Díla ze třetího sympozia mladých tvůrců v Galerii Gottfrei ukazují neotřelé pohledy na tradičně kulturní Opavu

Kulturní událostí letní Opavy se zásluhou Galerie Gottfrei už potřetí stalo výtvarné sympozium, k němuž jsou zváni mladí tvůrci, kteří se na město plné tradic mají chuť podívat jinýma očima. Tentokrát se jich sešla necelá desítka a výsledky jejich úsilí nyní galerie představuje až do konce srpna. Seznámit se s nimi za návštěvu jejích prostor rozhodně stojí.

Potvrdila to už sama vernisáž výstavy konaná 7. srpna sice v podvečerní čas, ale přesto ještě v pořádném parnu. Nenechalo si ji ujít několik desítek především mladých lidí, což ovšem neznamená, že nebyly zastoupeny též generace těch, kdo se narodili už dříve. Po samotném uvedení prezentovaných děl, jehož se ujal MgA. Václav Minařík a po něm jednotliví autoři, se účastníci vydali ještě do městského terénu, aby si vyslechli podrobnější komentář k pracím, jež byly zasazeny přímo do prostoru, aby naplnily myšlenku sympozia přiblížit mladou tvorbu z výstavních prostor blíž ke „kolemjdoucím“.

Zatímco pro premiéru sympozia zvolili jeho organizátoři v roce 2011 podtitul Ztracená Opava a loňské setkání pojmenovali Opavský polotovar, letos nechali všem autorům volnou ruku. Ti toho poctivě využili a procházeli městem s očima otevřenýma dokořán. Tak Veroniku Mokrošovou, absolventku ateliéru malby, který na Fakultě umění Ostravské univerzity vede Daniel Balabán, zaujal Pařát nestvůry, památník obětem totalitních režimů akademického sochaře Jiří Klímy z roku 1995. „V jeho blízkosti mě ovládl pocit bytí na hraně, a proto jsem se nechala inspirovat ke třem stejnojmenným malbám, tedy Na Hraně I, II a III,“ řekla návštěvníkům V. Mokrošová. Katarína Szanyi se jim zase svěřila s obdivem k veršům Filipa Topola, jež ji přivedly ke kompozici věnců a hnízda. Navíc ji zaujal duch Maxe Bredy, který oslovil též Jiřího Kudělu. A to natolik, že vznikl dvojportrét Breda + Weinstein. „Z obdivu k oběma osobnostem opavského podnikání a obchodu, ale neměně tak z údivu nad stavem původního objektu obchodního domu, klenotu architektonické moderny,“ vysvětlil autor.

Jan Šnéberger zase chodil především kolem monumentální konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie. „Mrzelo mě, že má jen jednu nohu, proto jsem se tu druhou pokusil dodělat,“ potvrdil sochař. Poslední stručnou zmínku - s plným vědomím, že na všechny zúčastněné se nedostalo, a v naději, že určitě upřednostňují sílu individuálního prožitku každého z návštěvníků před komentářem v médiích - věnujme posluchači oboru Multimediální techniky na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity Ondreji Zelenecovi z Dolného Kubína. Jeho dojmy nabyté v průběhu dvouletého opavského působení, studia i poznávání milieu města rozhodl k objektu vytvořenému z prostěradel, jenž zasadil do prostředí Ptačího vrchu. „S tím, že ho tropické srpnové klima trochu dotvoří, jsem ale nepočítal,“ uvedl.

Jak konstatoval MgA. Václav Minařík, reprezentant sympozium, jakož i výstavu pořádající galerie, která se stále více profiluje do podoby významného místo setkávání příznivců mladé výtvarné tvorby, výsledky obou těchto aktivit zhodnotí nejlépe sami návštěvníci působivých prostor na Krnovské ulici. „Nemám tedy v úmyslu o nich dlouze mluvit. Řeknu pouze tolik, že si cením, jaké osobnosti mladého umění odjinud, většinou z Ostravy, do Opavy přivedly, aby zde strávili několik dnů v soustředění na nové prostředí a nechali se jím inspirovat. A to bylo také jednoznačně hlavním cílem sympozia Gottfrei 2013,“ uzavřel.

Fotoreportáž z vernisáže výstavy na Facebooku Slezské univerzity v Opavě.