Účastníci kulatého stolu se zamýšleli nad potřebností duchovní služby v ošetřovatelství

OPAVA – Hned několik mimořádných hostů diskutovalo u kulatého stolu o otázkách, na které dnešní společnost často hledá odpovědi. Tématem rozpravy byla Spiritualita
ve zdraví a nemoci, tedy potřeby člověka přijímat ve chvílích zdravotní slabosti či opuštěnosti nejen pomoc lékařskou, ale také duchovní.
Vše se odehrálo jako součást Ošetřovatelských dnů prevence, které připravil Ústav ošetřovatelství Fakulty veřejných politik Slezské univerzity v Opavě 29. až 30. dubna 2015 ve svém sídle, univerzitní budově v Hauerově ulici.
Vedle zdravotních sester a praktikujících nemocničních kaplanů o svých zkušenostech hovořila také Mgr. ThLic. Marta Truhlíková - sestra Filoména, FDC, řádová sestra kongregace Dcer Božské Lásky, Marianum Opava či Mons. František Václav Lobkowicz, biskup Diecéze ostravsko-opavské. Diskusi, do které měli možnost zapojit se i hosté z řad veřejnosti, moderovala Mgr. Lenka Špirudová, Ph.D., RN.

Hovořilo se především o spiritualitě z pohledu ošetřovatelství a v kontextu českého zdravotnického prostředí. Z úst osobností u kulatého stolu se tak veřejnost dozvěděla řadu informací, kterým se česká média moc nevěnují. Mnohé překvapil také až nečekaně velký smysl pro humor duchovních, kteří vedle vážných témat své práce představili duchovní službu jako místo radostné a veselé.

„Dnešní diskusní fórum s tematikou spirituality bylo vůbec poprvé připraveno na akademické půdě Slezské univerzity a přiznám se, že jsem očekával, co se z toho vyloupne. Teď musím říci, že to bylo velmi zajímavé a hezké setkání. Už proto, že posluchačky a studentky, které v sále převládaly, a které, jak se domnívám, se se spiritualitou zatím nejspíše nesetkaly, byly našimi slovy zaujaty a pozorně nás poslouchaly. Věřím proto, že si z dnešního dne do své praxe něco odnesou a pro svoji budoucí profesi to využijí,“ říká o setkání na univerzitě Mons. František Václav Lobkowicz. Zdůraznil, že pro něj osobně je důležité, aby posluchači diskuse pochopili práci kaplana jako především službu. Že není pro lékaře ani konkurencí, ani není jejich náhradou. „Hlavní úkol nemocničních kaplanů je v rovině duchovní, můžeme snad i říci psychologické, kdy pomáhá pacientovi s nemocí se vyrovnávat, třeba ji i přijmout. V tom vlastně spočívá naše podpora léčení. Vyrovnaný člověk lépe přijímá okolnosti své choroby, přijímá lépe léčbu lékařského personálu než člověk, který s nemocí není smířený a žije v neustálém strachu, co s ním bude dál,“ vysvětlil úlohu kaplanů v nemocnicích biskup.

Člověk se s tím, co má přijít, často nechce smířit. Bránu mezi životem a smrtí vnímá jako něco nepředstavitelného a to, co je za ní, si nepřipouští. Přesto má k smrti určitou úctu. Pan biskup zavzpomínal na svoji první návštěvu Božího hrobu v Svaté zemi. „Když jsme stáli před Božím hrobem, uvědomil jsem si najednou, že všechny ty paničky, které do té doby nestále štěbetaly, najednou ztichly a zpokorněly. Prožívaly tak atmosféru místa. Zapůsobilo na ně to tajemství, které smrt skrývá. Já si ale myslím, že to není otázka jen pro staré nebo nemocné na sklonku života, ale že toto magické tajemno je přitažlivé i pro mladé lidi. A právě naši kaplani jsou ti, kteří pomáhají toto tajemno poodhalovat a smiřovat se s tím, co přijde.“

Při diskusi se také hovořilo na téma, jak službu kaplanů přijímají samotné nemocnice. Ne všude to v nedávné minulosti pochopili a přijali duchovní práci kaplanů za svoji. Naštěstí se to ale mění k lepšímu: „Dnes tuto službu příjímají prakticky ve všech nemocnicích a zdravotních zařízeních. Jistě, může se stát, že se najde někdo, kdo tomu nakloněn není, ale je třeba upozornit, že takový člověk jedná protizákonně, neboť je povinnen pacientovi nebo jeho rodině, pokud si to přejí, tuto službu umožnit,“ konstatuje Mons. Lobkowicz, který celý problém ale vidí i v jiné rovině: „Právě na této oblasti se asi nejlépe ukazuje poslání církve jako takové a její konkrétní služby, až už je to služba ve špitálech, služba ve vězeňství, v armádě nebo třeba ve školách. Jsem osobně velmi rád, že tato práce je veřejností vnímána kladně a církev si postupně získává větší důvěru.“

Biskup Diecéze ostravsko-opavské také zavzpomínal na svoji kněžskou práci, kterou vykonával v době před Listopadem 1989. „Dokonce i v těchto dobách většina lékařů chápala v čem je význam naší práce a pokud si vzpomínám, jen jednou jsem narazil na primáře, který mi odmítal umožnit duchovní službu pacientovi. Nakonec ale povolil a pacient mojí službu dostal. Samozřejmě, nebylo to oficiální, spíše tajné, ale duchovní službu se dařilo poskytovat i tehdy.“

Jak se Mons. František Václav Lobkowicz svěřil, na Slezskou univerzitu by se rád vrátil.  „Taková setkání s mladými lidmi jsou celkem častá, dá se říci, že jsou na denním pořádku. Přesto toto opavské je trochu jiné svým posláním. Pokud se pořadatelé rozhodnou připravit jej i v budoucnu a pozvou mne, budu-li moci, rád se opět zúčastním. V každém případě jsem rád, že se diskuse na akademické půdě uskutečnila a věřím, že nebyla poslední příležitostí, jak se se zdejšími studenty a pedagogy setkat,“ uzavírá biskup.

Také samotní nemocniční kaplani vnímají univerzitní akci jako potřebnou. Za všechny to shrnul P. ThLic. Václav Thomiczek: „Já to vnímám jako hodně důležitý krok, protože spolupráce mezi církví a veřejnými univerzitami tu dosud není. Považuji to za vhodnou cestu směrem k praxi, studenti se tak vedle teoretické výuky osobně setkávají s praktikujícími duchovními a tedy i s praxí. Je určitě fajn, když slyší nejen to, jak se to má dělat, ale také to, jaká je realita a okolnosti takové služby.“

Jak dodal, praktické znalosti sester jsou pro duchovní práci důležitým faktorem: „Já mám osobní zkušenost z ostravské nemocnice. Vím, že sestry, které znají naši práci, znají nás i osobně a vědí, o čem spiritualita je, chápou také lépe potřeby svých pacientů. A z našeho pohledu odpadá různé vysvětlování, občas i přesvědčování, že tato služba je také potřebná.“

 
Zbývá zodpovědět otázku, proč se právě Ústav ošetřovatelství ujal iniciativy a připravil diskusní fórum na téma Spiritualita ve zdraví a nemoci. To nám vysvětlila moderátorka akce Mgr. Lenka Špirudová.

„Jako výukové centrum zdravotních sester vnímáme, že je potřeba spirituální potřeby pacientů řešit z pohledu osvěty a informovanosti budoucích sester daleko kompetentněji, než dosud. Proto jsme si dnes pozvali ty, kteří jsou nám v tomto nejblíž – tedy nemocniční kaplany a ty, kteří se o duchovní potřeby starají,“ konstatuje pedagožka. Podle ní se sice studentky na praxích v nemocnicích s kaplany potkávají, ale není to tak časté. Navíc zůstávají i trochu stranou. „Kaplani přicházejí za nemocnými na požádání, a tak se někdy s našimi studentkami míjí a je tak docela obtížné zprostředkovat tuto zkušenost přímo v klinickém provozu, aby věděly, jak se k nemocnému, který má spirituální potřeby, postavit nebo to, jak se chovat, když za nemocným přijde kaplan.  Zejména u nevěřících studentů to někdy bývá obtížné. Připravit osobní setkání s kaplany je podle nás nejlepší cesta. Podmínky k tomu byly cíleně vytvořeny a dnes jsme měli tu čest uvítat na půdě ústavu člověka ve vysoké církevní pozici, tři kaplany ze dvou církví, řádovou sestru, jinak ale kolegyni, vyučující etiku… Je to pro nás výjimečné setkání, které se běžně neuskutečňuje, které z našeho pohledu bylo nejen důležité, ale hlavně přínosné,“ doplňuje Lenka Špirudová.

Opavský Ústav ošetřovatelství má vizi s kaplany, především z opavské nemocnice, ale také ostravských a dalších nemocnic, více spolupracovat. Také proto připravuje na 19. května konferenci, která bude na téma spirituality také zaměřena. Příští rok bude ústav slavit deset let své činnosti a při té příležitosti se připravují další významné akce, jejichž nosnou linkou bude právě spiritualita.