Výstava k projektu Zmizelé Sudety nechala řadu otázek bez odpovědí, ale evokovala též pozitivnější souvislosti

„Zmizely Sudety lidské práce, protože jsme tu práci neuměli zhodnotit, přidat k ní tu naši,“ píše k putovní výstavě Zmizelé Sudety vzniklé v rámci stejnojmenného projektu doc. JUDr. Petr Pithart. Mimořádnou výstavu nedávno zásluhou oddělení audiovizuální tvorby hostily veřejné prostory Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty.

V univerzitní budově na Masarykově ulici v Opavě vedla její prohlídka k vážnému zamyšlení. O otázkách, které, jak P. Pithart, čestný doktor Slezské univerzity v Opavě, dále uvádí, „nelze žádným sebeospravedlňujícím vysvětlením sprovodit ze světa“, ale naštěstí také o optimističtějších kontextech. Jeden z nich prezentuje publikace Lipová - Spansdorf, 1915-2005, o jejíž vznik se zasadili tehdy ještě posluchači Institutu tvůrčí fotografie (ITF) Martina Novozámská, Jan Vaca a Jaroslav Vraj. První je na ITF stále v doktorském studiu, když to magisterské absolvovala stejně jako J. Vaca v roce 2007, a J. Vraj se tu stal bakalářem o čtyři roky dříve. Jejich projekt dál pokračuje; citovaná kniha zmapovala jen jeho úvodní fázi (novodobé proměny obce by měly být napříště dokumentovány v pětiletých periodách).

Objevila obec v česko-německém příhraničí a autoři jejím vydáním v nakladatelství KANT zhodnotili práci svých dvou předchůdců Franze Rudolfa Umlaufta (1883-1960) a Rudolfa Jenatschkeho (1879-1947). Umlauft, absolvent Univerzity Karlovy, profesor německého gymnázia v Ústí nad Labem a později archivář a konzervátor, svou rodnou obec v roce 1915 za pomoci Jenatschkeho, katolického duchovního a vášnivého fotografa, zdokumentoval. A ač byl nucen po druhé světové válce odejít do Bayreuthu, uchoval její tehdejší podobu v albu Bilder aus meinem Heimatdorf, které je uloženo v Archivu města Ústí nad Labem.

„Album tvoří 77 snímků, jež jsou základem našeho projektu,“ vypovídají M. Novozámská a J. Vaca. Umlauftovy fotografie je zaujaly pečlivou kompozicí i úplným zachycením tehdejších domů v obci i s jejich obyvateli. „Poskytly tak ojedinělý pohled na malou a nevýznamnou vesnici v pohraničí, v níž jsme hned od počátku viděli symbol desítek a stovek díky své geografické poloze podobných. Podobných osudem, jenž je po druhé světové válce postihl. A to nás inspirovalo k tomu, abychom zmapovali současnou Lipovou,“ vysvětlují. Za největší hodnotu své práce považují, že se jim u většiny záběrů skutečně podařilo najít přesné místo, odkud je Umlauft pořídil. „Jen v několika málo případech došlo ke drobnému zkreslení způsobenému novou zástavbou v místech, kde náš předchůdce s fotoaparátem stál, a pár záběrů se nepodařilo pořídit vůbec, protože domy, z jejichž pater byly snímky dělány, už nestojí,“ prozradili M. Novozámská a J. Vaca.

Aby její dnešní podobu zvěčnili, procházeli tvůrci snímků obcí Lipovou stavení od stavení. Mluvili snad s každým z jejích 159 obyvatel, z nichž většina dojíždí za prací do blízkého Ústí nad Labem. Jejich projekt se tím řadí k jiným podobným projektům – Letem českým světem a Zmizelé Sudety, přičemž zůstává jedinečný zachycením objektů a před nimi stojících lidí (v projektu Letem českým světem figurují v hlavní roli místa, u projektu Zmizelé Sudety jde o postižení zániku kulturní krajiny). Proto ho podpořili němečtí obyvatelé obce, kteří ji museli po válce opustit. „Živí oživili mrtvé dějiny a mrtvé obrazy,“ připomíná úvodní text knihy.

Lipová, listinně poprvé zmiňovaná v roce 1352, tak přes všechna úskalí začasté nepříznivého osudu nejen žije, ale zásluhou mimořádně citlivě uchopeného projektu získala četné nové sympatie. Pithartovy otázky z úvodního panelu výstavy Zmizelé Sudety po tom, co se v nich v prvních letech po válce stalo, že to přineslo tak hluboký obtisk do kulturní krajiny, přesto přehlušit nemůže. „Ty otázky, to jsou dnešní Sudety,“ konstatuje P. Pithart.