství kalkulujeme s nejvyšší hranicí tohoto časového vyjádření, což v důsledcích znamená, že získání 240 kreditů požadovaných pro specificky regulované profese prodlouží studium na čtyři roky,“ netají řešitelka.

Kompetence
A ještě jeden fenomén by při předpokladu dalších prezentací projektu, který bude vrcholit zářijovou konferencí a v konci roku závěrečnou zprávou, ráda okamžitě podtrhla. Jsou jím kompetence. „I o nich se dost mluví, ale málokdo už nabyl vyhraněnější představu, k čemu vlastně zavazují,“ připomíná doc. Mastiliaková a přidržuje se tří vymezení. Podle Evropského rámce kvalifikací pro celoživotní vzdělávání (2008), jde o prokazatelnou schopnost používat znalosti, dovednosti a osobní, sociální nebo metodické schopnosti při práci a studiu a v profesním či osobním rozvoji, podle uživatelské příručky ECTS (2009) o schopnost přenášet poznatky do praxe. Přímo v ošetřovatelství jsou pak popisovány dokonce dva typy kompetencí. V užším smyslu se jedná o konkrétní ošetřovatelský výkon, v tom širším o schopnost sestry propojit kognitivní, afektivní a psychomotorické dovednosti při poskytování ošetřovatelské péče (Miller, 1988).

Řešitele projektu Inovace studijního programu Ošetřovatelství na Slezské univerzitě v Opavě (operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost) netřeba o klíčové úloze kompetencí přesvědčovat. Ve vztahu k nim projekt umožnil zpracování celé brožury kompetencí. „Vedlo nás k tomu přesvědčení, že bez možnosti posouzení dosažené úrovně kompetencí studenta v klinické praxi by bylo naše snažení planým. „Filozofií tohoto přístupu je umožnit studentům poskytovat bezpečnou a vysoce kvalitní péči v rychle se měnícím prostředí. V neposlední řadě mohou studenti rozvinout své schopnosti sdílením učení založeného na důkazech, schopnosti vést, zvyšováním flexibility a autonomie,“ vypočítává doc. Mastiliaková s odkazem na čtyři domény. V zatím pracovní verzi citovaného materiálu o kompetencích je představují profesní a etické hodnoty, komunikace a interpersonální vztahy, ošetřovatelská praxe a rozhodování a konečně vedení, management a týmová spolupráce.