Fotografie Jindřicha Štreita z Dolní oblasti Vítkovic se staly součástí nové výtvarné realizace v architektuře

Už dvakrát se v průběhu letošního roku prof. Mgr. Jindřich Štreit (1946) z Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty prezentoval výstavami, které o jeho vztahu k prostředí, jež si ke své tvorbě vybírá, vydaly víc než přesvědčivé svědectví. Od poloviny března vystavil v Olomouci „Ocelový svět“, v dubnu a v květnu v Ostravě „Vítkovice“.

Od nich zbýval jen malý krůček k současným výtvarným realizacím v architektuře, o něž se zasadil spolu s Markem Číhalem (1986) a architektem Václavem Hlaváčkem. O nosný příspěvek J. Štreita ke konečnému nadčasovému a monumentálnímu vyznění foyeru budovy, která je součástí administrativního komplexu IQ Ostrava Office Park, se postaraly velkoformátové fotografie z prostředí Dolní oblasti Vítkovic.

Tématem Vítkovic se začal J. Štreit zabývat už jako zralý umělec s bohatými zkušenostmi z několika desítek projektů, se znalostí, jak postupně vystavět působivý cyklus, založenou na přirozeném citu, a s entuziasmem, jaký ho vždy provází v okamžiku, kdy chce uchopit nový námět. Vítkovice mu takových poskytly dostatek a J. Štreit toho dokázal plně využít. Přestože jeho nezpochybnitelnou doménou zůstává zobrazení vesnického prostředí a člověka v něm, po cyklu Lidé Třineckých železáren (2000) Vítkovicemi (knižně vydanými v nakladatelství KANT v roce 2008) znovu prokázal, že dokáže vnitřně souznít i s atmosférou měst, jejichž kolorit charakterizuje průmyslová výroba těžkého kalibru. Je totiž nadán darem vypozorovat křehkou harmonii lidí s nelehkou prací, bez níž by v těchto, ale též v jiných industriálních „světech“ (viz např. Štreitův téměř čtyřicetidílný cyklus fotografií z prostředí Hanáckých železáren a péroven v Prostějově) hledali obživu jen obtížně.

Mnozí znalci dokumentární tvorby poukazují na sílu Štreitovy výpovědi o každodenní práci, v níž každý z nás tráví podstatnou část života, o obavách těch, kdo v ní nalezli druhý domov, z její ztráty, což jsou v podmínkách průmyslových podniků obavy zvlášť opodstatněné, ale též na vysoké estetické hodnoty fotografova umění vystavěné na metaforičnosti i univerzálnosti uchopených námětů. Není tedy divu, že autorovo dílo dokáže vždy vzbudit velmi silné emoce, a to v jakémkoliv prostředí. A v tom, o němž mluvíme, přináší navíc pro tisíce potenciálních návštěvníků nadhodnotu v podobě jeho důvěrné znalosti zvenčí i zevnitř.

Mladý výtvarník Marek Číhal byl 21. července na festivalu Colours of Ostrava oceněn (mj. za výzdobu podchodu v areálu administrativního komplexu IQ Office Park a velkoformátové práce ve foyeru IQ Office Park) Cenou výtvarné naděje v originální podobě pěti stovek padesátikorun, které převzal z rukou šéfa strojírenského holdingu Vítkovice Jana Světlíka. Pro Jindřicha Štreita je onou Cenou výtvarné naděje utvrzení v poznání, že jeho fotografie na industriální téma, k nimž je vázán po dvě desetiletí, neztrácejí vzrušující náboj. Ať vznikaly v Polsku, Rumunsku, Francii, Anglii, Německu nebo ve Štreitově rodné zemi, zůstávají stále k realizaci připravenou součástí neomezeně širokých tvůrčích projektů v tom smyslu, jak tyto jejich možnosti naznačily vedle právě nadstandardně zhodnoceného cyklu Vítkovice třeba též cykly Lidé z ledkových dolů (Alsasko, 1998) či Horníci z Petroşani (Rumunsko, 2005).

Foto: MgA. Daniel Šperl (1966), absolvent Institutu výtvarné fotografie Svazu českých fotografů (1986-1990) a magisterského studia na FAMU (1999). Věnuje se zvláště černobílé dokumentární fotografii. Pracuje jako kameraman v České televizi.

Více fotografií na Facebooku Slezské univerzity v Opavě