Když přednášel astrofyzik Pavel Bakala, vzdálený vesmír se posluchačům začal přece jen přibližovat

Do posledního puntíku své poslání vědecko-pedagogického pracovníka v rámci dne otevřených dveří a dne vědy na Ústavu fyziky Filozoficko-přírodovědecké fakulty (6. února) naplnil RNDr. Pavel Bakala, Ph.D. (na snímku), když se nejprve chopil role toho, kdo prezentoval možnosti studia, a poté už projevil stejně silný profesionální jako citový vztah k astrofyzice. Přednášel o tom, co uvidíte v černé díře, a vesmír se posluchačům začal přibližovat.

Adeptů studia se sice nesešlo mnoho, ale z pohledu fyziků jich byl počet adekvátní; nabízené obory tu nikdy nebudou předmětem masového zájmu a ani by v takovém měřítku nemohly být vyučovány. Podstatným se stalo, že Bakalovu prezentaci i následný výklad absolvovali až do konce všichni příchozí. Dvě slečny sice v závěru na dotaz přednášejícího, zda astrofyziku přijdou do Opavy studovat, reagovaly diplomatickým „spíše ne“, ale někteří z přítomných mladých mužů projevili opravdový zájem i znalosti a nebáli se dokonce vznést k nastolenému tématu extrémního gravitačního lensingu dotazy. Bylo zřejmé, že astrofyziku mají rádi a že četli některé z mnohých prací slavného Stephena Hawkinga (např. Stručnou historii času, Černé díry a budoucnost vesmíru, Povaha prostoru a času, Vesmír v kostce, Vekolepý plán apod.).

Proto se nezalekli, když dr. Bakala přednášku zahájil zostra - poukazem na hlavní předmět zájmu astrofyziků ze skupiny RAG (Relativistic Astrophysics Group), jímž jsou pozůstatky vesmírného kolapsu v podobě kompaktních objektů, tedy High Energy Astrophysics. Přijali i výklad o gravitaci jako zakřivení prostoročasu a byli seznámeni s výsledky výzkumů Ústavu fyziky od poloviny minulého desetiletí.

A černé díry? Objekty s tak silným gravitačním polem, že z nich nemůže uniknout ani světlo, si není zrovna až tak jednoduché představit, ale fakt, že při jejich pozorování a poznávání světla vědění přibývá, působí povzbudivě. A ten, kdo nabídce přijít astrofyziku na Slezskou univerzitu studovat neodolá, bude dříve nebo později přitažen k tomu, aby se pokusil vnést do černých děr světla zase o trochu více.

Jan Novotný svou astrofyziku v Opavě našel
Před lety jsem si na dni otevřených dveří vyhlédl sympaťáka od prvního pohledu, který do univerzitní auly Na Rybníčku přijel až z Prahy, a to s vyhraněným zájmem - vidět zdejší astrofyziku a ty, kdo se jí věnují, na vlastní oči. Z auly odešel do prostor 2. poschodí budovy na Bezručově nám. 14 a mluvil i s prof. RNDr. Zdeňkem Stuchlíkem, CSc., uznávaným šéfem skupiny RAG. I dnes ještě Jana Novotného, dnes už magistra, tu a tam potkávám. Zůstal stejným sympaťákem, ale vyspěl v doktoranda, jehož školitelem není nikdo jiný než právě prof. Stuchlík. A tak jejich konzultace z astrofyziky pokračují, jen se nyní od prvotního zkoumání obsahu studia posunuly k tématu disertační práce Excitace oscilací v akrečních discích kolem kompaktních objektů.