Badatelé nacházejí v tématu volného času v naší zemi v padesátých a šedesátých letech 20. století dost zajímavého

Za sál nabitý k propadnutí označil doc. PhDr. Jiří Knapík, Ph.D., vedoucí Ústavu historických věd Filozoficko-přírodovědecké fakulty, prostředí, v němž se v Kulturním domě Na Rybníčku v Opavě 23. října odehrála další část cyklu přednášek, jímž se citované odborné pracoviště obrací zvláště ke středoškolské mládeži. Tématem pro ni se stal tentokrát volný čas.

Volný čas, jak ho v naší zemi lidé všech generací trávili v průběhu padesátých a šedesátých let minulého století. A přestože přívlastek, který ve vztahu k naplněnosti dějiště setkání mladých historiků s ještě mladšími posluchači doc. J. Knapík zvolil, nevydržel na celý pro ně vymezený čas, ti, kdo setrvali až do závěru, získali řadu zajímavých informací. Z období na jedné straně nepříliš časově vzdáleného, na straně druhé někdy vyvolávajícího u dnešních středoškoláků reakce svědčící o tom, že se jim některé poznatky zdají jen těžko uvěřitelnými. Vedle již jmenovaného historika jim je přístupnou formou předali jeho kolegové doc. PhDr. Martin Franc, Ph.D., z Masarykova ústavu a archivu Akademie věd (AV) ČR, PhDr. Alžběta Čornejová ze Všeodborového archivu Českomoravské konfederace odborových svazů a Mgr. Petra Schindler-Wisten, Ph.D., z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.

„Po roce 1948 pozorujeme značnou nedůvěru k zábavě pramenící z toho, že za vzor nově žijícího člověka byl pokládán spíš workoholik, nikoliv ten, kdo se chce bavit. Když už na zábavu přišlo, vyznávala se především ta kolektivní,“ uvedl celou problematiku doc. M. Franc a připomněl též institut nočních sanatorií určených pro individuální odpočinek pracujících, který ovšem trávili bez rodinných příslušníků. „Jisté uvolnění v zábavě nastalo po roce 1953 v reakci na známý projev Václava Kopeckého nazvaný Proti sucharům a posléze až v roce 1956 v souvislosti s poklesem stanoveného fondu pracovní doby,“ řekl.

Ve vztahu ke zkoumání problematiky volného času upozornil na počáteční tendenci definovat člověka skrze práci. Proto se např. objevovaly „osvícené“ myšlenky veřejných laboratoří jako míst aktivního odpočinku. „Sociologický výzkum volného času monitorujeme od poloviny šedesátých let. Zabýval se též patologií volného času a problematikou nudy. Novou etapu trávení volného času přineslo v roce 1968 zavedení dvoudenního víkendu,“ dodal doc. Franc.

Na kulturní prožívání volného času orientoval svůj výklad doc. J. Knapík. Etapu 1948-1956 charakterizoval jako období, kdy byla jednoznačně preferována kolektivní forma odpočinku. „Síť závodních klubů, kulturních domů, osvětových besed a posléze parků kultury a oddechu nahradila dosavadní strukturu spolků a o zájmovou činnost občanů se staraly masové organizace. Přesto některé aktivity, třeba filatelistů či leteckých modelářů, dosahovaly významných výsledků i v mezinárodním srovnání,“ potvrdil a naznačil postupnou změnu trendu zájmové činnosti, dobře vyjádřenou proměnou místa, kde se odbývala. „Od sálů ke klubovnám a později ke klubům přátel umění,“ charakterizoval a z posledně jmenovaných vyzdvihl především filmové kluby.

Odborovou rekreaci ve všech jejích ve sledovaném čase dvou desetiletí existujících formách, tedy výběrovou, jak tuzemskou, tak zahraniční, podnikovou, dětskou v podobě pionýrských táborů fungujících od roku 1955 a od roku 1960 rovněž rodinnou rekreaci, přiblížila PhDr. A. Čornejová. Po ní Mgr. P. Schindler-Wisten, Ph.D., analyzovala jednotlivé faktory chataření a chalupaření, definovala rozdíl mezi nimi a prezentovala je též jako masově rozšířené ukázky projevu soukromého vlastnictví. Nevyhnula se ovšem ani limitům, které trávení volného času touto formou přináší, příkladně prostorové schizofrenii. „Od poválečných let stoupl počet objektů chatařů a chalupářů ze zhruba 40 tisíc až na čtvrt milionu,“ konstatovala závěrem, když komentovala předložené statistické údaje o tom, jak se chalupaření a chataření rozšířilo.

Všichni přednášející se dílem dotkli mocného média televize, jemuž se v samostatném vstupu věnoval doc. M. Franc. Osvětlil též základní principy kutilství jako zvláštní formy činnosti, v níž objektivní či subjektivní pocit z činorodosti převažuje nad její užitečností.

Další setkání se středoškolskou mládeží v rámci řešení projektu Popularizace nejnovějších výzkumných a vědeckých výsledků v oblasti historie bylo oznámeno na 20. listopad a jeho tématem se stane Fenomén hospodářských krizí ve 20. století.

Fotoreportáž z cyklu přednášek pro středoškoláky na Facebooku Slezské univerzity v Opavě.

Přednáškový cyklus byl realizován v rámci projektu Popularizace VaV histor. věd (č. CZ.1.07/2.3.00/35.0037) financovaného z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky.