Společně s Liborem Martinkem vzpomínali ti, kteří osobně F. A. Šípka poznali

KRNOV, OPAVA – Na další ze svých přednášek věnovaných regionálním literárním autorům pozval ve čtvrtek 18. února pedagog Ústavu bohemistiky a knihovnictví doc. Libor Martinek. Tentokrát v Městské knihovně v Krnově vyprávěl o básníku a kulturním aktivistovi Františku Antonínu Šípkovi.

Přišli hlavně ti, kteří Šípka, jenž je spojen především právě s městem Krnovem, osobně poznali. Někteří společně s přednášejícím jen zavzpomínali, jiní přinesli fotografie či sbírky, na improvizované výstavce se objevily i rukopisy a další s autorem spojené předměty. Atmosféra setkání tak získala mimořádně osobní a lidský rozměr, který ocenil nejen přednášející, ale i účastníci akce.

Fotoreportáž z přednášky najdete na facebooku Slezské univerzity

Jak zdůraznil doc. Martinek, F. A. Šípek psal především o tom, co ho obklopovalo, o vesnici, ze které vzešel, o kraji, ve kterém žil a o lidech, které potkával. Jeho básně nás zavádějí na Cvilín či do Osoblahy stejně jako na rodnou Hanou (narodil se v Orlovicích u Vyškova), vyznávají se vroucím vztahem k půdě a těm, kdož ji obdělávají, ale také opěvují velké myšlenky filozofů. Najdeme motivy zrození, plynoucího času, stejně jako snahu o pochopení světa kolem a lidí v něm - v kontextu Šípkových básní se sbíhají četné nitky pavučin mezilidských vztahů. Opěvuje přírodu i městskou aglomeraci.

„Šípkovy přírodní imprese v mnoha básních sbírky využívají především akustických smyslových kvalit veršů. Svět je tu prezentován jako jakási soustava zvuků, šelestů a šumů. Bohatá metaforická stavba této poezie byla evidentně podnícena slovy, která básníka upoutala svým zněním, příznačnou se jeví tematizace písňovosti - básně ovšem nemají typickou písňovou formu, nýbrž jde o volný verš rozdílných rozměrů,“ analyzoval mimo jiné Šípkovy verše opavský pedagog.  

Několik ukázek z díla F. A. Šípka přednesl přítomným emeritní herec Slezského divadla František Štěpán.

Ukázalo se, že přestože František Antonín Šípek nechal v našem kraji znatelnou stopu, jeho jméno už zná jen málokdo. Jak to bývá. Měl své názory, nepsal své době budovatelsky poplatnou poezii, nezavděčil se mocným, a tak málem upadl v zapomnění. Přesto podle Libora Martinka i dalších v osobě a díle F. A. Šípka získalo příhraniční slezské město Krnov svého prvního básníka, jehož dílo lze objektivně začlenit do kontextu literatury severomoravského kraje.

„Z hlediska literárního života jako živého a dějinně pulzujícího organismu, F. A. Šípek zřejmě zaplatil krutou daň své pozici básníka žijícího mimo centrum, na periferii literárního dění a navíc odsouzeného k mlčení za tzv. normalizace v Československu po roce 1968. Zůstal bez možnosti zásadnějších korektiv autorské tvorby z odborných, redakčně-vydavatelských či uměleckých kruhů a příležitosti k užším kontaktům s literárně zkušenějšími a profesně blízkými lidmi.“ Těmito slovy ukončil svoji přednášku o Františku Antonínu Šípkovi pedagog Ústavu bohemistiky a knihovnictví doc. Libor Martinek.