Přízemní ozón škodí nejen člověku, ale také rostlinám a kulturnímu dědictví, říká doc. Miloš Zapletal

OPAVA - Na jedné straně rovnice stojí Slezská univerzita v Opavě, Mendelovo gymnázium a Slezské zemské muzeum, na druhé pak projekt Monitorování přízemního ozónu a jeho dopady na zdraví obyvatel Opavy. Toto spojení není nijak bezvýznamné. Opava patří k městům s tradičně nadlimitními hodnotami znečišťujících látek v ovzduší a cílem tohoto spojení je plošně zmapovat situaci škodlivého přízemního ozonu na jeho území a jeho vliv na zdraví obyvatel Opavy. V posledních několika letech sice Český hydrometeorologický ústav koncentrace ozonu v Opavě monitoruje, ale pouze na jediném místě v Kateřinkách.

Nápad se zrodil společně na Ústavu fyziky a Ústavu historických věd Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Otcem myšlenky je především garant celého projektu, doc. Ing. Miloš Zapletal, Dr., z Ústavu historických věd (na snímku vlevo). Na střeše Historické výstavní budovy Slezského zemského muzea (SZM) byl letos v lednu nainstalován kontinuální analyzátor imisních koncentrací přízemního ozonu. „Díky vstřícnosti vedení Slezského zemského muzea se podařilo využít k měření mimořádně vhodně disponované místo v Opavě. Na malém prostoru je zde nejen Historická výstavní budova a její sbírky, ale také dvě střední školy, tedy místo s velkým výskytem dětí a mládeže, je zde park plný zeleně a frekventovaná silnice plná aut. A právě auta jsou svým provozem jedním z největších producentů oxidů dusíku a produkují rovněž uhlovodíky. Jak roste automobilová doprava, roste i koncentrace ozonu, ale maximální hodnoty koncentrace ozonu jsou dosaženy mezi dvanáctou až patnáctou hodinou v návaznosti na ranní dopravní špičku.“ vysvětluje Miloš Zapletal, který upozorňuje, že současně se měří i další meteorologické parametry – teplota a vlhkost vzduchu, rychlost a směr větru či globální záření. Nejvyšší hodnoty koncentrace ozonu jsou tedy odpoledne, v době, kdy většina lidí odchází ze zaměstnání a děti odchází ze školy.

Význam projektu je pak v jeho plošnosti. Během roku se měřící zařízení bude přesouvat na další lokality Opavy, tou nejbližší je budova Hlásky. Poté bude v určitých krátkodobějších intervalech měřit stav přízemního ozonu u opavských základních škol a mateřských škol. „Takto chceme získat prostorovou distribuci koncentrací přízemního ozónu na území města, především v místech s vyšším výskytem dětí a mládeže,“ vysvětluje garant projektu.

Data z analyzátoru dostávají a zpracovávají studenti Mendelova gymnázia. Informace, které budou po dobu jednoho roku získávat - projekt je plánován od dubna letošního roku do dubna roku 2014, pak využijí k osvětovým přednáškám na základních školách a pro práci, kterou se chtějí prezentovat v soutěži středoškolské odborné činnosti. Ale to zdaleka není jediný výstup projektu. „Dostávají jej také posluchači oboru Ochrana kulturního dědictví a Monitorování životního prostředí, kteří získají podklady pro svoji vědeckou práci, případně pro další využití. Významným aspektem bude hledisko poznání, jaká je vlastně schopnost záchytu ozónu vegetací, tedy depoziční tok ozónu. Na jedné straně ozón omezuje schopnost fotosyntézy rostlin, ale na druhé straně právě rostliny koncentraci ozónu snižují,“ v krátkosti shrnuje přínosy projektu Miloš Zapletal.
Zásadním výstupem projektu pak bude Zpráva o stavu přízemního ozónu na území města Opavy, která může být vodítkem při dalším územním plánování města. „Tu může magistrát využít například při plánování městské zeleně či dopravní infrastruktury na svém území,“ konstatuje další význam měření doc. Zapletal.

Jak už bylo naznačeno, projekt je doslova interdisciplinární. Na jedné straně se věnuje životnímu prostředí, vlivu na zdraví člověka a městské zeleně, ale současně se v rámci projektu měří i stav ozonu uvnitř budov, teď třeba ve zmiňované Historické výstavní budově SZM. Tato interdisciplinárnost je tedy zastoupena různými obory, ve kterých se měření ozonu uplatňuje, a to jak v ochraně životního prostředí, tak v aplikované muzeologii a ochraně kulturního dědictví. Není žádným tajemstvím, že například okyselující látky v dešti ničí sochy a omítky domů. Přízemní ozón, který stejně jako ostatní znečišťující látky proniká do vnitřních prostorů budov, také neblaze působí na exponáty jak ve výstavních místnostech, tak v depozitářích. „Očekáváme, že po vyhodnocení projektu budeme vědět, jaké koncentrace má ozón uvnitř SZM, a tím budeme schopni stanovit potenciální vliv ozónu na sbírkové fondy,“ říká závěrem doc. Miloš Zapletal.