Speciální pedagožka soudí: podpora studentů je potřebná, ale není třeba ji přehánět
OPAVA – Je to to pravé ořechové? To byla jedna ze zásadních otázek workshopu nazvaného Specifické poruchy učení, který se 25. června věnoval posluchačům vysokých škol se specifickými potřebami a tomu, jak jim při studiu pomoci. Setkání bylo součástí projektu Zkvalitnění výuky a poskytovaných služeb podporující rovný přístup ke vzdělávání na Slezské univerzitě v Opavě (reg. č. CZ.1.07/2.2.00/29.0005).
Tím pravým ořechovým byla míněna pomoc ze strany pedagogů a psychologů, zda je správná a ta nejvhodnější. Ruku v ruce s ní jde totiž celá řada dalších otázek. Co je potřebné? Co je už účelové? Jak univerzitní zaměstnance upozornila lektorka Mgr. Marie Schindlerová, speciální pedagog Pedagogicko-psychologické poradny v Ostravě, někteří studenti skutečně podporu a pomoc potřebují a je třeba v takových případech hledat nejvhodnější individuální přístup ke každému z nich. Je ale také řada takových, kteří se snaží spíše jen domoci se zjednodušení studia. Svá tvrzení pak dokládala příklady z letité praxe. „Je celá řada nástrojů, jak identifikovat skutečné potřeby studenta a rozlišit je od účelových snah,“ zdůraznila a s některými posluchače seznámila. „Varující může být už přístup studenta nebo rodiny, když všechny vaše nabídky a doporučení odmítají a před zkouškami se najednou objeví se žádostí o úpravu podmínek. Je to varování, že vše není úplně v pořádku,“ popisovala Marie Schindlerová praktické poznatky.
Téma přilákalo především pracovníky Akademické poradny Slezské univerzity a Fakulty veřejných politik, realizátory projektu, ale i další akademiky či pracovníky univerzity, kteří se studenty se specifickými poruchami učení přicházejí do pracovního styku. Právě pro ně byly rady a praktické ukázky z práce v poradně mimořádně cenné. Ať se jednalo o informace o vzniku poruch, jejich zvládání, o samotný výběr školy a oboru nebo o kontaktu a spolupráce s rodinou, která nejeví o spolupráci zájem. Plénum workshopu se pak shodlo, že za negativní v tomto procesu považuje příliš velký kult dítěte, které je zvyklé, že rodiče vše zařídí a ono samo nemusí nic dělat, a také fakt, že školy jsou ve snaze získat studenty nuceny neustále snižovat nároky při přijímacích testech a následně pak přijatý není schopen studium zvládat.
Fotoreportáž z workshopu |
Přesto panuje jednoznačné přesvědčení, že podpora a pomoc žákům a studentům se specifickými potřebami je nanejvýš důležitá a potřebná. Nicméně všeho s mírou. „Nutnost pochopení, tolerance a podpory je určitě potřebná, ale na druhou stranu je třeba ji nepřehánět. Je určitě rozdíl umožnit více času na přípravu ke zkoušce, než mávnout rukou nad neznalostí. Student je osobnost, která si už musí uvědomit, že studium není jednoduché. Někdy i pozitivní diskriminace může mít velmi dobrý dopad na další vývoj dotyčného,“ konstatovala mimo jiné Mgr. Marie Schindlerová.
Workshopem Specifické poruchy učení zakončil projekt plán akcí v letním semestru akademického roku 2012-2013. Na ně naváží další odborné přednášky, z nichž se první uskuteční na konci září, tedy na začátku nového akademického roku 2013/2014.
Studenti se specifickými potřebami, zejména poruchami učení, jsou dnes běžnými na všech školách. Ostatně podle statistik je v naší populaci až deset procent takových, kteří nějakou formu poruchy mají. Nejčastěji se objeví právě po nástupu na vysokou školu, která vyžaduje přece jen aktivnější a intenzivnější přístup. „Akademická poradna v současnosti pracuje s devatenácti posluchači se specifickými potřebami, jsou mezi nimi nevidomí, vozíčkáři i ti s poruchami učení,“ uvedl její vedoucí Mgr. Petr Rypl. Současně ale připustil, že postižených studentů je na Slezské univerzitě více, ale z různých důvodů pomoc nevyhledávají: „Může to být stud, pocit nejistoty, psychologický problém, možná i nedůvěra, ale také snaha zvládnout to všechno sám či nebýt nikomu na obtíž. V každém případě Akademická poradna je tu pro každého a kdo chce, může se na nás obrátit,“ konstatoval Petr Rypl. |