Langerovy dvojportréty neznámých letitých Čechů působí magickou přitažlivou silou

pátek 1. února 2013 14:24 Autor: Martin Kůs

2013 01 jan langer pozvankaV historii vizuálního zobrazování nekonečného kaleidoskopu podob a projevů tohoto světa se nepříliš často objevují výtvarné koncepty, které v době svého vzniku působí, jako by směřovaly proti proudu času. Tyto projekty záměrně nekopírují aktuální módní vlny, nesnaží být za každou cenu avantgardní ani nemají potřebu šokovat, právě naopak, jejich význam spočívá v pomalém a hlubokém zrání. K převažujícím námětům uvedených obrazových cyklů patří člověk, jeho sociální a fyzické prostředí. K tomuto významnému proudu reflexe lidského světa můžeme dnes již s jistotou přiřadit stále otevřený fotografický soubor posluchače doktorského programu na Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity Jana Langera (o něm píše v samostatném textu Ivan Augustin).

Příběhy otištěné do tváří
Autor si již během magisterských studií zvolil jako téma praktické absolventské práce fotografické portréty starých lidí s názvem „Století“. Jedná se o diptychy, které s odstupem let konfrontují fyzické i psychické proměny osobnosti člověka. Mohlo by se zdát, že jde především o atraktivní zachycení fyziologické proměny rysů tváře člověka, které proces stárnutí přináší. Fotografování seniorů (dětí, sociálně vyloučených aj.) totiž vždy patřilo k vděčným námětům zobrazování, protože lidský obličej tvoří ideální podklad pro zaznamenávání kroniky životních příběhů. Příběhy otištěné do tváří zprostředkovávají často hlubší emocionalitu než rozumem napsané biografie. Tvář má schopnost uchovávat paměť a zároveň citlivě modeluje vráskami laskavé i tragické prožitky každého jedince.
Když si představíme, kolik sociálních, ekonomických, politických převratů a změn museli tito senioři prožít a zároveň se s nimi nějak smysluplně vyrovnat, uvědomíme si, že jejich život se stal skutečným nositelem autentické, denně prožívané historie. Každý jedinec svým životem píše příběh, který je jedinečný, neopakovatelný a zároveň nesdělitelný. Proto tak magicky a přitažlivě působí Langerovy portréty neznámých lidí. Při prohlížení se do nich pokoušíme promítnout naši představu jejich prožitého života, a tak dochází k tichému, bytostnému dialogu mezi zobrazovaným a divákem.   

Století mezi námi
V roce 2012 žilo v České republice 1200 stoletých lidí, z toho 960 žen. Je to evropský sociální trend, který přináší řadu výzev nejen pro populaci seniorů, ale také mladé generaci, která si většinou odmítá připustit, že jednou budou řešit stejné existenční a existenciální problémy jako jejich generační předchůdci. Nejedná se pouze o problém ekonomického zajištění, ale především o kvalitu a smysl života ve stáří a je zřejmé, že k tomu doposud neexistuje žádný univerzální manuál k použití. V úmorném hledání smyslu bytí na tomto světě býváme osamoceni a ve skryté podstatě se celý život připravujeme na stáří. Naše cesta působí jako nekonečné bloudění bazarem duchovních a materiálních hodnot bez záruky správného výběru. Přitom se bytostně podílíme na skrytém a odpovědném procesu při utváření významu vlastního života.

Symbolický a univerzální rozměr
Fotografický soubor „Století“ Jana Langera podává nejen informace o konkrétních lidech, ale zároveň vybízí každého citlivého diváka k meditativní reflexi o znepokojivých otázkách, kterým se během života tak rádi vyhýbáme. Cyklus „Století“ má symbolický a univerzální rozměr. Při pozorném naslouchání fotografiím a pročítání doprovodných textů portrétovaných se vnucují otázky po smyslu života, jeho rychlosti, směřování a naplnění.
Protože se jedná o emocionálně a eticky závažný projet, očekávají se u jeho autora nejen profesionální, ale především osobnostní lidské kvality.  Praktická znalost psychosociálních aspektů stáří, hluboká míra empatie, schopnost naslouchat, tolerovat, respektovat, to vše J. Langer v projektu „Století“ vrchovatou měrou naplňuje a výsledkem je vynikající soubor s mohutným potenciálem tiché energie, která z jednotlivých obrazů i celého cyklu vyzařuje.

A na závěr ještě malá reflexe. V mladém i středním věku se domníváme, že v seznamu největších hodnot a prožitků na sklonku života budou například láska, manželství, děti, dům, kariéra, cizokrajné výlety atd. Když si pozorně pročítáme odpovědi „stoletých“ na anketní otázky, dostaneme spektrum překvapivých odpovědí, co všechno vlastně může být v životě nejdůležitější. Například k nezapomenutelným vzpomínkám patří např. „zpívání ruských lidových písní s dětským sborem, dobrý pracovní kolektiv, teplé čerstvé kozí mléko!!!, znárodnění vlastního podniku, rané dětství na cestách, hraní s kapelou a dvě šťastná manželství, nevzpomíná, na to je ještě čas“ atd. A tak si po zhlédnutí výstavy můžeme položit znepokojivou otázku, zda právě teď neprožíváme zásadní, hluboké a silné okamžiky důležité pro celý život… pouze o tom nevíme???                            Jiří Siostrzonek

Sdílet
TOPlist Slezská univerzita v Opavě » www.slu.cz « Copyright © 2012-2015