Situování památníku opavské synagogy poblíž hlavní budovy Slezské univerzity v sobě nese výraznou symboliku

Neokázalým, ale o to pietnějším bylo 17. července setkání v místech poblíž hlavní budovy Slezské univerzity v Opavě, jimž od poloviny devadesátých let 19. století až do 10. listopadu 1938 dominovala židovská synagoga. Po tři čtvrtiny století zůstala, s výjimkou názvu ulice U synagogy, bez připomenutí. Teprve nyní se ji podařilo do paměti města znovu vrátit.

Možná mnohem více lidí, než organizátoři z Teva Czech Industries Opava původně očekávali, se shromáždilo před novým památníkem, aby si připomněli tragickou kapitolu dějin města a projevili úctu všem těm, pro něž synagoga symbolizovala sepětí jejich kultury se slezským domovem. Vyslechli jak zprostředkované poselství, jež jim adresoval velvyslanec státu Izrael v ČR Jaakov Levy, tak osobní vyznání generálního ředitele společnosti Teva Noama Shamira.

„Dlouhých 75 let chyběl Opavě památník, který by odvyprávěl zdejší příběh Křišťálové noci a byl mementem pro všechny dnešní a příští generace obyvatel města,“ napsal Jaakov Levy a ocenil, že se teď Opavané rozhodli židovské spoluobčany připomenout. „Situování památníku v blízkosti hlavní budovy Slezské univerzity je navíc významnou skutečností v tom smyslu, že jedině zcela otevřená výchova a vzdělávání může vést k tomu, abychom už nikdy nebyli vystaveni podobnému osudu, jaký potkal i opavskou synagogu,“ uvedl izraelský velvyslanec a v závěru své pozdravné adresy vyjádřil přesvědčení, že i hrůzné události mohou nést naději.

Tu naději v podobě památníku vzkřísili nemnozí, přesto si jejich zásluhou 17. červenec 2013 získá v opavských dějinách významné a snad již trvalé postavení. Díky dvěma monolitům z červeného kamene a také torzům devíti původních cihel, z nichž byla synagoga v maurském stylu podle architektonického plánu Jakoba Gartnera, tvůrce podobných staveb v Holešově, Olomouci, Přerově, Bohumíně, Prostějově a v Kroměříži, vybudována. Jednoduchou, ale působivou podobu mu vtiskl Ing. arch. Jan Kovář působící na katedře architektury Fakulty stavební Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava.

Památník opavské synagogy tak po dlouhých letech zhodnocuje architektonickou paměť této části města z období, kdy na konci 19. a počátku 20. století procházelo dosud nebývalým stavebním rozvojem. Budova synagogy v těchto místech tento boom zahájila. Vždyť teprve po ní přišla na řadu výstavba objektů České spořitelny a velitelství posádky (rektorát Slezské univerzity). Připomínka těžkého osudu opavského templu, jehož otevření provázela slavnostní atmosféra a jehož zániku museli Opavané jen trpně přihlížet, když jim německá policie hašení požáru znemožnila, má duchovní dimenzi, rámec jediné stavby daleko přesahující. Památník lze v neposlední chápat též jako tichou modlitbu za někdejší spoluobčany, jimž krutá nenávist vzala svatostánek, který nade vše milovali. Proto hned při prvním setkání u něj tato modlitba zazněla přímo v hebrejštině.