Výstava Země a její pán přináší do Opavy jedinečné unikáty i ucelenou sondu do slezské historie

Opava – Dvě jména, rok náročné práce, více než tři stovky exponátů a jedna mimořádná výstava. To je nová expozice Slezského zemského muzea v Opavě (SZM) nazvaná Země a její pán. Výstava, svým rozsahem druhá největší akce v jubilejním roce 200. výročí vzniku muzea, byla veřejnosti otevřena 12. listopadu.

Ta dvě jména jsou Mgr. Ilona Matejko-Peterka, Ph.D., na níž jako na autorce scénáře ležela v počátcích největší tíže projektu, a Mgr. Ondřej Haničák, kurátor výstavy. Právě tento nedávný absolvent magisterského studia programu Historické vědy, oboru Ochrana kulturního dědictví na Slezské univerzitě byl také přítomný na tiskové konferenci k zahájení výstavy, kterou lze v Historické výstavní budově SZM navštívit až do 23. března 2015.

„Výstava se svým záběrem zaměřuje na fenomén správy Slezska od středověku až do roku 1918, které v dané době nemělo hranice totožné s těmi dnešními, představuje nejen jeho vládnoucí panovníky, ale i životy a další osudy šlechtických rodů, měšťanů i poddaného lidu,“ shrnul rozsah výstavy na konferenci Ondřej Haničák, dnes pracovník Slezského zemského muzea.

Při přípravě výstavy se podařilo z depozitářů SZM, ale i dalších partnerských muzejních a paměťových institucí v České republice a Polsku získat více než 350 hmotných exponátů, několik jich pak zapůjčili i soukromí sběratelé. „Dvě stě padesát z nich uvidí návštěvníci přímo ve výstavní expozici, o dalších se dočtou ve výstavním katalogu,“ konstatoval kurátor s tím, že výstava Země a její pán je tak mimořádná svým nadregionálním přesahem. Jak Ondřej zdůrazňuje, na přípravě výstavy se vedle dvou již uvedených pracovali i další, včetně absolventů a studentů Slezské univerzity v Opavě. Ti byli nápomocni například při konzervaci vystavovaných předmětů či při přípravě výstavního katalogu a pro některé z nich to byla první taková zkušenost s „opravdovou“ výstavou.

Na výstavě budou mimo jiné k vidění i dva unikáty – prvním je rituálně zlomený meč posledního Přemyslovce, ratibořského knížete Valentina Hrbatého, zesnulého v roce 1521. „Z hodin dějepisu si asi většina z nás pamatuje, že Přemyslovci vymřeli po meči roku 1306. Pravda je ale složitější,“ vysvětluje Ondřej Haničák a dodává, že vraždou Václava III. v Olomouci vymřela královská dynastie. Ale nemanželský syn Přemysla Otakara II. Mikuláš zvaný Opavský založil vedlejší linii rodu. Ta pak vládla v regionu v průběhu následujících dvou staletí.“

Po smrti vévody ratibořského knížectví Valentina Hrbatého, který zemřel bez potomků v roce 1521, byly jeho ostatky uloženy do rodové hrobky v klášterním kostele sv. Ducha ratibořských dominikánek a na jeho rakev byl položen jako symbol vyhasnutí vládnoucí dynastie v mužské linii právě tento rituálně přelomený meč. Dnes je meč v péči muzea v polské Ratiboři a vedoucí oddělení archeologie této instituce Mgr. Romuald Turakiewicz nám prozradil, jak ho muzeum získalo: „Meč byl vyzdvižen při archeologickém průzkumu v roce 1996 a dnes patří ke sbírkovým klenotům našeho muzea.“ Nicméně na výstavě bude rituálně zlomený meč posledního Přemyslovce k vidění pouze měsíc – do 7. prosince.

Druhým vzácným exponátem bude dukát opavského vévody Přemka I. ze druhé čtvrtiny 15. století. Záměrně uvádíme ono bude, protože se tak stane až v lednu, a to jen na jediný týden. „Jde o skutečnou raritu, která existuje pouze v jediném známém exempláři, což také mimo jiné vedlo k názorům, že nemusí jít o originál. Nicméně dnes je za originál považovaný, a o to víc jsme rádi, že nám jej Národní muzeum v Praze na výstavu zapůjčí, už proto že tak činí zcela výjimečně,“ říká Ondřej Haničák. Mince a medaile jsou i tak ve výstavních vitrínách zastoupeny celkem hojně, nejenom proto, že Ilona Matejko-Peterka je specializací numizmatička, ale zkrátka proto, že území Slezska bylo na jejich vydávání a ražení velmi plodné.

Vedle toho najdou návštěvníci výstavy na sálech Historické výstavní budovy SZM připomínky života nejen osobností, ale také dobové společnosti měst a vesnic, řádů a spolků. Nechybí portréty a artefakty života významných panovníků, mimo jiné Marie Terezie a Josefa II., knížat z Lichtenštejna (Karla I. a Karla Eusebia), vratislavského biskupa Filipa Gottharda Schaffgotsche, olomouckého biskupa Ferdinanda Julia Troyera, místodržitele řádu německých rytířů Jiřího Viléma z Elkershausenu, představitelů významných šlechtických rodů a mnoha dalších. Pozornost si zaslouží celá řada jiných pamětihodných předmětů, jako například prapor knížete Adama Václava Těšínského z roku 1605, středověká dlaždice s erbem knížete Přemysla II. pocházející z těšínského zámku nebo epitaf Václava Vlčka z roku 1681. Výstavu obohatil také Opavany mimořádně oblíbený obraz – portrét rakouské císařovny Alžběty Bavorské, přezdívané Sissi, pocházející z roku 1857 z dílny významného portrétisty vídeňského dvora Josefa Neugebauera.
 
Jak na závěr tiskové konference zdůraznil ředitel ostravského územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu Mgr. Michal Zezula, na výstavě budou rovněž prezentovány dosavadní výsledky průzkumu, který od léta probíhá v podzemí kostela sv. Ducha v Opavě. Při něm archeologové a historici chtějí odhalit záhadu posledního odpočinku opavské větve Přemyslovců. Podle ředitele Zezuly se zatím podařilo odhalit v podzemí kostela barokní pohřební komory s ostatky měšťanů, ale sondy naznačily i starší stavební prostory, které by mohly mít něco společného s pohřebním místem opavských Přemyslovců, kteří zde podle některých pramenů byli ukládáni od roku 1365.