Veteráni na čtyřech i dvou kolech objektivem fotografa, jehož padesátá léta minulého století víc než fascinují

Co: „Matěj Třešňák - Yes, it happened!“
Anotace: Komorní výstavu z tvorby absolventa Institutu tvůrčí fotografie (ITF) Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity spolupořádají Muzeum umění Olomouc - Café Amadeus, ITF a Česká fotoškola.
Kde: Muzeum umění Olomouc, Café Amadeus, Václavské nám. 3
Kdy: 9. dubna - 8. června 2014; vernisáž 8. dubna v 17 hodin

VÍCE
Tvorbu už třetího držitele prestižní ceny Czech Press Photo aktuálně představí fotografická Galerie Amadeus v Arcidiecézním muzeu Olomouc. Po Svatopluku Klesnilovi a Michaele Spurné (oba jmenovaní mají rovněž úzkou vazbu na ITF) vystaví v muzejní kavárně své práce Matěj Třešňák (1980), který nejvýznamnější ocenění v oboru získal v roce 2009, a to za soubor snímků ze srazu fanoušků automobilových veteránů v Dánsku.

Jak uvedla kurátorka olomoucké Galerie Amadeus MgA. Štěpánka Bieleszová, absolvent ITF se fotografování věnuje od 12 let. „Jeho cykly se často dotýkají módy a životního stylu. Přímo jej fascinují veteráni, tedy automobily a motorky, a to konkrétně ze čtyřicátých a padesátých let minulého století, a prostředí nadšenců, kteří se kolem nich pohybují,“ přiblížila Třešňákovu tvorbu Š. Bieleszová. A právě tomuto tématu se věnuje též v prezentovaném a oceněném cyklu, při jehož vernisáži rozvine autorovu myšlenku Yes, it happened! prof. Mgr. Jindřich Štreit z ITF.

Podle M. Třešňáka lze jen stěží fascinaci světem veteránů a padesátými lety 20. století vysvětlit někomu, kdo podobnému zájmu nepropadl. „Ve světě je kulturní milieu toto desetiletí stále populárnější. Pořádají se velké swingové večírky, po celém světě jsou momentálně velmi oblíbené tance z té doby… A já fotím retro, tančím swing, jezdím závody na motorce z roku 1950 a také hraji jazz…,“ vyznal se v roce 2011 pro časopis Xantypa.

Třešňákovy fotografie přitom Š. Bieleszová nepovažuje za pouhý reportážní záznam setkání automobilových a motocyklových fanoušků padesátých let. „Skrývají mnoho poloh. Mohou být společensky ironické nebo jemně teatrální, či naopak dramatické nebo vzhledem k prostředí, kde vznikají, i bizarní. Ale také přes vrstvu stylizace oděvů a účesů hlavních protagonistů jsou to čisté dokumentární a neinscenované snímky,“ zhodnotila kurátorka výstavy cyklus, o němž stejně jako prof. J. Štreit nepochybuje, že má pro své kvality všechny předpoklady návštěvníky Café Amadeus plně zaujmout.