Jiří Siostrzonek: Neříkejme, že bydlení na sídlišti je degradující

OPAVA - Zástupce vedoucího Institutu tvůrčí fotografie (ITF) Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě, pedagog a sociolog Mgr. Jiří Siostrzonek, Ph.D. poskytl před několika dny prestižnímu polskému listu Dziennik Zachodni rozhovor na téma sídliště a život v nich. O fenoménu „velkých paneláků“ hovoří v z pohledu společných zkušeností Čechů a Poláků.

Jižní Město jako odrazový můstek
Téma nebylo zvoleno náhodou. Jiří Siostrzonek  je totiž kurátorem působivé výstavy fotografií Jaromíra Čejky zachycující stavbu pražského sídliště Jižní Město z počátku 80. let dvacátého století. Snímky, které mohou na někoho působit až šokujícím dojmem, měli Opavané možnost zhlédnout na podzim 2014 v  Domě umění v Pekařské ulici a v Uherském Hradišti 2015. Zatímco dnes výstava Čejkových fotografií putuje po dalších městech České republiky, každý zájemce má možnost zhlédnout k ní vydaný katalog. Jedná se o reprezentativní publikaci obsahující černobílé Čejkovy fotografie, jež jsou doplněny texty řady osobností, světoznámého fotografa Jindřicha Štreita, brněnského teoretika Antonína Dufka nevyjímaje. Vydání tohoto téměř dvousetstránkového katalogu je zásluhou především Jiřího Siostrzonka a jeho spolupracovníků z ITF i mimo něj.  

Život na sídlišti je svobodnější
Vraťme se však k výše avizovanému rozhovoru. O tom, že Jiří Siostrzonek je osobností, jíž si naši severní sousedé velmi váží, není pochyb. Značný prostor, který mu byl v Dzienniku Zachodnim poskytnut, je jen jedním z důkazů. Pedagog ITF v něm mj. hovoří o tom, zda „sídlištní lidé“ mohou být v betonové džungli, jak bývají velká sídliště nazývána, šťastní a dochází k závěru, že ano. „Já sám na sídlišti bydlím. Je to skromné, nenáročné, ekologicky šetrné bydlení, které mi vyhovuje. Žijí zde lidé všech profesí a věku, od univerzitního profesora po prodavačku. Často přišli na místo bez společných tradic, rituálů, historie. To vše si museli na této holé společenské pláni od počátku vybudovat. V tak nezvyklé situaci se přitom museli učit tolerantnímu soužití v podmínkách, jež nejsou ideální. Život na sídlišti ale na druhé straně činí člověka svobodnějším, protože energii a čas nemusí věnovat nekončící péči o dům či zahradu. Každý ať si však vybere, co mu vyhovuje, jen neříkejme, že bydlení na sídlišti je degradující," uvádí Jiří Siostrzonek.

Buď poslušný a dostaneš byt
Historie vzniku českých a polských sídlišť je podle jeho slov podobná. Proto například Jižní Město v Praze tolik připomíná polské sídliště v Rybníkách. „Největší rozkvět v jejich výstavbě byl v 70. letech minulého století, kdy se u nás rodila tzv. generace Husákových dětí. Komunisté hodně dětí chtěli, ale nově vznikající rodiny neměly kde bydlet. U nás podobně jako v Polsku se čekalo na byt až dvacet let. Proto se začaly stavět paneláky s levnými byty. V tu dobu v Československu docházelo k migraci lidí do měst, kde byly velké továrny. Ty potřebovaly hodně zaměstnanců a ti museli zase někde bydlet. Příkladem takové lokality jsou hutě a doly v Ostravě. Propaganda tehdy říkala, že každý za svou dobrou práci dostane byt jako odměnu. Byt sloužil jako prostředek ekonomické i ideologické manipulace. Jaromír Čejka se snažil ve svých fotografiích charakterizovat zárodečnou fázi zabydlování megasídliště. Rozdíl mezi polskými a českými sídlišti byl například v potřebách kulturní a občanské vybavenosti. Zatímco u nás chyběly na sídlištích hospody jako sociální a komunikační prostor, Poláci pociťovali absenci sakrálního prostoru. Kostely jsou v centrech měst, kam si Češi, když chtěli, autobusem dojeli. „Nic tak neintegrovalo lidi v České republice, jako hospoda, daleko víc než kostel,“ zdůrazňuje.
Pro něho i studenty ITF je téma sídlišť zajímavé, a to v mnoha pohledech. Čím dál víc studentů ho zpracovává, snaží se porozumět životu v anonymním sídlišti původně bez hospody, kostela, obchodu. Kolem samé paneláky, často ještě nedokončené, ale už obydlené. „Dnes jsou již sídliště dobře vybavená, blízko je škola, kulturní zařízení atd. Řada lidí z paneláků má navíc chaty a chalupy, kam odjíždí na víkendy. V rámci současných subkultur dokonce existuje skupina alternativních mladých lidí, pro které je bydlení na sídlišti přirozené a byty zde kupují. Důvody jsou ekologické i ekonomické.“

Dělník a profesor na jednom poschodí
Jiří Siostrzonek se zamýšlí i nad tím, zda lze považovat za ideální stav, kdy na jednom poschodí bydlí dělník a profesor:  „Nevím, zda to byl záměr ideologů, ale tak to bylo. Nicméně to mělo svůj smysl.  V důsledku toho měli lidé k sobě blízko, tvořila se opravdová společnost, mezilidské vztahy byly lepší. Dnes se lidé ve svých domech v satelitních ghetech zamykají na čtyři západy, domy jsou oddělovány vysokými zdmi a ploty. Nejsou takto budované čtvrti, také taková sídliště?“  
Nicméně co s těmito „oázami štěstí“ sedmdesáti let udělat dnes? „V Čechách podobně jako v Polsku se paneláky různě esteticky „vylepšují“. Někteří architekti se zkrátka domnívají, že by se sídliště měla například barevně oživit. Myslím si však, že by měly zůstat autentické v barvě betonu. Tak, jak je před lety postavili v duchu idejí funkcionalismu,“ míní Jiří Siostrzonek a připomíná, že Václav Havel kdysi přirovnal paneláky ke králíkárnám, jež  člověka degradují„. Nicméně jaká je k nim alternativa? Není přece možné, aby každý vlastnil svůj rodinný dům se zahradou. Jsou lidé, kteří ho mít chtějí, ale jsou i takoví, pro které to není prioritní hodnota a kvalitu života hledají především ve zvoleném životním stylu a sami v sobě.“ Další informace najdete na webové stránce Paneláci.

TEXT: Zuzana Urbánková/Centrum multimediální tvorby